Russell Moore adresoval epidemii osamělosti ve Spojených státech. Prohlásil, že křesťany by měla znepokojovat skutečnost, že „ta nejkřesťanštější místa v zemi jsou také těmi nejosamělejšími.“

Moore, ředitel komise pro etiku a náboženskou svobodu v Southern Baptist Convention, na svých stránkách zveřejnil několik diskuzí ohledně epidemie osamělosti, o které tento týden informoval deník The Wall Street Journal.

„Kde nejsou skutečné komunity, kde lidé nejsou opravdu ve spojení druhými prostřednictvím sousedství, církví či občanských organizací, lidé dychtící po kontaktu budou hledat náhražky, často skrze sociální média nebo pornografii, někdy dokonce skrze násilná, radikální hnutí,“ varoval.

„Mnoho komunit ve skutečnosti jednotlivce dusí, když se je snaží pohltit kolektivem. To je důvodem, proč Robert Nisbet v minulém století tvrdil, že skutečná provázanost prospívá jak jednotlivci, tak komunitě, a že alternativou k tomuto druhu komunity je centrální řízení státu. Měl a stále má pravdu,“ dodal.

Moore varoval, že je to důvod, proč jsou lidi politické pravice přitahování „etno-nacionalistickému populismu s heslem krev a půda,“ zatímco levičáci k „populistickému socialismu.“

Etik pokračoval s tvrzením, že křesťanský pohled na lidskost je nezbytný, neboť zaručuje rovnováhu.

„Příliš mnoho samoty ‚já a mimo mne nikdo více‘ (Izaiáš 47:10), je cestou od ďábla. Ale příliš mnoho sdružování: ‚Kdo je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat?‘ (Zjevení 13:4), je jí také,” napsal.

Otázka obsažená v pasáži v knize Zjevení, poslední knihy Bible, je pronesena v kontextu národů „uctívajících šelmu“ ve formě draka, jedná se tedy o část příběhu o posledních časech.

Křesťanský spisovatel a řečník prohlásil, že Bible se „nás dotýká osobně i individuálně, jednou nás nazývá ovcí (Matouš 18:12), aby nás následně vřadila mezi celé stádo (Jan 10:16). Stejně jako tělo, Církev funguje společně, když si vzájemně slouží a uctívá stejného Pána (1. Korintským 12:12-31).“

Pokračoval: „Přesto, kvůli budoucí komunitě, musí často zaznít osamocené prorocké hlasy, které volají k lidem, aby je z davu nasměřovaly k úzké cestě.“

Varoval: „Skutečnost, že ta nejkřesťanštější místa v zemi jsou také těmi nejosamělejšími, by nás měla znepokojovat v tom, jak moc jsme se vzdálili biblickému obrazu evangelia, který nám poskytuje rovnováhu mezi osobním a veřejným, mezi jedním a mnohými, mezi jednotlivcem a komunitou.“

Silně diskutovanou pandemickou či epidemickou osamělostí se zabývali i Eric Metaxas a Stan Guthrie. Ukázali, že na počátku, tedy v zahradě Eden, byli lidé „stvořeni pro společenství pod Boží laskavou péči, když se nám ho nedostává, dějí se zlé věci.

„Budeme se snažit zaplnit svá nepokojná osamělá srdce čímkoliv, co je nejblíže po ruce,“ napsali.

„Jedna lekce pro církev je zřejmá: musíme pamatovat, že jsme jedno tělo v Ježíši Kristu. Žádný úd nefunguje samostatně. Ve společnosti, v níž se všichni lidé zdají být ‚zapojeni‘, aniž by museli znát svého souseda, křesťané jsou údy jednoho těla.“

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?

Tomáš Zálešák  Zdroj: The Christian Post  Foto: Wikimedia Commons, Rusell Moore