Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky.
Ž 103,15-17
Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
J 1,16
Když je člověku dvacet let, jeví se mu život jako bezbřehý oceán; když je mu čtyřicet, změní se mu na venkovský rybník, který již z více než poloviny obešel. Uvědomuje si, jak rychle život plyne, jak se jisté stává nejistým. Ale přesto je tu jedna skutečnost, která je od věků do věků a která neustává: Boží láska, Hospodinovo milosrdenství, tak velký a nezasloužený dar, který lidské srdce není schopno pojmout a pochopit ho. Přesto nás provází každý den života, ať už jdeme kolem toho „oceánu“, nebo kolem toho „venkovského rybníka“. Každá milost je nezasloužený dar, který nám dal Dárce z lásky a ze svobodné vůle. Kéž každé ráno, každý večer, na konci každého roku děkujeme za všechny milosti, které jsme od Boha dostali.
Bože, kéž ti nikdy nepřestaneme zpívat chvalozpěvy za tvé milosti.
Iz 63,7-14 * J 1,14-18
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
