Trojí chrám pro Boha

Jan 2:18-22 … Židé mu řekli: „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím.“ Tu řekli Židé: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ On však mluvil o chrámu svého těla. Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

Asi dva tisíce let před narozením Ježíše – tedy zhruba stejně vzdálená doba, jako je ta naše, jen na opačnou stranu letopočtu – vyzval Hospodin Abrahama: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (Genesis 22:2) Na oné hoře se pak Bůh zjevil jako ten, který sám obstará, co je třeba (včetně zástupné oběti).

O přibližně tisíc let později zatoužil král David postavit pro Hospodina dům ve městě Jeruzalém, chrám, ve kterém by Bůh přebýval. Ale až Davidovu synu Šalomounovi bylo dopřáno, aby tento chrám vystavěl. A kde to bylo? V 2. knize Letopisů (3:1) čteme: „Šalomoun začal budovat v Jeruzalémě Hospodinův dům na hoře Mórija.“ Ano, ta samá hora Mórija, na které měl Abraham obětovat Izáka, se později stala místem, kde byly přinášeny Bohu oběti!

Řekněte, zda není úžasné procházet zpětně celou historií spásy a pozorovat v ní ty tenké paprsky Boží prozřetelnosti?! Jak je něco náznakem a stínem pozdější skutečnosti! Mnoho odkazů a souvislostí nám samozřejmě uniká, ale ty, které se k nám přeci jen dostanou, nás jen utvrzují v pokorném uznání, jak moudře a prozíravě Bůh jedná. A proto nás ani nepřekvapí, že i ten samotný chrám v Jeruzalémě, ta kamenná svatyně s mnoha nádvořími a sloupořadím kolem, byla sama předobrazem a stínem budoucích skutečností. Povězme si o tom trochu více v dnešním kázání; povězme si o trojím chrámu pro Boha.

SOUVISEJÍCÍ – Chránění Pravdy v Lásce

Chrám je když…

Možná bude užitečné se nejprve pokusit jednoduše definovat, co to chrám byl? Bylo to posvátné místo, na kterém se zjevoval a kde přebýval Bůh uprostřed svého lidu. Bylo to místo obětování a uctívání Hospodina. Bylo to místo modliteb k Bohu, který slyší. Bylo to místo, kde Bůh promlouval a přinášel svému lidu odpuštění a požehnání. Bylo to zkrátka místo, kde se „nebe dotýkalo země“ , kde Boží a lidské bylo v kontaktu.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

Kamenný chrám

První chrám, o kterém bude řeč, byl ten kamenný z úvodu. Byl postavený ze dřeva, kamene, zlata a bronzu. Král David si přál takový chrám vybudovat, ale Hospodin mu skrze proroka Nátana předpověděl: „Dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky.“ (v.12b-13) Jako obvykle, i v tomto proroctví bylo skryto dvojí naplnění, jak poznáme zanedlouho.

Prvním naplněním se stal Davidův syn Šalomoun, který při „slavnostní inauguraci“ jeruzalémského chrámu prohlásil: „Hospodin splnil své slovo, které vyřkl. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, dosedl podle Hospodinova slova na izraelský trůn a vybudoval jsem dům jménu Hospodina, Boha Izraele.“ (1. Královská 8:20)

Sám Šalomoun (ne nadarmo byl nadmíru obdařen moudrostí shůry) však dobře chápal dočasný a symbolický význam tohoto kamenného díla. Věděl, že jako každý výtvor lidských rukou podléhá zkáze; nicméně věděl také, že základní pojetí chrámu, coby místa přebývání Boha mezi lidmi, přetrvá. Šalomoun se sám sebe ptal: „Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval?“ (1. Královská 8:27; srov. Skutky 7:47-50)

Cca o 400 let později byl Šalomounův chrám zničen a vypleněn babylonským Nabúkadnesarem. Fakt, že byl později znovu vystavěn a ještě později znovu rozbořen, jen potvrzuje, že sama podstata chrámu nestojí a nepadá s existencí nějaké kamenné budovy. Představa přebývání Boha mezi lidmi je jiného druhu a vrcholí ve vtělení Krista.

Chrám Kristova těla

Ježíšova tělesná schránka byla lepším chrámem pro Boha. V děťátku, které Marie o Vánocích položila do jeslí, osobně a ve své plnosti přebýval Bůh. Tělo Krista bylo Boží svatyní. Možná se divíme, jak je možné, že lidské tělo mohlo pojmout „veškerou plnost božství“ (Kol 2:9), když ji nemohl pojmout daleko rozsáhlejší kamenný chrám. Mám zato, že ve velikosti prostoru to nebude! Jak poznamenává Martin Luther, „nic není tak malé, aby Bůh nemohl být ještě menší, a nic tak velké, aby Bůh nemohl být ještě větší“. A tak jako v případě ostatních Božích vlastností a schopností, i v tomto případě nám zůstává náš omezený rozum stát v zahanbeném úžasu.

SOUVISEJÍCÍ – Významný verš – Ezdráš a Nehemjáš

Ježíš byl vskutku lepším chrámem pro Boha: Bůh se v něm zjevil v celé své pravdě a milosti (Jan 1:17); v Ježíši byl Bůh dokonale uctíván a oslavován; Ježíš Kristus byl objektem setkání člověka a Boha; v Ježíši byla také Bohu přinesena lepší oběť, než byla krev kozlů a býků – jediná oběť za všechen hřích; a konečně v Ježíši Bůh přinesl svému lidu odpuštění a požehnání.

Ježíš sám mluvil o svém těle v tomto smyslu. Apoštol Jan zaznamenal onu událost ve svém evangeliu, kde píše: „Židé mu řekli: Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit? Ježíš jim odpověděl: Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím. Tu řekli Židé: Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech? On však mluvil o chrámu svého těla. Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se Jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.“ (Jan 2:18-22) Ježíšovo tělo, chrám pro Boha, byl tedy rovněž lepší než ten kamenný v tom, že ačkoli byl lidmi na Velký Pátek zbořen, Bůh jej třetího dne znovu postavil. A tentokrát do podoby nepomíjitelné a navěky oslavené.

Ovšem téma dnešního kázání zní „trojí chrám pro Boha“. O jakém třetím druhu chrámu jsme ještě nemluvili? Vraťme se zpět k proroctví, které dal Hospodin Davidovi. „Dám po tobě povstat tvému potomku, … Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky.“ Už víme, že bezprostřední naplnění těchto slov se dostavilo u Šalomouna. Šlo ovšem dál, protože se tu mluví o vybudování chrámu a upevnění královského trůnu navěky. Vrcholné naplnění tohoto proroctví bylo dosaženo v mnohem slavnějším potomku Davida, v samotném Ježíši Kristu. To Jeho kralování nikdy neskončí a On také vybudoval jiný druh chrámu pro přebývání Božího jména, totiž církev všech věřících v Něho.

Chrám církve a těla věřících

Tak to chápal i apoštol Pavel a napsal církvi v Korintu: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? … Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1. Korintským 3:16-17) Společenství věřících v Krista je propojeno s Kristem a je organickým chrámem pro Boha. Bůh Ducha svatý v nás a mezi námi přebývá a působí. Obecenství, které spolu zažíváme my, křesťané, kolem Kristova slova a svátostí, je místem setkávání člověka s Bohem. Je příležitostí vzdát oběť chvály a díků a být požehnán Božím odpuštěním a pokojem.

V užším smyslu, a daleko osobnějším, pak apoštol Pavel mluví dokonce o těle jednotlivých křesťanů, těle každého jednoho z nás, jako o chrámu pro Boha. Staví tak na hlavu pozdější představu Manichejců i Epikurejců. Ti první opovrhovali tělem, které je prý nenapravitelně zlé, a je tedy jedno, jak s ním zacházíme, protože náš duchovní svět to neovlivní. Ti druzí zase nade vše vyvýšili a všemu nadřadili uspokojování tělesných potřeb a slastí. Jedněm i druhým jakoby Pavel nepřímo odpovídal, když křesťanům napsal ostrou výstrahu: „Varujte se smilstva! … Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ (1. Korintským 6:18-20)

Naše tělo tedy patří Bohu jako Jeho chrám. V něm a skrze něj Bůh jedná a působí. Sami sebe, své tělo s jeho údy, přinášíme Bohu jako živou, svatou, Bohu milou oběť (Řím 12:1). Neznesvěcujme tento Boží chrám bezbožným a Bohu odporným životem. Ne, není to o tom, že máme jíst a žít zdravě či dokonce asketicky, jak si to někteří vysvětlují. Je to o tom, jak žijeme a jak v tomto těle sloužíme Bohu a jeden druhému.

Velikost chrámu, nebo velikost Boha, který je v něm?

Trojí chrám pro Boha. Ten kamenný byl symbolickým a dočasným předobrazem toho živého chrámu Ježíšova těla. V Něm Bůh usmířil svět se sebou a započal budování duchovního chrámu své církve. Každý z nás je jeho součástí; každý z nás je i malým chrámem velkého Boha.

I když se někdy cítíte spíše jako polorozpadlá kůlna, Bůh vás ze své milosti proměnil v místo svého přebývání. Můžete si být jisti, že chrám vašeho těla je v rukou toho nejlepšího správce. Dopřejte Mu vás proměňovat a přestavovat ke slávě svého jména. Amen.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 28. srpna 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.