Smyj ze svého srdce zlo, Jeruzaléme, a budeš spasen. Jak dlouho budeš v svém nitru přechovávat ničemné myšlenky?
Jr 4,14
A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
Jk 1,21
Bylo by krásné umýt si srdce od zla jako ruce od špíny. Těžké. Nejen že srdce nejde umýt, nelze je ani uchránit od zla tohoto světa. Je to tedy úkol nesplnitelný? Částečně ano, definitivně srdce očistí až Bůh. A přesto jsme vyzváni snažit se o to vždy, když nás něco zlého napadne.
Srdce jako centrum myšlení a cítění – nitro. Komplexní jednající orgán. V centru člověka se nachází lidské přebývání, to, co jsme. Tam má být čisto. Přijde pak spasení?
V Jr 4,2 čteme: „Budeš-li přísahat: ‚Jakože živ je Hospodin‘ a dbát pravdy, soudu a spravedlnosti, budou si jeho jménem žehnat pronárody.” Živý Hospodin, to je očišťující vyznání, ale není jediné. Pravda, soud, spravedlnost, tahle trojice je motorem. Stejně jako ta novozákonní: víra, láska, naděje.
Hospodine, vyčisti, co jsme vyčistit nedokázali, na tvé spasení čekáme.
Ř 6,12–18 * Dt 34,1–12
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
