Nákupní horečka vrcholí, do Vánoc už zbývá pouhý týden. V knihkupectví se během dne skoro nezastavím. Knihy v této době nakupují i ti, kdo jak je rok dlouhý, do obchodu s knihami nevstoupí. Vyhledávám užitečné moudré knihy pro muže, zábavné lehké čtení pro kamarádky, leporela nebo pohádkové knížky pro dětičky. Často si s lidmi při vybírání knížek povídám.
„Ty dnešní děti nemají smysl pro žádné hodnoty,“ rozkládala při výběru knižních dárků starší dáma, jak se ukázalo, bývalá učitelka. „Představte si, vůbec nečtou, kultura je nezajímá, jsou úplně necitlivé.“ Docela dlouho se rozhořčovala nad svými vnoučaty, nad jejich kamarády a na konec zahrnula bědováním celou generaci.
Reklama
Trochu se mi při jejích tirádách sevřel žaludek. Je pravda, že hodně rodičů si stěžuje na své děti, které nechtějí číst. Nebaví je to. Může taková nechuť ke čtení vést k citové zploštělosti? Může být jejím výsledkem úbytek soucitu? Co ale bude se světem, z něhož zmizí empatie? Skutečně je to tak zlé? Nakonec jsme přece jen nějaké knihy pro její vnoučata vybraly a ona dáma odcházela. Ještě ve dveřích se otočila, aby se rozloučila a zanechala po sobě výroky o tom, jak to asi stejně nebudou číst, protože ona už to zná.
Při cestě na oběd jsem na chodníku předešla skupinku tří holčiček. Poskakovaly s batůžky na zádech a hlasitě štěbetaly. Nedalo se nezaslechnout, co si povídaly. „Loni jsme kupovali kozu,“ povídala jedna. „A předtím nějaké učební pomůcky,“ dodávala druhá. „A co kupujete letos?“ ptala se třetí. „Letos kupujeme očkování,“ zaslechla jsem odpověď.
No, myslím, že to s tou mládeží nebude tak zlé.
Autor: Hana Pinknerová, Foto: Pixabay
