Možná znáte sérii knih Letopisy Narnie od spisovatele C. S. Lewise. Některé z těch knihy byly také zfilmovány. Před nedávnem jsem si vybavil jednu scénu, jednu událost, ke které došlo v knize Stříbrná židle. V té scéně vystupuje holčička jménem Jill, která se náhle ocitá v tajemné zemi. Má velikou žízeň, a tak se zaraduje, když uvidí potok s čistou vodou. Jenže Jill se nemohla jen tak napít, protože… a to vám teď přečtu přímo z té knihy:
„Jill vyšla na mýtinu a uviděla potok… vzdálený od ní jen co bys kamenem dohodil. Třebaže při pohledu na vodu dostala desetkrát větší žízeň, než měla předtím, nerozběhla se vpřed a nenapila se. Stála bez hnutí jako zkamenělá a s otevřenými ústy. A měla k tomu dobrý důvod – na bližším břehu potoka totiž ležel … lev.
Ležel s hlavou zvednutou a s oběma předními tlapami před sebou jako ti lvi, které znala z Trafalgar Square. Okamžitě poznala, že ji viděl, protože se jí chvilku díval rovnou do očí a pak pohled odvrátil – jako by ji dobře znal…
„Když uteču, hned mě chytí,“ myslela si Jill. „A když půjdu dál, vlezu mu rovnou do tlamy.“ Stejně by se byla nedokázala pohnout, i kdyby chtěla, a nemohla ze lva spustit oči. Jak dlouho to trvalo, to si nebyla jistá; připadalo jí to jako celé hodiny. Žízeň už byla tak strašná, až měla skoro pocit, že by jí nevadilo, kdyby ji lev sežral, jen kdyby předtím dostala doušek vody.
SOUVISEJÍCÍ – Boží bázeň a co ji probouzí
„Jestli máš žízeň, můžeš se napít.“ … Chvilku se rozhlížela kolem a přemýšlela, kdo to řekl. Když tu se ten hlas ozval znovu: „Jestli máš žízeň, pojď a napij se,“ a pak si samozřejmě vzpomněla, … že v tom jiném světě zvířata mluví, a uvědomila si, že to promluvil lev. Ostatně tentokrát i viděla, jak se jeho ústa pohnula, ale ten hlas nezněl jako lidský. Byl hlubší, nespoutanější a silnější – byl to takový těžký zlatý hlas. Neznamenalo to, že by se bála míň než předtím, jen se teď bála trochu jinak.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
„Ty nemáš žízeň?“ zeptal se lev.
„Umírám žízní,“ odpověděla Jill.
„Tak pij,“ pobídl ji lev.
„Můžu – smím – nevadilo by ti jít na chvíli pryč?“ zeptala se Jill.
Lev na to odpověděl jen pohledem a velice tichým zavrčením. A jak tak Jill hleděla na jeho mohutné nehybné tělo, uvědomila si, že by mohla stejně dobře požádat celou horu, aby se kvůli ní o kus posunula.
Z toho nádherného zurčení potoka se div nezbláznila.
„Slíbíš, že – že mi nic neuděláš, když půjdu?“ zeptala se Jill.
„Neslibuji nic,“ odpověděl lev.
Jill už měla takovou žízeň, že udělala krok dopředu, aniž si to uvědomila.
„Já si netroufnu jít se napít,“ namítla Jill.
„Tak umřeš žízní,“ odpověděl lev.
„No nazdar,“ udělala Jill další krok dopředu. „Tak to budu asi muset najít jiný potok.“
„Žádný jiný potok tu není,“ řekl lev.
SOUVISEJÍCÍ – Očista „tvého“ chrámu
Jill vůbec nenapadlo, že by neměla lvu věřit – to by nenapadlo nikoho, kdo spatřil jeho vážnou tvář – a znenadání se rozhodla. Bylo to to nejhorší, co kdy musela udělat, ale došla k potoku, klekla si a začala rukou nabírat vodu – byla to ta nejchladnější a nejvíc osvěžující voda, jakou kdy okusila. Nebylo potřeba jí pít moc, protože uhasila žízeň okamžitě. Než ji ochutnala, byla rozhodnutá od lva prchat, jen co se napije. Nyní si ale uvědomila, že by to byla ta nejnebezpečnější věc, jakou by mohla udělat. Vstala a stála tam se rty ještě vlhkými vodou.
„Pojď sem,“ řekl lev. A ona musela jít. Stála už skoro mezi jeho předními tlapami a dívala se mu přímo do tváře. Dlouho to ale nevydržela a sklopila oči.
Tolik úryvek z knihy Stříbrná židle ze série Letopisů Narnie. Kdo jste ty knihy četl nebo viděl některý z filmů, asi víte, že ten lev, kterého Jill viděla, se jmenoval Aslan. Byl to nezkrotný lev, ne nějaká domácí kočička. Jill se měla důvod ho bát, ale její žízeň byla větší než její strach. Nakonec se napila z potoka a její žízeň zmizela. Navíc teď poznala lva Aslana, se kterým potom zažila velká dobrodružství.
SOUVISEJÍCÍ – Válka, krize a zápas o duši
Možná ale nevíte, že Aslan v knihách o Narnii vlastně představuje v našem světě Ježíše, Boha, který kdysi přišel mezi nás. Jednou o židovských svátcích povstal Ježíš v chrámě v Jeruzalémě a před celým zástupem lidí zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“
Ježíš tím ale nemyslel žízeň po vodě nebo po limonádě, ale žízeň a touha člověka po lásce, přijetí a odpuštění, po právu a spravedlnosti, po naději a smyslu, po životě, který neskončí v zapomnění. Ježíš jako Bůh tohle všechno přišel nám lidem dát, přišel utišit tuto naši žízeň. Ježíš dobře ví, že žádný jiný potok k utišení této žízně na světě není. I když ho lidé hledají všude možně, jenom u Ježíše a od Ježíše se můžeme napít „živé vody“, okusit Jeho Ducha svatého, který se v nás pak usídlí a bude proudit navěky z našeho nitra.
Pojďte k Ježíši – věřte Mu, že se za vás obětoval na kříži, že kvůli vám porazil smrt, že s vámi zvládne všechny těžkosti, že se pro vás vrátí jako Král.
Nebojte se. Přijďte k Němu a pijte. Nasyťte svou duši Jeho slovy, Jeho sliby, Jeho láskou.
Žádný jiný „potok“ tu není. Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 9. dubna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
1 Komentář
Karel Krejčí
Bratr Krákora má „téměř“ pravdu. Ano, žádný „jiný“ potok tu není. Aby měl ale úplnou pravdu, není ani v celém Stvoření, které má pouze jednoho Stvořitele a tedy jeden zdroj všeho stvořeného i nestvořeného. Není nic, co by mohlo existovat mimo tuto realitu. Ale „moudrý“ člověk si vždycky najde nějakou výmluvu nebo zástěrku a vytvoří „náhodu“, vytvoří novou pravdu s označením „fake“, obdaří a obohatí (nebo vnutí) svým správným vnímáním světa své okolí nebo dokáže zdůvodnit téměř vše, protože to tak „jde“. Tento svět si řeže větev sám pod sebou, ale ne, že to tak chce on, ale že to tak chce Bůh.