Přímá volba prezidenta je v českém prostředí stále poměrně horkou novinkou. Tento způsob výběru hlavy státu se v tuzemsku často stává terčem kritiky, protože v našem systému prezident disponuje jen velmi omezenými pravomocemi, a tak sice teoreticky jeho pozice posiluje, v praktické rovině ale k žádným reálným změnám nedochází. Přímá volba je proto v českém kontextu označována za nesystémový a cizí prvek. Takto zvolený prezident sice možná symbolicky disponuje silnějším mandátem, není mu ale ústavou poskytnut prostor k uplatňování širších pravomocí, což ve výsledku může nahrávat jeho snahám hledat si jiné skulinky pro uskutečňování vlastních mocenských ambicí.
Prezidentovi oficiálně nadále zůstává jeho tradiční reprezentativní funkce, i ta s sebou ale nese svá úskalí. Přímá volba posílila nezávislost prezidenta na parlamentu, a tak nepřímo zvýšila pravděpodobnost, že se jeho názory a postoje k zahraničněpolitickým otázkám budou rozcházet se stanovisky vlády. Takový rozpor sice může být přínosem pro celospolečenskou diskuzi, zároveň ale ztěžuje čitelnost chování České republiky v mezinárodním prostředí a její důvěryhodnost v očích partnerů.
Dalším negativem přímé volby je sílící polarizace společnosti. Zatímco například ve volbách do poslanecké sněmovny lidé své hlasy dělí mezi mnoho různých stran, druhé kolo prezidentského maratonu svádí k čistě černobílému vidění světa. Vítězem se může stát jen jeden, napětí mezi oběma vyhraněnými tábory by se dalo krájet. S ním ruku v ruce zákonitě přicházejí nenávistné útoky, dezinformace, vyhrocené internetové rozepře… A rozdělení bohužel po volbách jako mávnutím kouzelným proutkem nezmizí. Spíš naopak.
Reklama
Přímá volba vede také ke zvyšování antipatie vůči politikům. Jen si vzpomeňme, jak často v prvním kole zaznívaly sliby některých kandidátů o tom, že v případě zvolení budou hájit zájmy „obyčejných lidí“ vůči „zkorumpovaným politikům“. Tímto se funkce prezidenta posouvá spíše do role ombudsmana a dělení na „nás obyčejné lidi“ a „zlé politiky“ v rámci kampaní nejenže vede k další zbytečné polarizaci, zároveň ale působí absurdně vzhledem ke skutečnosti, že i kdyby nový prezident pocházel z lidu, stejně se z něj zvolením stává vrcholný politik.
Na druhou stranu je ale vítaným důsledkem, že přímá volba lidi aktivizuje, vyvádí z netečnosti a podporuje v nich zájem o politické dění. Mnozí k přímé volbě prezidenta přistupují jako k referendu o módních otázkách, jako jsou uprchlíci nebo Rusko, nicméně se při této příležitosti otevírají i nová témata, kterým by se za jiných okolností pravděpodobně nedostalo tolik pozornosti. Jinými slovy se dá říct, že kandidáti sice v debatách často zdůrazňují otázky, na jejichž řešení v prezidentské pozici budou mít minimální vliv, mohou ale tímto způsobem alespoň upozornit na opomíjené oblasti, inspirovat a svou kampaní dát hlas lidem, kteří nezastávají mainstreamový názor.
Když se ale na přímou volbu podíváme s odstupem, zjistíme, že se vlastně s trochou nadsázky jedná hlavně o poutavou reality show. I ten napínavý scénář tomu odpovídá – castingem se do užšího výběru dostane několik kandidátů, kteří se spolu střetnou v různých disciplínách. Diváci si z nich následně vyberou dva favority, jen místo klasických SMS k hlasování využijí zapečetěné urny. Ve druhém kole se obdobným způsobem po intenzivním finále zvolí vítěz, kterému bude za odměnu na pět let propůjčen Pražský hrad a přední stránky českých médií. A tím to celé teprve začne.
Autor: Kristýna Gillíková Foto: screenshot iprima.cz
1 Komentář
Michal Tominský
Drahoš v přímém přenosu lhal – že naše volby prý ovlivňuje Rusko.
Jinak já se vždy zastávám slbší a bojuju proti lžím, které představuje právě proevropský názorový proud pana Drahoše. A ten názorový prou říká:
1/ je špatné co Rusko udělalo Ukrajině.
Tak a já musím říci, že špína a zlo je na straně Evropské Unie. Na Ukrajině proběhly v roce 2010 a 2012 svobodné volby (svobodné dle pozorovatelů EU) a tam vyhrál proruský prezident a proruská strana – asi podobným poměrem jako dopadnou nynější volby.
Proevropská mírná menšina se rozhodla udělat nedemokratický europuč půl roku před novými volbami, protože hrozilo, že v nich opět prohrají.
Evropská Unie tento nedemokratický puč ocenila miliardami €
Na nedemokratický europuč by doplatili nejvíce lidé z východu Ukrajiny, protože by vznikla nová celní bariéra s Ruskem. A export Ukrajiny byl směrován především do Ruska zejména na východě země.
Ty lidé by přišli o práci – nemohli by jak živit své rodiny, kvůli ušlechtilým ideálům EU.
Jejich děti by měli kvůli EU hlad.
Proto se ti lidé dali na stranu Ruska.
A tak se proti euro-puči postavili. A pučisté jim chtěli sebrat i jejich rodný jazyk.
Proto vznikla krvavá válka. Kvůli tomu jak se zachovala EU
Pokud někdo nechce věřit, tak ať se podívá na mé webové stránky na sekci Ukrajina. Odkazy po většině jsou pouze na západní zdroje, na wikipedii. Každý se může vyjádřit.
To je názorový proud který reprezentuje Drahoš. Tj ten, ten který představuje obrovské zlo, proti kterému je třeba bojovat. To zlo ovládá západní média. Západní média se snaží na EU neplivat špínu a tak dochází k autocensuře pravdy. A to je velmi a velmi špatná situace.
Proto je třeba proti všem těm Drahošům – kteří sive vystupují slušně a hezky – bojovat.