KRNOV – Manželé Belánikovi zachránili během holocaustu životy bratrů prof. Alexandera Frieda a Dr. Ferdinanda Frieda. Bratři se narodili roku 1925 a 1927 v Podkarpatské Rusi a celý příběh záchrany se odehrál na Slovensku, v okolí Žiliny, konkrétně pak ve vesnici s názvem Dlhé Pole.
Belánikovi pomáhala bratkům Friedovým po dobu čtyř měsíců od září do prosince 1944. Ocenění Spravedlivý mezi národy uděluje jeruzalémský památník obětem holocaustu Jad vašem lidem, kteří pomáhali během 2. světové války pronásledovaným obětem nacistického režimu. Oceněných titulem Spravedlivý mezi národy je z řad Čechů a Čechoslováků, včetně manželů Belánikových, již 120.
Ceremonie proběhne za podpory města Krnov a spolku Krnovská synagoga v pondělí 5. listopadu. Ocenění převezme v krnovské synagoze z rukou Daniela Merona, velvyslance Státu Izrael, nejbližší rodina. Slavnostního předávání se bude účastnit jeden ze zachráněných bratrů, pan prof. Alexander Fried, hejtman Moravskoslezského kraje a další významné osobnosti.
Prof. Alexander fried se narodil v ortodoxní rodině v Podkarpastké Rusi u československých hranic. V roce 1927 se celá jeho rodina přestěhovala do Žiliny. Vzdělání získal v ortodoxní židovské škole Ješiva v Topoľčanech. Po jeho návratu do Žiliny si na střední škole vybral obor tesařství a připojil se k Sionistickému hnutí mládeže. V roce 1940 chtěl pan Fried emigrovat do Palestiny s mladými členy hnutí Makkabi.
Během prvních transportů Židů v roce 1942 byl pan Fried odvezen do tábora v Žilině, odkud měl být transportován do Polska. I když dodnes netuší, kdo mu tenkrát pomohl, někdo mu změnil místo narození na Maďarsko, a tak byl z tábora propuštěn. Poté obdržel falešné dokumenty se jménem Milan Novotný a stal se “ekonomicky nezbytným” díky jeho práci tesaře. Takto byl pan Fried osvobozen z první vlny transportů.
Když v srpnu 1944 vypuklo slovenské povstání a Němci vstoupili na slovenské území s Eichmannovým konečným řešením, falešné dokumenty, které vlastnilo jen pár Židů, již pro jejich záchranu již nestačily.
Vzhledem k vyhrocené situaci si matka bratrů Friedových přála, aby chlapci utekli. Vyskočili tak z balkónu a utekli do hor, kde se chtěli přidat k partyzánům. Nevěděli však, kde se nacházejí, a tak následovali zvuky výstřelů ze zbraní.
Poblíž Žiliny narazili na lom, kde probíhaly nucené práce. Stále však nenašly žádné partyzány, a tak začali litovat, že opustili svoji matku v Žilině. Rozhodli se proto za svou matkou vrátit, avšak už ji nenašli. V zoufalství se poté vrátili zpět do lomu. Potkali ženu, která jim poradila, že v lomu pracuje jeden Žid, který by jim mohl pomoci. Ten však pomoci nemohl, ale zmínil se o třicetiletém komunistovi Antonínu Belánikovi. Když byli chlapci již na odchodu, zastavil je Antonín a nabídl jim pomocnou ruku.
Nabídl jim, že je může vzít do své vesnice vzdálené 18 kilometrů od lomu. Bratři Friedovi mu nabídli peníze a nábytek z jejich domova, jelikož si mysleli, že válka již nebude trvat dlouho, protože Rusové byli v tu dobu už v Budapešti. Antonín ale odmítl jakékoliv peníze a chtěl jim pouze nezištně pomoci. Antonínova manželka Marie byla katolička a měli s Antonínem tou dobou dvě děti, přičemž se třetím dítětem byla Marie těhotná.
Belánikovi nechali chlapce spát v jejich vlastních postelích a starali se o ně, i když byli z chudých poměrů. Marie oslovovala chlapce slovenskými jmény a ve vesnici oznámila, že to jsou její bratři. Žili tedy ve vesnici stejně jako by byli místní Slováci. Do vesnice však přišli Vlasovci z Běloruska a Ukrajiny. Vyhrožovali celé vesnici, že zabijí všechny, kdo schovávají Židy a vypálí jim domy. Belánikovi se proto rozhodli schovat chlapce na půdu a do sklepa.
Bratři Friedovi psali dopisy jiným rodinám s částečně židovským původem a žádali je o finanční pomoc pro Belánikovi. I když byli Belánikovi tehdejší situací vyděšení, vždy našli chlapcům nové místo, kde se mohli schovat. Celá vesnice byla tehdy vůči nim velmi solidární, jelikož Belánikovi nebyli zdaleka jediná rodina, která Židům nabídla pomocnou ruku. I přesto někdo o Antonínu Belánikovi prohlásil, že je komunista, a proto jej v Žilině zatkli.
Když Vlasovci prohledali dům Belánikových, bratři Friedovi žádali, aby zabili je a nechali jejich zachránce žít. Jeden z vojáků chtěl Alexandera zastřelit, avšak jiný voják mu v tom zabránil, protože chtěl Židy vyslýchat kvůli schovávání dalších Židů v jiných rodinách. V prosinci 1944 byli transportováni do města Sereď a poté do Sachsenhausenu. Během pochodu smrti byli bratři Friedové osvobozeni Rudou armádou.
Jejich matka zahynula v Osvětimi a otec zemřel v Buchenwaldu.
Ferdinand Fried později získal doktorát z chemie v kanadské Otavě. V Kanadě žije dodnes. Alexander Fried emigroval do Izraele v roce 1983, vzal si Izraelku a zůstal nadšeným sionistou. Žije střídavě v České republice a SRN.
Zdroj: Ztis.cz Foto: Wikimedia Commons, ilustrační
