Hi-Jol uprchla v roce 1990 před hladem ze Severní Koreje do Číny. Když navštívila křesťanské shromáždění a poprvé uslyšela evangelium, vydala život Ježíši. Po několika letech ji zadržela čínská policie a poslala zpět do Severní Koreje, kde byla odsouzena na čtyři roky do vězení.
„Když jsem vešla do cely, křičela jsem k Bohu ze všech sil. Předtím jsme ho obviňovala, ale teď jsem ho začala prosit: Prosím, zachraň mě odsud!“ popisuje Hi-Jol. „Vězení bylo horší, než jsem čekala. Nejméně dva vězni každý den zemřeli hladem. To hladovění se nedá slovy popsat.“ Po dvou letech byla Hi-Jol propuštěna a o několik let později znovu uprchla do Číny a poté do Jižní Koreje. Když se dnes ohlíží zpět, říká, že utrpení, kterým nyní procházíme, se nedá srovnat se slávou, která v nás bude jednou zjevena.
Severní Korea stojí na prvním místě žebříčku zemí, ve kterých jsou křesťané nejvíce pronásledovaní, a toto prvenství si drží už dvacet let. Být zde jako křesťan odhalen se rovná rozsudku smrti, a pokud nejste zabiti okamžitě, ocitnete se v některém z pracovních táborů. Podmínky zde jsou tak strašné, že je přežije jen málokdo. Odhaduje se, že v současné době je zde vězněno asi 50 až 70 tisíc křesťanů.
Celosvětová pandemie covidu-19 vedle zhoršení situace lidí po celém světě a potřebě pomoci na různých místech odhalila nové způsoby, jakými jsou křesťané ve světě pronásledováni. Zhoršila už existující sociální a ekonomickou situaci milionů křesťanů a do té doby částečně skrývané projevy útlaku a represe se během ní na mnoha místech začaly projevovat zcela otevřeně.
Bez jídla a v domácím vězení
Organizace Open Doors, která se už přes 60 let zabývá sledováním situace křesťanů ve světě a pomocí pronásledovaným, poskytla potravinovou pomoc také pro 100 000 křesťanů v Indii. 80 % z nich uvedlo, že jim byl předtím přístup k potravinové pomoci odepřen. Aby sehnali jídlo, museli se často vydat do vzdálených míst a skrývat, že jsou křesťané. Dalších 15 % mělo problém se získáním práce. Už průzkumy z let 2017–2018 poukazovaly na problém větší nezaměstnanosti mezi křesťany; ve spojení se současným odepřením potravinové pomoci zůstávají často celé komunity v zoufalé situaci. Podobný problém se týká také Myanmaru, Nepálu, Vietnamu, Bangladéše, Pákistánu, Střední Asie, severní Afriky, Jemenu a Súdánu; postihuje zejména obyvatele zemědělských oblastí.
Křesťané v mnoha zemích, kteří opustili místní většinové náboženství, zmiňují, že kvůli omezenému shromažďování opadl tlak na to, aby se účastnili místních náboženských obřadů a slavností, na druhou stranu se ocitli uzavřeni v domácím prostředí, které je vůči nim a jejich víře nepřátelské. Zranitelné jsou takto především ženy a děti. Za normálních podmínek je pro řadu z nich možnost pracovat či studovat alespoň částečným únikem z neustálého dohledu a slovního či fyzického napadání, kterému jsou doma vystaveny. Zároveň ztratily možnost kontaktu s dalšími křesťany. V uplynulém roce vzrostl také počet únosů žen a dětí a následných nucených konverzí či sňatků.
Vláda se dívá
V souvislosti s používáním technologií k trasování kontaktů s lidmi nakaženými covidem-19 narůstají také obavy z jejich zneužití. Příslušníci náboženských menšin v Indii se obávají, že budou tyto aplikace používány k většímu dohledu a sledování jejich pohybu.
V Číně je obyvatelstvo pod dohledem již asi 570 milionů kamer, přičemž 415 milionů kamer umožňuje rozpoznávání obličejů. Kamery jsou propojeny s databází Úřadu pro zajištění národní bezpečnosti, který sleduje loajalitu občanů vůči komunistickému režimu a ovlivňuje také například přidělování sociálních dávek. V době zákazu shromažďování byly zakázány on-line bohoslužby, sledován je i pohyb lidí na internetu a sociálních sítích.
Navzdory snahám komunistického režimu církev v Číně neustále roste, i když život zde pro odhadovaných 100 milionů křesťanů rozhodně není jednoduchý. Vedle tisíců zničených či zavřených kostelů či zákazu vstupu do církevních budov osobám do 18 let v některých oblastech proniklo úsilí ovlivnit komunistickou ideologií všechny oblasti života i do snah přepisovat Bibli a upravovat její text podle potřeby státu.
„Staly se z nás sedící terče“
Přestože na většině míst světa došlo kvůli protipandemickým opatřením k poklesu násilí vůči křesťanům, v subsaharské Africe bylo vyšší až o 30 %. Selhání vládní moci a neschopnost dohlížet na pořádek v zemi ve spojení s chudobou dávají příležitost k řádění islamistických organizací, přičemž islamistický extremismus proniká i do policejních a bezpečnostních složek.
V Nigérii byly ozbrojenými fulbskými pastevci napadeny a vypleněny stovky převážně křesťanských vesnic. Křesťané zde tvoří 46 % populace, přesto je jich zde zabíjeno víc než v kterékoli jiné zemi.
Organizace Human Rights Watch uvádí, že navzdory proticovidovým omezením došlo mezi lednem a červencem 2020 k více než 85 útokům na vzdělávací centra v Burkině Faso, Mali a Nigeru. Křesťané říkají, že se z nich v lockdownu staly „sedící terče“ vystavené nájezdům bezpečnostních složek spolčených s pustošícími gangy na motorkách.
Správný Ind je hinduista, dobrý Turek muslim
V zemích, jako je Indie či Turecko narůstá spojování náboženské identity s identitou národní. Projevy diskriminace a pronásledování bývají – když ne otevřeně, tak nepřímo – podporovány oficiálními autoritami a jsou často beztrestné. Indie blokuje přísun zahraniční pomoci křesťanským nemocnicím, školám a dalším organizacím.
Více než 340 milionů křesťanů dnes žije na místech s vysokou mírou pronásledování. Týká se to tedy každého osmého křesťana na světě. „Vidíme-li toto množství a utrpení, kterému je Boží lid vystaven, mohlo by se zdát, že církev umírá,“ říká ředitel Open Doors USA David Curry a pokračuje: „Tak tomu však není… Když jsou naši sourozenci pro svou víru pronásledováni, a přesto se znovu rozhodují pro Ježíše, jsme svědky zázraku.“
Text: Kateřina Coufalová (podle materiálů Open Doors a World Watch Monitor) Datum: 10. dubna 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Zkrácený text článku, který v plném znění najdete v dubnovém čísle měsíčníku Život víry. K tématu „Když křesťané trpí“ svým pohledem i osobními zkušenostmi přispěli Petr Jašek a Andrew Brunson, misionář, který byl vězněn v Turecku. Obraz doplňuje článek Zekaie Tanyara o životě křesťanů mezi muslimy a příspěvek europoslance Tomáše Zdechovského.
Časopis přináší také rozhovor s Danielou Hurtovou, novou ředitelkou festivalu United, ve kterém mluví nejen o přebírání zodpovědnosti, ale také o tom, jak mohou ženy rozvíjet svá obdarování a kloubit práci a službu s rodinou.
Dále najdete úvodník Miloše Poborského „Lekce z magistrály“, představení nové superintendentky ECM Ivany Procházkové, vzpomínku na Jana Sokola, reportáž z konference Sedm vrchů či zamyšlení Tomáše Korčáka, jak se naučit číst z „knihy přírody“. Nechybí ani příběh čtenářky o vyhoření či virtuální historický rozhovor s Jonathanem A. B. Paulem – vedoucí postavou německého letničního hnutí od Jaroslava Plevy.
Časopis Život víry si můžete přečíst v papírové i elektronické verzi nebo si lze všechny hlavní články poslechnout jako audio nahrávku. Více na www.zivotviry.cz.