Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
Ž 121,8
Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.
Žd 13,14
Žalm 121 je řazen mezi poutní žalmy. Tyto písně si zpívali poutníci, kteří se vydávali na cestu do Jeruzaléma. Když se přiblížili k tomuto svatému městu, museli absolvovat ještě náročný výstup, neboť Jeruzalém se rozprostíral na kopci. V určitý okamžik museli pozvednout své oči a pohlédnout nahoru, na toto nádherné město. Poutník si při pohledu vzhůru klade otázku: „Pozvedám své oči k horám: odkud mi přijde pomoc?“ Izrael nebyl vždy monoteistický. Na kdejakém návrší byly různé oltáře určené všelijakým bůžkům. Proto se poutník, když upíná svůj zrak k horám, zároveň ptá: „Odkud mi přijde pomoc?“ A protože zná odpověď na tuto otázku, vzápětí dodává: „Pomoc mi přichází od Hospodina.“ Po tomto úvodu, v němž si je poutník vědom, kdo je živý a mocný Bůh, dostává od Hospodina požehnání: Hospodin bude chránit jeho vcházení i vycházení. To znamená, že Hospodin s námi bude ve všech našich životních situacích.
Hospodine, dej mi sílu nespoléhat se na bůžky. Dej mi sílu upřít svůj zrak na tebe a ve všem se jen na tebe spoléhat.
J 3,17–21 * Iz 1,10–20
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
