Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
Ž 60,13
Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“
J 6,68–69
Člověk potřebuje člověka. Celý život se učíme, jak spolu vycházet. Učíme se důvěřovat. Přemýšlíme, jak bychom pomohli druhému, a učíme se i nechat si pomoci. Zdá se, že pomáhat bývá snadnější než prosit o pomoc. Kde bychom byli, kdybychom se vzájemně nejistili? Ale je tady háček. Nejednou narazíme. Selžeme v zachraňování a druzí taky leckdy nepomůžou. Někdy ani nevíme, jak pomoci. Přesahuje nás to. Potřebujeme se učit důvěřovat a nechat se nést lidmi a zároveň se i svobodně vznášet. Zvláštní paradox. Jenom Bůh nás bytostně a celistvě dokáže zachránit. Lidské zdroje zachraňování mají svůj strop. Božím stropem je nebe – a to je nekonečné.
Bože, nauč mne poznávat omezenost lidské pomoci a nekonečno tvé pomoci.
1Te 5,1–8 * Iz 9,7–10,4
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
