Každý z nás si už jednou řekl: „Opět je toho na mě hodně. Zase mi Pán Bůh dává těžký kříž.“ Každý člověk má do určité míry nést svůj kříž. Pod tíhou každodenních křížů padáme tehdy, když je chceme egoisticky nést sami. Jsme však na to docela sami?
Na svátek Povýšení sv. kříže jsem poslouchala kázání a zarezonovali ve mně tato slova: „Kříž je naše jediná naděje. Pokud máš naději tehdy, když se podíváš na kříž, nemůže být pro tebe život křížem.“ Kolik pravdy se skrylo v těchto dvou větách. Kříž … naděje! Jistěže můžeme namítnout: „Jaká naděje se skrývá v tom, když mě kříž jde doslova zavalit, když už nemůžu a nemám sil věřit, ani bojovat“. Zde se dostáváme k druhému podstatnému slovu NADĚJE … .vždyť v našem životě je naděje to, co člověk nejvíc potřebuje. Naděje kříže je to, po čem má křesťan nejvíce toužit. Naděje, že si nás náš Nebeský Tatínek jednou vezme do svého náručí, naději v to, že i když jsme v nevyřešitelná situací stane se zázrak a náš Bůh nám pomůže, v naději v to, že vše co se v našich životech děje je konané na slávu Boha ….
Co však pokládáme za kříž v našem životě?
Určitě mi dáte za pravdu, že je to nemoc. Naše rodiny jsou často zkoušeny nemocí blízkého člověka. Je to velmi náročné po fyzické, ale i psychické stránce. Vidět umírat mámu, tátu, sourozence, manžela / ku, dítě ani nemluvím. Pokládáme to za kříž. A tady se zase dostáváme ke slovu naději. Nemáme snad naději v to, že se náš blízký člověk uzdraví? Nemáme naději v to, že se jednou s ním setkáme v Božím příbytku? A co je podstatné? Nemáme naději v to, že přijde do domu, který nám připravil náš dobrotivý Bůh?
Rozvod, hádky, alkohol, nevěra. Další věci, které způsobují hluboké kříže v našich rodinách a vztazích. Vždyť taková nevěra. Jak hluboko zasáhne duši ženy i muže. Partner, kterého jsme milovali nás vymění, opustí, kvůli někomu jinému. Naděje, opět slovíčko naději. Máme naději v lepší budoucnost, máme naději v to, že Bůh nás neopustí, i když nás opustil ten, kterého jsme milovali. Naděje v to, že Bůh nás zahojí všechny rány, které nám způsobily alkohol, hádky, drogy, nevěra, rozvod. Máme naději v to, že Bůh nám dává do života lidí, kteří nás milují takové, jací jsme.
Špatná práce, špatné vztahy. Určitě jsme už zažili situaci, ve které jste si řekli, že tu práci už nezvládáte. Někdo si zanadával, někdo ji opustil a někdo se zase modlil, aby to bylo lepší. Pán koná i v této chvíli, nechce nás vidět trápit se. Dává nám novou naději v to, že bude lépe. Vztahy v práci se uklidní. Práce bude snesitelnější a najednou nacházíme nové a nové řešení.
O tom, jaké kříže každodenně neseme, by se dalo psát velmi mnoho. Podstatná je však, že když si pod každým křížem představíme naději, věci nabírají jiný směr. Tedy nehleďme na kříž jako na těžkou a nevyřešitelné situaci, ale hleďme na něj jako na naději, která všechny situace vyřeší. Vždyť přece Pán Ježíš Kristus nám dal naději, tím, že vstal z mrtvých a kříž zůstal prázdný. Prázdný v tom smyslu, že tělo na kříži nezbylo, ale zůstala na něm naději a milost našeho Pána Ježíše.
Už jen na závěr vzpomenu jeden citát od Jana Pavla II, který říká: „Lásku bez kříže nenajdeš a kříž bez lásky neuneseš. Všechny, i ty nejtěžší chvíle, jsou naplněné láskou (k bližním, k druhým lidem, k hmotným věcem apod.), ale dají se snést, dají se vydržet a překonat láskou, kterou dostáváme od našeho Nebeského Tatínka.
Zdroj: -mn-
Foto: unpslash.com
