Hle, ta hořkost přehořká mi byla ku pokoji. Ty sám vytrhl jsi z jámy zániku mou duši, za sebe jsi odhodil všechny mé hříchy.
Iz 38,17
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.
2Te 2,16–17
Rodiče nic nepřiměje, aby přestali milovat své dítě. Bude-li záležet na nich, vždy budou svému dítěti nablízku. Vždy budou připraveni poradit, podepřít, obejmout. Vychovávají vlastním příkladem. Když jejich dítě udělá chybu, budou smutní a snad se sami sebe budou ptát, zda tomu děcku nedali příliš mnoho volnosti. Bohu se nevyrovná sebelepší rodič. Jeho lásku nelze překonat. Nic jej nepřinutí, aby svou lásku k člověku přehodnotil. Jeho výchova je dokonalá. On ví, že žít ve svobodě se musíme naučit. Taky ví, že to bude bolet. Ale tu je hned nablízku, aby setřel naše slzy, objal nás a povzbudil. Ve své výchově využívá vlastního příkladu. Když to děti potřebovaly, dobrovolně podstoupil bolest kříže, aby ukázal, že jeho výchova vede k životu.
Kéž mě bolest nevede k hříchu, Pane, ale k důvěře a přimknutí se k tobě.
Jon 2,1–11 * Am 8,1–10
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
