1. Samuelova 2:1-9 (úryvky) … Chana se takto modlila: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina. … Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. … Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. … On střeží nohy svých věrných, ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí. …“
Dnes se budeme věnovat další knize Bible, která se jmenuje po posledním soudci, který mezi Božím lidem Izraele kdysi působil. Byl soudcem, který vysvobozoval v boji, ale byl také a zejména knězem a prorokem, se kterým hovořil Bůh a sděloval mu svá rozhodnutí a poselství pro lid. Jmenoval se Samuel, a tak i tato kniha Bible se nazývá kniha Samuelova. Původně to byla jedna dlouhá kniha, ale protože se tehdy psalo na svitky, vyrobené z pergamenu (sušená zvířecí kůže), které měly omezenou délku, ta dlouhá kniha se rozdělila na dvě části, napsané na dvou svitcích. Odtud máme dnes v Bibli 1. a 2. knihu Samuelovu. My se teď budeme krátce věnovat té první části a tomu, o čem ve své podstatě pojednává.
V úvodu se seznamujeme s ženou jménem Chana, která byla provdána za muže jménem Elkána. A Chana byla neplodná, nemohla mít děti. Ale tuze toužila po synovi, a tak se modlila, dlouho a opakovaně, k Hospodinu, aby mohla počít se svým mužem dítě. Slíbila Bohu, že když se jí narodí syn, zasvětí ho Bohu a věnuje ho do Jeho služeb.
A stalo se tak, jak prosila. Narodil se syn a dostal jméno Samuel, co znamená ‚Vyslyšel Bůh‘. Chana byla radostí bez sebe a ve své modlitbě, ze které jsme si část četli, děkovala Bohu a velebila Ho slovy: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina. … Nikdo není svatý mimo Hospodina. … Hospodin usmrcuje i obživuje, … ponižuje a také povyšuje. Nuzné pozvedá z prachu, … za dědictví jim dá trůn slávy. … Ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí.“ Chana chválila Boha za to, jak jedná s těmi poníženými, ubožáky, slabými a nuznými – pozvedá je z prachu, oživuje to, co je mrtvé, posadí pokorné na trůn slávy! Kdežto svévolníky, kteří spoléhají na svou sílu a schopnosti, ovšem na vůli Boha nedbají, takové Bůh pokoří, poníží a porazí.
SOUVISEJÍCÍ – Když slepí vidí a vidící jsou slepí
A tady, hned na začátku celé knihy Samuelovy, máme shrnutí a podstatu toho, co se pak odvíjí dál v celé knize. Události, které následují, jsou opakované ukázky toho, jak Bůh povyšuje pokorné a bohabojné, ale ponižuje zpupné a svévolné.
Chana věnovala Samuela do služeb Hospodinu, a tak chlapec vyrůstal pod dohledem kněze Élího ve městě Šílo, kde byla umístěna „archa úmluvy“ a „stan setkávání“. Samuel pomáhal Élímu připravovat oběti, setkával se a hovořil s lidmi, kteří je přinášeli, a Hospodin byl s ním. Mimochodem, Chána měla poté ještě tři syny a dvě dcery: tyto její děti už vyrůstaly u ní doma. Ale ze Samuela vyrostl velký prorok, který přinášel lidu Izraele slovo od Hospodina.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Když Samuel zestárl, chtěl, aby po něm převzali službu jeho synové. Ale ti, jak je o nich psáno, „nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo.“ (1. Sam 8:3) Izraelci tehdy přišli za Samuelem a chtěli po něm, aby nad nimi ustanovil krále, vladaře, který by je soudil a panoval nad nimi, jako je tomu u okolních národů. Hospodin na to Samuelovi odpověděl: „Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval.“ (1. Sam 8:7) Lid nechtěl mít „neviditelného“ Panovníka, i když byl Svatý a Všemohoucí, i když je obdarovával, ale chtěl mít „viditelného“ panovníka, člověka chybujícího a omezeného, který od nich bude brát. Přesto jim Hospodin blahosklonně vyhověl; sám jim ale krále vybíral.
Hledal mezi poníženými a našel Saula. Když se Saul od Samuela dozvěděl, že je vyvolený, aby vedl Boží lid jako král, Saul tomu ve své pokoře nemohl uvěřit. Reagoval slovy: „Což nejsem Benjamínec? Z těch nejmenších izraelských kmenů? A má čeleď je ze všech čeledí Benjamínova kmene nejnepatrnější! Jak mi můžeš říkat něco takového?“ (1 Sam 9:21) Pokorný Saul se tedy stal králem, ale ta královská pravomoc, hodnost a výsady, které získal, mu časem imponovaly, jako by ho očarovaly, zatemnily mu srdce, takže ho opustila jeho pokora a věrnost Hospodinu. Saul si začal dělat, co chtěl (je přece král!), a ne to, co mu Hospodin skrze Samuela oznamoval.
SOUVISEJÍCÍ – Osmý den týdne – to je ten den
Například když se jednou Saul chystal vytáhnout do boje s Pelištejci, kteří s Izraelci stále bojovali, měl čekat na Samuela, aby přišel, přinesl Hospodinu oběť a požehnal lidu před bitvou. Všichni byli nastoupeni, ale Samuel pořád nikde. Saul už nechtěl déle čekat, protože se zdálo, že se jeho armáda rozchází, odrazena a vystrašena. Proto se rozhodl a bez jakéhokoli pověření od Boha obětoval zápalnou oběť. V té chvíli dorazil Samuel a krále Saula, který se vymlouval a vysvětloval, pokáral slovy: „Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. … Hospodin si vyhledal (jiného) muže podle svého srdce.“ (1. Sam 13:13-14)
Jindy zase, když šel Saul do boje s Amálekovci, měl od Hospodina nařízeno, aby dobytek nepřátel pobil, protože je prokletý a zatracený. Saul ale neposlechl, pobil jenom podřadné a nemocné kusy, a ty pěkné a zdravé si ponechal a zabavil je jako kořist. Když to vyšlo najevo, začal se obhajovat tím, že chtěl ty nejlepší kusy dobytka přinést jako oběť Hospodinu. Samuel se ho tázal: „Líbí se Hospodinu zápalné oběti… víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. … Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i On zavrhl tebe jako krále.“ (1. Sam 15:22-23)
„Hospodin nuzné pozvedá z prachu“, jak se Chana modlila. Hospodin vyzdvihl Saula, když si Saul připadal nepatrný. Jenže stal se z něho arogantní, svéhlavý, vzdorovitý vládce. Přitom „svévolníci zajdou ve tmách, svou silou se nikdo neprosadí“, jak dále vyjádřila Chana, matka Samuela. A to byl případ i svévolného Saula. Hospodin o něm řekl Samuelovi: „Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí.“ (1. Sam 15:11)
A tak si Hospodin vyhlédl za budoucího krále jiného – pokorného pastýře Davida. Mladý David spoléhal na Boží pomoc a nebál se ani obřího pelištejského válečníka Goliáše, kterého porazil. Lidmi pak byl David oslavován jako hrdina, ale král Saul na něho žárlil. Nenáviděl ho a začal Davida pronásledovat, aby ho zabil.
David měl několikrát příležitost Saula sám zabít, ale nikdy na něho nevztáhl ruku, protože to byl král pomazaný od Boha, a to David respektoval. Nakonec král Saul padl v boji s Pelištějci, do kterého šel bez Božího požehnání. Když viděl, že prohrávají, lehl si na vlastní meč…
Hospodin povýšené, svévolné a svéhlavé poníží. Ale pokorné, bohabojné a věrné povýší. O tom vypráví kniha Samuelova. O tom vypráví i život Ježíše, Krista = Pomazaného. Ač Pán, narodil se v ubohých podmínkách. Ač Mistr, sloužil lidem jako služebník. Ač Svatý, obětoval se za hříšné. Proto byl Bohem, který obživuje i mrtvé, povýšen: Ježíš vstal z hrobu, byl vzat na nebesa, usedl po pravici Boží jako Král králů a Pán pánů.
„A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt… na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,“ (Fil 2:7-9) napsal později apoštol Pavel v jednom ze svých dopisů. Tak úžasného Krále a Pána máme, ochotného se pokořit až k smrti, aby nás zachránil. Ať Jeho Duch pokory a Jeho slova života vládnou i ve vašem srdci! Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 14. května 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
2 Komentáře
Karel Krejčí
Ano, Ježíš vstal z hrobu, byl vzat na nebesa, usedl po pravici Boží jako Král králů a Pán pánů.
Kdybychom se alespoň trochu zamysleli nad hloubkou této skutečnosti a z ní také vyplývající dokonalé zodpovědnosti Ježíše ve vztahu k dění ve světě, museli bychom změnit navyklý a alibistický názor na události, jež nás předcházely, jimiž procházíme a procházet budeme. Tato skutečnost vyvrací polemiky o tom, jaký Bůh je a proč se zachoval tak, či onak. Veškeré dění, jímž svět prochází je plně v Ježíšově režii a zodpovědnosti a pokud si myslíme že ne, pak ale zpochybňujeme pravdivost onoho ujištění.
Karel Krejčí
Za úvahu též stojí, zda to, co jedni pokládají za špatné, jak je možné, že jiní pokládají za dobré? Jak je možné vůbec připustit a dokonce zdůvodnit, že válčí král proti králi, když spravedlivý a všemocný Ježíš stojí nad nimi? Není přeci možné donekonečna zavírat nad těmito skutečnostmi oči a úmyslně nevidět realitu? To vše se děje, dokud jedinec neprohlédne a neuvědomí si, že mezi lidskou představou o Bohu a realitou, které je vystaven a kterou prochází, je velký rozdíl. Má na vybranou, buď bude hodnotit vše podle svých subjektivních pocitů, utápět se v nich a stále kroutit nevěřícně hlavou, jak toto vše (z našeho pohledu) může všemocný a láskyplný Bůh dopustit nebo si uvědomit klam tohoto světa, ve kterém „dobré“ je pouze relativní pojem, stejně jako „špatné“ a záleží pouze na znaménku plus či mínus, které k oné věci, či události přiřadí.