Žalm 33:8 … Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v Jeho bázni!
Ve svém Malém katechismu z roku 1529 vysvětluje Martin Luther mj. význam desatera Božích přikázání a každé z nich začíná stejným „výchozím bodem“, totiž slovy: „Máme se Boha bát a milovat Jej“, která pak pokračují: „abychom…“ tak a tak žili a toho a toho se vyvarovali.
Mnoho prvních čtenářů katechismu uvádí toto spojení „bát se a milovat“ přinejmenším do rozpaků. Důvodem je obvyklé chápání slova „bát se“ jakožto „mít strach a hrůzu“. Sám Luther se již o 15 let dříve v jednom svém kázání pozastavil nad tím, co ono „bát se Boha“ znamená. Napsal: „Mít strach a hrůzu z Boha je něco jiného než bát se Boha. Bázeň z Boha je plodem lásky, kdežto strach z Boha je símě nenávisti. Proto nemáme mít strach z Boha, ale máme před Ním mít bázeň, abychom Toho, kterého bychom měli milovat, nechovali v nenávisti. Proto se bázeň Boží výstižněji nazývá posvátná úcta. Přece také ctíme ty, které milujeme, vážíme si jich, chováme je v úctě a bojíme se je urazit.“ (Luther, kázání z r. 1514)
SOUVISEJÍCÍ – Očista „tvého“ chrámu
Bázeň Boží – právě o ní mluvil také pisatel 33. žalmu, který jsme si dnes četli. Ten stěžejní verš tohoto žalozpěvu je verš 8., který říká: „Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v Jeho bázni!“ Celá země s jejími obyvateli (nás nevyjímaje) je zde vyzývána k životu v Boží bázni, posvátné úctě. Zbytek 33. žalmu, kontext tohoto 8. verše, objasňuje a obhajuje důvody, proč má člověk mít bázeň před živým Bohem, Hospodinem.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Boj se Hospodina,
celá země,
všichni obyvatelé světa,
žijte v Jeho bázni!
Klíčem k Boží bázni je poznání rozdílu – poznání rozdílu mezi námi a Bohem. A to, jaký je Bůh na rozdíl od nás, právě popisuje tento 33. žalm. Podívejme se na něj znovu a všímejme si, jaký je Hospodin na rozdíl od nás. Protože pak můžeme začít lépe vnímat i bázeň před Ním. Pak můžeme začít žít bohabojně a bohulibě. Pak Boží bázeň nám bude připomínat Boží moc a Boží pomoc v naší nemoci a v naší bezmoci.
1- Hospodin budí bázeň svou spravedlností i milosrdenstvím
„… slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země.“
Přímočarost, věrnost a spolehlivost v každém svém díle, láska ke spravedlnosti a právu, hojnost v milosrdenství pro všechny – to jsou rysy připisované Bohu v úvodu žalmu 33. V tom se Bůh liší od nás – od nás, kteří čas od času svými slovy kličkujeme; ne ve všem, co děláme, jsme spolehliví a věrní; spravedlností a právem se oháníme, jenom když je křivděno nám; milosrdenství jsme schopni projevit, ale jen dočasně a pro některé.
SOUVISEJÍCÍ – Válka, krize a zápas o duši
Představte si ale soudce, který by byl neúplatný, naprosto nestranný, spravedlivý ke všem, přitom plný pochopení, soucitný s údělem odsouzených, dokonce ochotný sám zaplatit jejich zasloužený trest! Nebudil by takový soudce obrovský respekt před lidmi, kteří ho opravdově poznali? Kteří na vlastní kůži zažili jeho přístup a jednání? Takovým Soudcem je Bůh Hospodin. Jeho spravedlivý a zároveň milosrdný postoj k nám probouzí respekt a bázeň v našich srdcích.
2- Hospodin budí bázeň svou tvořivou mocí nad světem
Žalm 33 pokračuje: „Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem Jeho úst pak všechen jejich zástup. Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích. … Co On řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.“
Bůh se liší od nás svou tvořivou mocí, schopností svým slovem dát povstat duchovní i hmotné realitě, silou, kterou je schopen podmanit si i přírodní živly. Člověk se někdy snaží „poroučet větru a dešti“ a dovede – díky pozorování toho, jak to funguje v přírodě – vynalézat důmyslné přístroje a užitečné pomůcky. Přesto snad každý vynálezce a vědec žasne při sledování západu slunce na břehu moře, při pozorování hvězd a galaxií nad svou hlavou, při zkoumání genetické informace uložené v živých organismech, atd. Nic z toho nejsme schopni ani plně pojmout, natož to vyrobit z ničeho pouhým slovem.
Představte si sochaře, který se smyslem pro detail dokáže z kusu ledu nebo z hromady písku vytvořit působivé sousoší. Nebudil by takový umělec obdiv a uznání v lidech, kteří pozorují jeho dílo? Kteří jsou dokonce součástí toho díla? Takovým Umělcem je Bůh Hospodin. On „to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky … mě utkal“ (Žalm 139:13). Páni!
3- Hospodin budí bázeň svou prozíravostí a realizací svých plánů
V Žalmu 33 stojí dále: „Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly Jeho srdce po všechna pokolení. … Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny, ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi. On utvořil srdce každého z nich, On též rozumí všem jejich skutkům.“
SOUVISEJÍCÍ – Válka na Ukrajině – Vítězství je u Hospodina
Na rozdíl od nás, kteří jsme spíše krátkozrací, Bůh je prozíravý a řídí a zasahuje podle svého uvážení do dění pod nebem. Náš problém je, že Božím záměrům často nerozumíme, protože nemáme Boží náhled na skutečnost, neznáme všechny důsledky, nemáme vhled do všech věcí a do všech lidí, jako má Hospodin. Ústy proroka Bůh lidem říká: „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“ (Izajáš 55:9)
Představte si režiséra, který má jasnou představu o svém filmu a jeho smyslu, který obsadí aktéry do odpovídajících rolí, který se osobně věnuje každému z herců, který nechává aktéry improvizovat a účastnit se do jisté míry i na scénáři celého filmu. Nebudil by takový režisér patřičný respekt a vážnost v lidech, kteří spoluutvářejí jeho dílo? Takovým Režisérem je Bůh Hospodin. Stvořil naše srdce s jeho sny, dává nám prostor realizovat své dovednosti, rozumí našim představám a přáním; přitom zůstávám tím, kdo prozíravě diriguje celé své stvoření.
4- Hospodin budí bázeň svou zachraňující silou
A konečně autor Žalmu 33 uvádí tento důvod k Boží bázni: „Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí. Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže. Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se Ho bojí, nad těmi, kdo čekají na Jeho milosrdenství, aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu.“
I když nám, lidem, dal Bůh velké schopnosti (manuální i intelektuální), i když nám daroval moc panovat nad celou zemí, i když nám propůjčil různé pravomoci (od rodičovských až po vládní), přesto jsme vůči prokletí tohoto světa zcela bezmocní. Na hřbitovech najdeme mnohé velikány lidské historie, slavné vojevůdce, diktátory i lidumily, siláky i slabochy. Na rozdíl od nás, kteří si někdy hrajeme na všemocné, ale ve skutečnosti jsme v mnoha ohledech nemocní a bezmocní, Bůh je tu s námi jako ten, kdo svou všemoc nabízí pro naši pomoc.
SOUVISEJÍCÍ – Symbolika 12ky – Bůh koná i skrze nás
Představte si hráče týmového sportu, který nastoupí v posledních minutách do hry a svým výkonem dožene ztrátu svého týmu a naprosto obrátí výsledné skóre. Nebudil by takový hráč naprostý úžas a zasloužený obdiv svých spoluhráčů? Nenaplnila by celý jeho tým neskonalá radost a vděčnost? Takovým Hráčem je Bůh Hospodin. Dobře ví, že jsme jen prach, který – jakkoli se během své krátké poutě opájí svou mocí a silou – se nakonec obrátí zase jen v prach. Bůh však na nás pamatuje a všechny, kdo spoléhají na Jeho milost a milosrdenství, přivede k věčnému životu ve své blízkosti. V Ježíši Kristu přišel, viděl a zvítězil – a nás teď zve, abychom se přidali do Jeho týmu.
Bázeň Boží, bázeň před Bohem vychází z poznání rozdílu mezi námi a Bohem. Tato bázeň nám umožňuje přijmout svůj úděl jakožto stvoření – omezeného, závislého, nemocného a nakonec bezmocného – ale milovaného Tvůrcem, který není omezen ničím, který není závislý na ničem, který nabízí pomoc se vším, který je El Šadaj, Všemohoucí. Budí bázeň svou spravedlností a svým milosrdenstvím, svou tvořivou mocí, prozíravou realizací svých záměrů, svou zachraňující silou. A proto „boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v Jeho bázni!“
Na závěr se můžeme srdcem připojit ke slovům, která Žalm 33 uzavírají:
„Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu,
On je naše pomoc, náš štít.
Z Něho se raduje naše srdce,
my doufáme v Jeho svaté jméno.
Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi;
na Tebe s důvěrou čekáme!“
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 2. dubna 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
15 Komentáře
pavel v
Já chápu výraz Boží bázeň spíše jako úctu k Bohu. Je to něco podobného, jako když děti repektují rozhodnutí svých rodičů, i když se jim někdy zdá, že se rodiče rozhodují hloupě (když jim zakazují něco příjemného).
Bázeň Boží by nikdy neměla vést k rezignaci na naši vlastní angažovanost ve světě s tím, že Bůh všechno zařídí i beze mě. Podle francouzského filozofa Teilharda de Chardin stvoření světa je nikdy nekončícím procesem a my, lidé, díky tomu, že nám byla dána inteligence, jsme podobní Bohu a stáváme se tak spolutvůrci na Jeho díle. Někde jsem dokonce četl, že Bůh nemá jiné ruce, než ty naše.
Petr K.
Citace z textu: režisér, který „nechává aktéry improvizovat a účastnit se DO JISTÉ MÍRY i na scénáři celého filmu.“
Dle mého poznání to ale není tak, že by herci utvářeli CELÝ scénář a psali si předem své vlastní role. Nebo, že by „Bůh neměl jiné ruce než ty naše“. To mi zní jako lidská bohorovnost. Na tu odpovídá Bůh stejně dnes jako kdysi Jóbovi:
„Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.
Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo?
Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?
Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy?
Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?
Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: »Tu jsme«?
Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou?
Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu?
Zdalipak máš paži jako Bůh a jako on hřímáš svým hlasem?
Vylej všechnu prchlivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho!
Potom ti vzdám chválu i já, že tvá pravice tě zachránila.“
Mám zato, že bychom neměli svou roli ani podceňovat, ani přeceňovat.
pavel v
to Petr K.
Kniha Jób řeší otázku teodicey (ospravedlnění Boha): „Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný. Pokud může a chce, kde se bere zlo?“ Kniha Jób na tuto otázku nedává odpověď, leda snad, že člověk nemá dostatečný rozhled (znalosti), aby otázku teodicey dokázal vyřešit, jak naznačuje Váš úryvek.
Když pozoruji svět, kolik je v něm utrpení způsobeného lidskou lhostejností, jsem přesvědčen, že my, křesťané svoji roli ve světě spíše podceňujeme. Riziko, že bychom svou roli přecenili, se mi jeví jako iluzorní. Přecenění role člověka snad představují jedině utopické představy založené na myšlence prosazení dobra násilím (mocenskými prostředky). Pro nás křesťany jsou vhodné názory filozofa Karla Poppera. Popper zastával nezbytnost „sociální zodpovědnosti společnosti“. Tato zodpovědnost však nesmí vycházet ze snah o „co největší míru štěstí pro všechny“, nýbrž z jeho vlastní formule, kterou nazývá „minimalizace utrpení“, tj. snaha o mírnění konkrétních projevů chyb systému, čili „co nejmenší míru nepotřebného utrpení pro všechny“. Naopak veškeré snahy o řízenou „nápravu společnosti“ podle něj nutně končí u omezení individuální lidské svobody, a tím mohou skončit až u totalitárních kolektivistických snah zotročujících člověka.
Jsem přesvědčen, že hlavní rolí křesťana je minimalizovat zlo ve světě, že to je ten Boží scénář pro svět. Měli bychom se modlit, aby nám Bůh poradil, jak na to, ale realizace je jen a jen a jen na člověku. Bůh nám dal dostatek možností a není žádný důvod, aby dělal něco za nás. Bůh lenochy nemá rád.
Petr K.
to pavel v
Můj Bůh není pouhý rádce. Má své záměry, často mně či komukoli skryté, a ty uskutečňuje bez svolení či spolupráce člověka. Dokonce k tomu využívá i lidské utrpení, např. při přírodních kalamitách apod.
Z toho ale neplyne, že člověk nemá a nemusí nic dělat! Ano, jeho úkolem je přemáhat zlo dobrem – zlo v sobě samém, ve svém okolí, kdekoli dostane příležitost. K tomu také má od Boha zbroj.
pavel v
Petře,
můj Bůh je asi poněkud jiný než ten Váš. Je to můj táta, který mě má rád. Jelikož mě má rád, žádné své záměry přede mnou neskrývá. Stejně tak je nelogické, že by mezi navzájem milujícími se bytostmi bylo nutné nějaké svolení, k tomu, co dělají – k lásce patří bezmezná důvěra. Na druhé straně spolupráce je atributem lásky.
Utrpení při přírodních kalamitách? Postihuje dobré i zlé – neznamená to, že Bůh dělá „ramena“. Přírodní pohromy jsou důsledkem přírodních zákonů, které Bůh dal světu a člověk je musí respektovat. Například nestavět domy v záplavové oblasti.
Přemáhat zlo dobrem? Není to pouhé klišé? Byl byste schopen uvést příklad, jak byste přemohl dobrem ruskou svoloč, která se tak vyznamenala v Buči?
Vzpomeňte na Chamberlaina a Daladiera, jak se pokoušeli přemáhat zlo dobrem a kam to vedlo (k posílení zla).
Dan Drápal zde jednou psal, že dobrá pohádka je moudrou výpovědí o nezjevných pravdách o světě. Znáte pohádku O zlaté rybce?
Petr K.
Pavle, je-li tomu tak, jak píšete, a Bůh žádné své záměry před Vámi neskrývá, můžete mi prosím sdělit, jaké má Bůh záměry s panem Putinem a panem Zelenskym, s Ruskem a Ukrajinou jako národy, se mnou jako s Jeho dítětem, s „ruskou svoločí, která se tak vyznamenala v Buči“, atd.? Své záměry s tímhle vším s Vámi Bůh opravdu sdílí? A myslím tím podrobně, nejen ve stylu „Bůh chce, aby všichni poznali pravdu a došli k pokání“?
Myslím, že tomu tak není. To, že nás Bůh má rád, neznamená, že žádné záměry před námi neskrývá. Už proto, že bychom jim ani nerozuměli, a ani je nepotřebujeme vědět. On nám dává poznat jen to, co potřebujeme ke spáse na věky a ke svému úkolu v tomto světě. A je pro nás užitečné, nechat Boha být Bohem.
Přemáhat zlo dobrem není pro mě klišé. Uvedl jsem, že je to v první řadě boj se zlem v sobě samém, pak ve svém okolí (bližní od slova blízko, nablízku), a kdekoli máme příležitost. Neznám nikoho, kdo se v Buči dopustil zvěrstev – můžu se jen modlit, aby se ti aktéři zodpovídali před světským soudem a aby činili pokání, než dojde k tomu Božímu. Můžu se modlit za rodiny obětí, aby došli pokoje pro své duše, zkroušené bolestí. Pokud Vy můžete udělat víc dobrého proti zlu v Buči, určitě se zapojte…
pavel v
to Petr K.
Vaše představy o světě odpovídají filozofii stoiků, kteří si mysleli, že náš život je řízen osudem, přičemž člověk by se proti osudu neměl vzpouzet („Chtějícího osud vede, nechtějícího vleče.“) Tato řecká moudrost je v příkrém rozporu s křesťanským učením. To považuje člověka za rozhodujícího aktéra dějin. Bůh nemá žádné záměry ani s Putinem, ani se Zelenským. Je to vše jen na nás, jak jejich příběh skončí. Máme na to nepatrný vliv, ale i na každém z nás záleží, na čí stranu se postavíme. Vzpomeňme, jak se Putin a Si Ťin-pching dovolávali mínění prezidenta prťavého státečku uprostřed Evropy. Přes svou bezvýznamnost jim byl dobrý, že dodával legitimitu jejich teroristickým režimům. Všichni Češi, kteří ho volili, na tom nesli spoluvinu.
Příběh o milosrdném samaritánovi vysvětluje pojem „bližní“ jinak, než ho chápete vy. Tím bližním je tam člověk, který trpí. Ten příběh říká, že pro trpícího byste měl udělat více, než se jen za něj modlit…
Eva Hájková
Křesťané nemají povinnost pomáhat všem trpícím, co jich na světě je. Ježíš sice řekl: Miluj svého bližního jako sebe samého. Neříká, že bližním je každý trpící, ale na podobenství o milosrdném Samařanovi ukazuje, že bližním trpícího je ten, kdo mu prokazuje milosrdenství. (Lk 10, 36-37) O povinnosti tam nic není. Milosrdenství lze jen těžko uzákonit. Ano, jistě bychom neměli mít žádnou selektivní ideologii a měli bychom pomoci tomu, koho nám náhoda či Bůh přivede do cesty jakožto potřebného, ať je to přítel nebo nepřítel. Ale nemáme žádnou povinnost zachránit všechny lidi na celém světě, kterým se děje křivda, protože to ani není v lidských silách. Respektive, někdo je schopen dělat pro ně více, někdo méně. A Ježíš ví, že člověk může dělat jen to, co je v jeho silách. Každému věřícímu pomáhá v tom, aby poznal, co je a co není v jeho silách.
Eva Hájková
Pokud jde o stoiky, není to tak jednoduché, jak to líčíte, že by stoik byl zcela pasivní. Stoici uznávali, že je dobré dělat skutky pro společnost: „Protože člověk je bytost společenská a zároveň je součástí světa, pak, podle názorů stoiků, jeho přirozený pud sebezáchovy, který řídí jeho konání, přerůstá v péči o blaho státu, a dokonce v chápání povinnosti ke světovému celku. Proto klade mudrc blaho státu a celku nad blaho osobní a v případě nutnosti neváhá obětovat mu svůj život.“
Křesťan svůj život obětovat nemusí. V tom je jeho svoboda.
Nemáte pravdu v tom, že křesťanství považuje člověka za rozhodujícího aktéra dějin. Je to napůl – aktérem je Bůh i člověk. Některé křesťanské církve se přiklánějí víc k tomu, že vše je předurčeno, jiné víc zdůrazňují úlohu člověka.
Petr K.
Jakže? Bůh nemá žádné záměry ani s Putinem, ani se Zelenským? Je to vše jen na nás, jak jejich příběh skončí? Takže Bůh sám nic neovlivňuje? Nijak nezasahuje? Nepromlouvá k lidem? Nezastavuje jejich kroky? Neotevírá a nezavírá dveře na jejich cestách? A to navzdory tomu, co říká Žalm 33 a jiné biblické texty o Božích záměrech, cestách a soudech?
Ad podobenství o milosrdném Samařanovi. Čteme: „Ale když jeden Samařan na své cestě PŘIŠEL K TOMU MÍSTU a uviděl ho, byl hnut soucitem; PŘISTOUPIL K NĚMU, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.“ (Lukáš 10:33-34) Takže, když Vaše modlitby nestačí, doufám, pavle v., že už vyrážíte do Buče, abyste na místě konal své=Boží záměry… 😉
pavel v
pro Evu
Bližním byl ten, který prokázal milosrdenství. Ježíš na závěr vybízí posluchače: „Jdi a jednej tak i ty“. Na stejné téma mluví v evangeliu o posledním soudu. Tam nedává žádnou pobídku či příkaz, ale říká jasně, že kdo sobecky nebude prokazovat milosrdenství, půjde do věčných muk. Řekl bych tedy, že pomáhat trpícím, povinností křesťana je.
Komu máme pomáhat a komu pomáhat nemusíme? Říkáte „nemáme žádnou povinnost zachránit všechny lidi na celém světě, kterým se děje křivda, protože to ani není v lidských silách.“ To však není pravda. My můžeme pomáhat lidem na celém světě, protože na to nejsme sami. A ve spolupráci s jinými můžeme hodně dokázat. Na druhé straně, když dospějeme k přesvědčení, že nám utrpení na druhém konci světa může být ukradené, když o jeho existenci ani nebudeme vědět, opravdu nedokážeme nic. Co myslíte, je projekt Sinopsis zbytečný?
Když říkáte, že člověk není rozhodujícím aktérem dějin, byla operace Overlord zbytečná? Měli Američané, Britové a Kanaďané nechat problém Hitler jednoduše vyhnít?
pavel v
4 Petr K.
Bůh promlouvá k lidem. V současné obě promlouvá k občanům Evropy, aby si utáhla opasky v zájmu záchrany Ukrajinců. Obrovská solidarita je důsledkem jeho působení.
Podobenství o milosrdném Samaritánovi je pouze metafora vzatá ze starověkého prostředí. Dnes žijeme v úplně jiném světě a tak formy pomoci mohou být odlišné. V souvislosti s masakrem v Buči mi připadá jakékoliv vtipkování nemístné.
Eva Hájková
Člověk je jistě také aktérem dějin, i když ne rozhodujícím. Ale moc bych na něj nespoléhala.
„Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka.“ (Ž 118,8)
pavel v
Paní Evo,
máte pravdu, že dějiny nejsou plně v moci lidí. Lidé nedokážou poručit větru, dešti. Bůh dal světu přírodní zákony a ty mají na dějiny svůj vliv. Například havárie Fukušimy byla způsobena desítimetrovou vlnou tsunami, která zaplavila náhradní dieselové zdroje elekrického proudu a vyřadila z činnosti chlazení jaderných reaktorů. Následné vyšetřování pak ale ukázalo, že hlavní příčina byla „man-made“, neboli zapříčiněna člověkem. Člověkem se ovšem nemyslí jednotlivec, ale spíše celý systém.
Někteří lidé vidí Boha jako jakéhosi loutkáře. Snad se shodneme, že představa Boha postrkujícího svět za kulisami dějin je nesmyslná.
V životě člověka nastávají situace, kdy poslední nadějí je modlitba. Je ale drzost žádat o pomoc Boha tam, kde si lidé mohou pomoci sami (pokud se spojí).
Eva Hájková
Lidé se mohou spojit? Ve skutečnosti existuje mnoho věcí, které lidi rozdělují.
Například většina křesťanů dělí lidi na věřící a nevěřící.