Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
Žd 4,12

Příliš jsme si zvykli žít křesťanství, ve kterém je víra velmi často vyjádřena pouze nedělní návštěvou kostela, pokud vůbec. Máme pocit, že Boží slovo dnes již není tím, co si může činit nárok na celý náš život, na všechny jeho stránky. V tom však klameme nejen sami sebe, ale i samého Boha – a myslíme si, že nám to projde! Bůh není ten, koho můžeme snadno oklamat, koho přesvědčíme svou povrchní vírou, která nenese ovoce a má tak velmi daleko k pravému následování. Procitněme již z tohoto pohodlného spánku! Spánku, ve kterém jsme Boží slovo odložili jako něco, co se nás netýká, a ve kterém se přesto opovažujeme nazývat se křesťany – učedníky a následovníky Ježíše Krista.
Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi, odpusť nám naše hříchy a dej nám svého Ducha, abychom tě následovali v pravdě.

Ef 5,25-32 * Ez 12,1-16