Atmosféru prvního týdne sovětské okupace v roce 1968 zachytil fotograf v Praze a v Liberci. Dosud nepublikované snímky budou od neděle 21. srpna k vidění v pražském kostele U Martina ve zdi.
Výstava přináší odlišný pohled na tématiku, než jsme byli dosud zvyklí. Na fotografiích je zachycena atmosféra v Praze a v centru Liberce v prvním týdnu po invazi sovětských vojsk.
Jsou zde zobrazeny šrámy města po násilí, okupační vojska, život v okupovaném městě, potřeba lidí získat a sdílet informace i náznaky rezistence občanů, kterou představovala tvorba a šíření plakátů a nápisy na zdech. Obsahy těchto sdělení vyjadřují touhu po svobodě a neutralitě, výzvy k zachování klidu, rozvahy a nadhledu, výzvy k pasivnímu odporu vůči násilí, humor i pietu k obětem. Jde o hodnoty, které jsou aktuální i v současném světě.
Český a slovenský národ tehdy postupně sklonily hlavu, což mělo důsledky na další desítky let. Výstava vede k zamyšlení nad ranami, které přinesla okupace celému národu a porovnání se současnou ruskou agresí na Ukrajině, s níž jsme konfrontováni.
Autorem fotografií je Václav Berdych (1916–2016), účastník domácího odboje za 2. světové války, který přežil koncentrační tábor Mauthausen a po válce pracoval u filmu.
Vernisáž výstavy proběhne v kostele sv. Martina ve zdi v neděli 21. srpna v 18.00 hodin. Během slavnostního uvedení výstavy zazní vzpomínky pamětníků, hudba i četné paralely se současnou situací na Ukrajině.
Událost na Faceboku najdete zde.
Autor fotografií Václav Berdych
byl pomocný režisér, režisér, překladatel, spisovatel, výtvarník a fotograf
narodil se 12. 6. 1916 v Potštejně v tehdejším Rakousku-Uhersku
byl synem policejního rady, měl 2 sestry a bratra; dětství prožil v Nymburce, kde maturoval na vyšší reálné škole
v Praze studoval architekturu a současně pracoval v divadle E. F. Buriana a u filmu
počátkem 2. světové války se zapojil do odboje
v době kolem Heydrichova atentátu byl na podzim r. 1942 zatčen a převezen do Malé pevnosti Terezín, později byl určen k likvidaci a deportován do koncentračního tábora Mauthausen
měl štěstí a několikrát unikl smrti
přežil koncentrační tábor Mauthausen i pobočný tábor Grossraming
po osvobození se do koncentračního tábora vrátil, aby pořídil fotodokumentaci situace
po válce pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako pomocný režisér a režisér
současně pracoval jako prezident Mezinárodního výboru koncentračního tábora Mauthausen
přeložil a napsal několik knih
dožil se pěti vnoučat a deseti pravnoučat
zemřel 3. 3. 2016 v nedožitých 100 letech v Domově pro veterány ÚVN v Praze
snímky z roku 1968 sám nikdy nevyvolal a nezveřejnil
Zdroj: ČCE e-cirkev.cz Datum: 19. srpna 2022 Foto: e-cirkev.cz
1 Komentář
Konečný Fr.
68 rok je obrovské téma a troufám si říci, že tomu rozumím, ale těch informací je tolik, že se nepovažuji za znalce. Zažil jsem si to jako kluk, který o politice pochopitelně příliš nevěděl. Myslím, že v těch hlavních konturách tomu rozumím. Mladí lidé asi mají nějaké názory, co se učí ve škole a co znají z médií. Tuhle jsem se dočetl jednu zajímavou věc, kterou by někdo mohl považovat za dezinformaci, ale určitě by se to dalo ověřit. Tehdy byl pochopitelně SSSR a také je známo, že Brežněv byl Ukrajinec. Než k nám vtrhli, tak se v politbyro hlasovalo. 7 Ukrajinců, včetně Brežněva hlasovalo pro zásah, proti byl Rus a Litevec. Skore bylo 10 ku 2ma. Asi se to nebude někomu líbit, ale byli všichni SSSR. Východní Němci byli také silně pro zásah.