Když někdo vyjádří obavy z islámu, případně ze společenského vývoje určovaného genderovou ideologií, snadno si vyslouží nálepku „prodavač strachu“ nebo „šiřitel strachu“. Vyslouží si ji od lidí, kteří se evidentně nebojí a kteří vyjádřené obavy považují buď za hloupost (nedostatek vzdělání a osvěty), nebo přímo za zlovůli. Ti nebojácní, kteří bázlivé takto ocejchují, soudí, že takoví lidé by měli být přinejmenším vytlačeni z veřejného prostoru, případně rovnou potrestáni (viz žaloba České ženské lobby na Prof. Piťhu).
Navrhuji, abychom rozlišovali obavy, strach a paniku. Pokud bychom chtěli pojmout věc ještě šířeji, měli bychom ještě odlišit bázeň před Bohem a strach. (Jsem rád, že nám to čeština umožňuje. V anglosaském světě musíme dost zeširoka vysvětlovat, že bázeň před Bohem, fear of the Lord, není totéž jako strach z nákazy nebo z velkého černého psa, který se na nás řítí.)
Panika křesťanu nesluší. Svědčí o nedostatku víry – víry, že Bohu se věci nevymkly z rukou. Křesťan by skutečně nikdy neměl být motivován panikou.
Se strachem a s obavami je to složitější. Když se na vás skutečně řítí velký černý pes, který nadto nepřátelsky vrčí, byli byste blázni, kdybyste neměli strach (tedy pokud nemáte zrovna v ruce flintu, z níž umíte střílet). Za takový strach netřeba se stydět – patří k pudu sebezáchovy, s nímž jsme byli stvořeni, nebo, chcete-li, který v nás vypěstovala zkušenost. Pokud vidíte ceduli „pozor – padá omítka“ a přejdete na druhý chodník, rovněž to nelze označit za zbytečný strach či dokonce za nedostatek víry, ale za rozumné rozhodnutí.
Pokud se mnou až potud souhlasíte – a mám zato, že ve výše uvedeném se mnou mohou souhlasit i mí kritici – dostáváme se k oblasti, v niž se, alespoň na první pohled, neshodneme. Budu mluvit o „strachu z islámu“, či, pokud někdo touží po vědečtějším označení, o „islamofobii“, případně o strachu z vnucování určité ideologie společnosti. Připadá mi, že mám určitou morální výhodu, protože ty, kdo mé obavy nesdílejí, nepovažuji za „morálně vadné“, zatímco oni „nás“ považují za nemravné lidi, kteří záměrně šíří strach a které je potřeba odhalit, odsoudit a umlčet. Kromě toho připouštím, že islamofobie může v určitých polohách být skutečně patologická, což se projevuje nesmyslnými hesly typu „Havířov bez migrantů“, nebo – v případu ze středních Čech – dokonce snahou islámské nebezpečí vymyslet a navodit představu, že muslimští teroristé už skutečně útočí i u nás. A dále nemohu nevidět, že mezi námi žijí skutečně zlí lidé, kteří na sociálních sítích navrhují, aby se muslimové rovnou stříleli, a to dokonce i děti. Mrzí mě, že někteří lidé takto smýšlejí, a nechci s nimi mít nic společného. Pro jejich postoje a jednání nemám omluvu.
Znamená ale to, že pokud se vyskytují takové patologické (a jako křesťané řekněme rovnou: hříšné) jevy, že veškeré obavy jsou neopodstatněné a zbytečné?
Těžko to vyprávět příbuzným těch, kdo byli migranty znásilněni nebo dokonce zabiti. Těžko to vyprávět rodičům unesených dětí v anglickém Rotherhamu. Tito rodiče marně hledali pomoc – a po letech se ukázalo, že policie i funkcionáři místní samosprávy kryli pakistánský gang, který tyto děti unášel.
Podobně se vůbec nedivím matkám žijícím v Norsku (nepíšu norským matkám, protože jde často o ženy, které se do Norska přistěhovaly), pokud je navštíví obávaný Barnevernet. Nad důvody odebírání dětí touto organizací se člověk skutečně nemůže nepozastavit.
Přiznám se, že kromě toho, že se takové věci děly a dějí, ve mně vzbuzují obavy ještě další okolnosti. Například to, že ti, kdo v Rotherhamu nezasáhli, ačkoli o těch zločinech věděli, nebyli nijak potrestáni, zatímco ten, kdo na ně upozorňoval, byl nakonec sám šikanován. A přiznám se, že klidu mi nepřidala nedávno médii zmíněná informace německého statistického úřadu, že 42 % dětí mladších šesti let pochází z migrantských rodin. Rozumějte mi dobře: Těm dětem přeji skutečně vše nejlepší. Ale vzbuzuje ve mně určitý neklid, že Německo přestává být Německem.
Jsou prostě věci, nad kterými nemohu jen tak mávnout rukou. A pokud mi někdo vyčítá, že šířím zbytečně strach, nesu to těžce. Myslím si, že bagatelizace problémů nic neřeší.
Proto radím: Zkoumejte, zda se něčeho neobáváte zbytečně. Nečelíme útoku mimozemšťanů. V Německu nenastává apokalypsa. V České republice nedochází k hromadnému odebírání dětí z křesťanských rodin. Na druhé straně dochází v naší společnosti k posunům, které někteří vítají jako pokrok, ale které mně se jeví jako cesta do zkázy. A pokud vidíte, že něco jde opravdu kamsi šejdrem, nebojte se bát. Někdy jsou obavy namístě.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Autor: Dan Drápal Foto: Pixnio
15 Komentáře
Adam Hladky
Teda ..
začít „Když někdo vyjádří obavy z islámu“,
pokračovat ukázkami naprosto jiných situací (pákistánský gang .. to nebyli ‚uprchlíci‘, norský Barneveret .. to jsou imho spíš křesťané), a
skončit piťhovským varováním před apokalypsou “ Na druhé straně dochází v naší společnosti k posunům, které někteří vítají jako pokrok, ale které mně se jeví jako cesta do zkázy.“
.. to je trochu silné kafe. Chybí jen explicitní zmínka o IÚ, ale ‚laskavý čtenář pochopí‘.
Karel Konečný
Strach sloužil vždy k tomu aby se manipulovalo s lidmi, to se stačí podívat do současné společnosti. Lidé pak označují nepřítele a dávají průchod nenávisti, přitom se také odvolávají na Bíbli, že mají nenávidět zlé a následkem toho kdekomu vulgárně nadávají a štvou proti druhým.
Konečný Fr.
První mítink proti nebezpečí islamizace uspořádal entomolog Konvička na náměstí v Č.Budějovicích někdy asi 2015. Bylo to vcelku veselé setkání bez obličejů zkřivených hněvem. Za to si Konvička dost vytrpěl se soudy. Po letech u soudu vyhrál. Také Okamura permanentně varuje před nebezpečím islamizace. Reakce kritiků není třeba brát vážně – buď neví o co jde anebo je jim jedno co u nás bude za 10,20 let a bezmyšlenkovitě drmolí moudrosti z EU , někdy i za dobré peníze.
Eva Hájková
Barnevernet sice odebírá děti rodičům, kteří podle nich nesplňují rodičovské nároky, ale dlužno říct, že více než 90 % norské společnosti s tím naprosto souhlasí. Kdyby s tím nesouhlasila drtivá většina, nemohli by to dělat. Obávat se toho, že se to bude dělat proti naší vůli taky u nás, kde je úplně jiná mentalita, je trochu přehnané.
Cizinci si musí prověřit, do jaké země vlastně jdou, jaké jsou tam zvyky a podle toho se zařídit.
O dalších věcech mluvil docela rozumně třeba Halík:
https://zpravy.idnes.cz/tomas-halik-kazani-petr-pitha-homosexualove-frantisek-papez-istanbulska-umluva-gf9-/domaci.aspx?c=A181029_165501_domaci_lre
Petr Aadamec
Jsou obavy racionální a iracionální a pak paranoidní a další věc je jejich šíření…šířit z kazatelny lež o připravovaných vyhlazovacích táborech je nezodpovědné a mělo by být zastavováno, event. i trestáno. Pokud takové obavy někdo má, má na ně jistě právo, ovšem šířit by jez kazatelny neměl – jde o patologický a nebezpečný jev zvaný paranoia nebo ztrátu soudnosti (pokud jen prostě říká, co silně zabere a sám ví, ž jde o lži). Podobně byla jistě chyba ve 30. letech šířit z kazatelen antisemitizmus a mělo to být zastavováno. Mnoho lidí… křesťanů… prostě souhlasilo s řešením židovské otázky, protože se cítili ohroženi a věřili kazatelům.
Myslím, že není ani moc moudré vyzývat k šíření strachu a obav. Strach má velké oči a selektivně zesiluje. Problém je i to, že zde chybí hranice – pro autora i zcela iracionální paranoia typu kázání p. Piťhy je hodná obrany a pozornosti. Pak se nelze divit, když někdo vyzývá k vraždění muslimů. Autor pro ten pocit ohrožení udělal za ta léta maximum. A kdo seje vítr, sklízí bouři. Autor seje vítr už roky, odmítá se ale hlásit k prvním náznakům bouře a k složité situaci, v níž se společnost nachází.
Konečný Fr.
Myslím, že jste pana Piťhu nepochopil. Špatně si vykládáte, co řekl.
Petr Aadamec
Dost možná…ovšem kazatel odpovídá za to, co říká a zčásti i za to,co lidé pochopí. Musí mluvit tak, aby lidé pochopili dobře – i staré babičky, úzkostní, depresívní, paranoidní, přehnaně nekritičtí, hloupí a nesoustředění. Pokud i malá část starých babiček pochopí něco jako …Piťha byl přeci ministr a je Monsignor, , ví o tom více než já, říká, že budou vyhlazovací tábory pro křesťany … to je hrůza…dnešní svět je zkažený..bojím se toho a nespím obavami o vnoučata – To je špatně. To je to evangelium?
Konečný Fr.
V Bibli je napsáno – usekni si ruku nebo vyloupni si oko. Možná se i stalo, že někdo uposlechl. V začátcích působení Hitlera by Vás považovali za blázna, kdyby jste řekl, že se budou lidé hromadně likvidovat. I po válce tomu Němci nechtěli věřit. Homosexuál Moravec v televizi určuje co je správné. To je přítomnost a ne budoucnost. Primátorem Prahy se také málem stal homosexuál.
Karel Krejčí
Stojí za úvahu zamyslet se, kdo vlastně uvažuje a jedná „více“ jako křesťan, zda ten, kdo se pohotově a ve všem odkazuje na tištěné Písmo nebo ten, kdo má to Písmo zapsané v srdci? Je naprostý rozdíl, jestliže provádí evangelizaci sdružení CFAN v Africe nebo někde jinde, kde o Kristu buď téměř neslyšeli nebo je křesťanství v naprosté menšině, než v civilizovaném a kulturně svobodném světě, jako je Evropa. Ano, my v tomto světě žijeme a žijeme na takové úrovni, které vychází ze samotné podstaty křesťanství. Autor komentáře svým viděním a názory vůbec nereprezentuje bázlivého křesťana, ale naopak toho, který má Krista pevně zakotveného v srdci. To, že se odvoláváme na naší křesťanskou minulost a i současnost, dostává ovšem vážné trhliny ne, že by křesťanů ubývalo, ale že přecházejí do jakéhosi snu vlažnosti. Je otázkou, zda je Božím přáním, abychom byli neteční a nevšímaví vůči okolnímu dění ve světě – my jsme přece spaseni – nebo jej naopak vnímat a bojovat proti zlu, které není nereálné a kdo jiný by si měl být tímto jist, než zase křesťané?
Eva Hájková
Bojovat proti zlu…
Domnívám se, že dle svého náhledu bojují proti zlu všichni – Petr Piťha, Tomáš Halík i Dan Drápal. Problém je v tom, že každý z nich to zlo vidí někde jinde.
Karel Krejčí
Ano, to máte pravdu. Kněz Halík především spatřuje zlo nebo spíš zradu ve „vlastních řadách“ než mimo ně. To je to podstatné, co jej viditelně odlišuje a taky možná chce, aby jej odlišovalo.
Eva Urbanová
Souhlasím s Danem
Moji rodiče zažili jako děti 30.léta a válku a pak nástup komunismu.Ty kteří varovali jako prof,Pi´tha taky tenkrát okřikovali.Jak to dopadlo víme a možná zažili jsme všichni.
Já radši poslouchám na besedách návštěvy z Izraele.
David Brož
Je otázkou, jestli má norská veřejnost (podporující odebírání dětí) informace o důvodech některých velmi podivných rozhodnutí Barnevernetu. Opravdu by se většina Norů vyslovila např pro odebrání dětí z důvodů, že rodiče řekli dceři o smrti babičky a ta byla ve škole smutná, nebo, že matka krájí dítěti příliš silné krajíce chleba a nedělá nutričně správnou omeletu nebo (to je fakt bomba), že matka byla v minulosti odebrána Barnevernetem a vyrostla u pěstounů – takže „nechápe podstatu rodičovství“ ??
Za norskou praxí je velký byznys (jednak samotný Barnevernet je moloch), pěstouni kteří mají dvě děti dostávají od státu 15.000 euro měsíčně.
https://echo24.cz/a/wJytC/pravnik-odebirani-deti-v-norsku-predevsim-velky-byznys
https://www.youtube.com/watch?v=ST6-hUgplJ0
Eva Hájková
Problém je v tom, že ta druhá strana (liberálové nebo liberální křesťané) se zase bojí vás, přesněji řečeno konzervativců, protože to tajné spiknutí vidí naopak na straně konzervativců. Píše se o tom například v článku na Christnetu „Odkud se vzalo Piťhovo proroctví“ http://www.christnet.eu/clanky/6140/odkud_se_vzalo_pithovo_proroctvi.url
Eva Hájková
A nakonec – ano, souhlasím, že lidé mají právo se bát a dávat svůj strach najevo. Mají právo být realitou, s níž se ti druzí musejí nějakým způsobem vyrovnat.