Nuzného pozvedá z prachu.
1S 2,8
Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena.
L 15,5
Možná za největší nouzi považujeme nedostatek jídla a chybějící střechu nad hlavou. To je však často spíš důsledek hlubšího strádání. Hlubokou nouzí je ztráta vztahu k Bohu, k sobě, k druhým. To je chudoba: když se s člověkem zachází, jako by nebyl člověk, když ztratí důstojnost a je vyloučen ze společenství, z rodiny, izolován od všech vztahů. Jaká je to nouze, když se člověku nepodívá do očí žádný jiný člověk. Nouzí je i strach, hanba, beznaděj či zneuctění. Bůh bere do rukou přehlíženého, vyloučeného člověka a chce mu zpátky vrátit důstojnost. Žádná z těchto nouzí nás nedefinuje. Boží milující, zvedající ruka ano. Když v sobě rozpoznáme nuzného, Bůh už nám jde naproti.
Bože, tady jsem.
1P 1,8–13 * Iz 8,1–15
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
