Není to úžasná skutečnost, že máme Boha, který nám rozumí? On vidí do našeho srdce, když litujeme svých selhání a toužíme po odpuštění a obnově. Král David poté, co projevil slabost tím, že dal sečíst bojeschopné muže, měl velké výčitky svědomí. Vložil tím totiž důvěru v tělesné paže místo v paži Hospodinovu. Svým činem tak svého Boha rozhněval. Poté, co k Davidovi přišel prorok Gád, král odpovídá: „Nechť tedy prosím padneme do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je nesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.“ Jak mohl David něco takového vyznat? Měl totiž se svým Bohem osobní zkušenost. Věděl, že nad hříšníkem, který činí pokání, se slitovává. I dnes takto můžeme Boha poznávat skrze Ježíšovu oběť.
Pane, tobě dáváme do rukou sami sebe i naše blízké, kteří žijí bez naděje. Prosíme, otevři jim oči a zachraň je.

Sk 9,31-35 * Nu 14,26-38