Berlín – „Křesťanská historie je často jen kulturní ozdobou,“ říká německý teolog Evi Rodemann v reakci na průzkum Pew Research, který potvrzuje rychlý pokles protestantismu v zemi.
Německo je jedním z nejjasnějších příkladů toho, jak Evropa opustila svou křesťanskou identitu, aby přijala nový druh nedefinované, moralistické a terapeutické víry. Průzkum Pew Research zaměřený na sebeidentifikované protestanty ukázal jejich nedostatek biblických znalostí a překvapující důvěru v New Age a pohanské praktiky, které jsou v rozporu se základy křesťanské víry.
V rozhovoru pro Evangelical Focus německý teolog reagoval na výsledky průzkumu, že více protestantů v věří v astrologii (33%) a reinkarnaci (24%) než se denně modlí (9%).
Podle teologa „víra v Ježíše Krista jako živou, v současnosti přítomnou bytost v tomto světě“ je dnes „nemyslitelné pro drtivou většinu protestantů v Německu.“
Křesťanství se tak se tak podle něj změnilo v morálku, kdy Bůh po člověku chce dobré chování. „Němečtí protestanti do značné míry ztratili svou křesťanskou identitu a křesťanská historie je často jen kulturní ozdobou,“ a země tak potřebuje „novou reformaci.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
-mn- Foto: Wikipedia Commons – socha Martina Luthera
10 Komentáře
Eva Hájková
„Podle teologa „víra v Ježíše Krista jako živou, v současnosti přítomnou bytost v tomto světě“ je dnes „nemyslitelné pro drtivou většinu protestantů v Německu.“
Já myslím, že víra v Ježíše Krista jako živou, v současnosti přítomnou bytost v tomto světě je dnes nemyslitelná, protože značná část křesťanů věří daleko více v ďábla a jeho moc než v moc Ježíše Krista. Tvrdí sice, že mají jistotu spasení, ale třesou se strachem, že je někdo uřkne nebo jim učaruje a pod.
Karel Konečný
Myslím, že autor článku nemá pravdu. Jeho úsudek vyplývá z toho, že tomu nerozumí. Němci jako i další západní země se zachovali v otázce uprchlíků jako křesťané a ti dobře znají význam Ježíše Krista. Východní země podle svého chování nemají s křesťanstvím mnoho společného, jen plná ústa hloupých řečí.
Samozřejmě nelze toto paušalizovat na všechny lidi.
Otakar Vožeh
Přečetl jsem si ten článek celý v originále a nemohu než souhlasit – i když to není docela něco nového. Počátky odklonu „Evropy“ od Boha a od víry ve vzkříšeného Ježíše Krista jsou někde několik desítek let za námi. Nejsem historik, ale odhadoval bych na nějaká padesátá léta. Evropa si myslela a myslí, že si může nějak politicky nebo hospodářsky zachovat to, co minulé generace vybudovaly na křesťanských základech. EU je důkazem a příkladem této arogance. Demokracie je dlouhodobě neudržitelná bez všeobecného národního povědomí Boha.
Ovšem když hovoříme o víře v ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše Krista jako Božího Syna a Spasitele, nemůžeme mluvit o nějakém národním odklonu od této víry. Tato víra je otázka pro každého jednotlivce. Zásadní problém je však v tom, jaké se v tzv. církvích zvěstuje evangelium, o kterém nám Písmo říká, že je mocí Boží ke spasení. Tam nesou obrovský podíl viny kazatelé a učitelé Božího slova. Vliv liberální teologie je v Evropě stále velmi silný a odmítání Bible jako Božího slova je u kořene všech nevěr a pověr.
Eva Hájková
Nedávno jsem si přečetla v jednom díle Komenského:
„Přijď Pane JEŽÍŠI, obnov nás podle zalíbení svého! Vrať církvi svá pouta JEDNOTY! Vrať krásu ŘÁDU! Vrať úctu k svému ŽEZLU! Vrať horlivost DUCHA, aby království nebeské trpělo násilí jako kdysi!
Anebo, je-li poslední věk nenapravitelný, odstraň divadlo světa a zahaj ono blažené království, kde je JEDNOTA bez rozkolu, ŘÁD beze zmatku, LÁSKA bez přestání a BŮH všecko ve všem na věky věků. Amen.“
Nejdřív mě trochu šokovalo, že Komenský si přeje, aby království nebeské trpělo násilí jako kdysi. Nechápala jsem proč. Našla jsem si Matouše 11, kde Ježíš říká, že nebeské království trpí násilí od časů Jana Křtitele, a násilníci že po něm sahají. Četla jsem několikrát celou pasáž a přemýšlela o tom dost dlouho.
Pak jsem usoudila, že království nebeské asi musí trpět násilí, dokud na světě existují násilníci. Když totiž od násilníků netrpí, znamená to, že ho násilníci mají pod kontrolou a nedovolí mu růst. A ono musí růst.
Nebo to tak není?
Karel Konečný
Domnívám se, že je třeba si uvědomit, že v Bibli jsou psané metafory. Tedy je třeba vědět co je to nebeské království, nebo co se tím myslí, co je to láska, co je to násilí, atd., ale nemůžeme si to vysvětlopvat primitivně, což se děje.
Nechci nijak poučovat, tedy to ani nijak vysvětlovat. Vím, že lidé velmi rádi druhé poučují i když často nemají co říci, protože tématu nerozumí.
Eva Hájková
Co v tom úryvku z Matoušova evangelia znamená násilí, o tom se dá jistě dohadovat Ale nebeské království je totéž, co v jiných evangeliích Boží království. Ovšem, co to znamená, je myslím jasné. Jde o Boží vládu.
Karel Konečný
Ano máte svoji představu tak jako i jiní lidé. Ta představa může být spojena s lidskou spravedlností a s únikem z tohoto “ slzavého údolí“, protože mnoho lidí život zde netěší a nemají z něj radost. Každý člověk si může Boží vládu nějak představovat. Také se můžete ptát proč to ten pisatel (označen jako Matouš) píše.
Primitivnost chápání textu to je někdy neštestí.
Například krásné metafory z Mat. 18. 8,9 to ukazují, přitom se jedná o upozornění aby člověk nerozvíjel myšlenku, ke které se dostal, a aby se jí nezabýval.
Eva Hájková
Moje představa Božího království je ta, že jde o PLNOU Boží vládu nad jeho stvořením. Nikoliv o vládu člověka nad druhými lidmi. Ani přímou, ani nad jejich svědomím. Nejdřív se může Boží království uskutečnit třeba jen na určitém místě (například v nějakém konkrétním člověku). A pak se bude šířit.
Karel Krejčí
Nemyslím si, že současný stav Evropanů ve vztahu ke Kristu odráží situaci, se kterou Bůh „nepočítal“ nebo že se zásadně odlišuje od Jeho předurčení. Naopak, jsme to my, kdo máme stále snahu vracet se k samým základům v tom negativním slova smyslu, jak se o tom zmiňuje apoštol Pavel. Stále nejsme ochotni si přiznat a uvědomit, že máme již být mnohem, mnohem dál než Afrika, kde Bůh koná skutečné zázraky tak, jak je konal před dvěma tisíci lety v době apoštolů a v temných dobách, kdy nás znovu přesvědčoval o své nekonečné moci a naší připravené spáse. Problémem nebo spíš stěžejním úkolem Evropy již není samotné hlásání evangelia. To, že by Bible nebo zvěst o Kristu byla pro Evropana „žhavou novinkou“ nebo nedostupnou a zakázanou novinkou, již vzbudí úsměv. Spíše se začíná jevit, že úkol, který Bůh před nás staví, spočívá v praktickém pochopení toho, co nám Kristus zde na Zemi předal a pro nás vykonal. Měli bychom vnímat a chápat děje ve světě právě pohledem Krista a v Kristu, tak jak vývoj předpověděl a jak bylo dovoleno nahlédnout do budoucnosti i apoštolu Janovi. Bůh zde postupně nastolí takový stav, kdy budeme skutečně prověřeni, jak jsme na tom s naší vírou v konfrontaci s jiným náboženstvím, většinovou společností, různých diskriminací, lží, omezení, zákazů a překroucených pravd.
Eva Hájková
Obnovu nepotřebují národy, ale člověk.