Když se vynikající americký teolog Jonathan Edwards po dokončení studia připravoval na službu kazatele, žil několik měsíců v domě svého otce v East Windsoru. Zde vypracoval seznam sedmdesáti předsevzetí, která se stala měřítkem jeho života. S cílem uchovat tato „Předsevzetí“ a vzhledem k tomu, že nám dávají nahlédnout do Edwardsovy metodické mysli, sebekázně a sžíravé touhy oslavovat celou svou bytostí Boha, uvádíme je zde v plném znění:
„Protože jsem usoudil, že bez Boží pomoci nic nesvedu, pokorně ho skrze jeho milost v Kristu prosím, aby mě uschopnil uvedená předsevzetí dodržovat v případě, že jsou v souladu s jeho vůlí.
Tato předsevzetí si budu čist pravidelně jednou týdně.
Rozhoduji se neustále dělat to, co podle mého uvážení přinese největší slávu Bohu a co pro mě bude dobré, užitečné a příjemné, a to bez ohledu na čas, ať už nynější nebo nespočet věků budoucích. Rozhoduji se dělat vše, co považuji za svou povinnost, a to především pro blaho lidstva obecně. Rozhoduji se činit tak navzdory těžkostem, se kterými se setkám, bez ohledu na jejich množství a jakkoli budou velké.
Rozhoduji se neustále se snažit nacházet nove prostředky a způsoby, jak dosahovat výše uvedených věcí.
SOUVISEJÍCÍ – J. A. Komenský / Jak máme reagovat, když prožíváme těžké věci?
Rozhoduji se, že pokud někdy padnu a zlhostejním natolik, že opomenu dodržet některá ze svých předsevzetí, až opět přijdu k sobě, budu činit pokání ze všeho, na co si vzpomenu.
Rozhoduji se, že nikdy nebudu dělat nic malého ani velkého, ať už v duši nebo těle než to, co přináší slávu Bohu; ani se tím nestanu, ani to nebudu trpět, pokud se tomu budu moci nějak vyhnout.
Rozhoduji se nikdy neztratit ani trochu času, naopak budu jej využívat tak užitečně, jak jen budu schopen.
Rozhoduji se, že dokud budu živ, budu žít ze všech svých sil.
Rozhoduji se nikdy neudělat nic, co bych se bál udělat v poslední hodině svého života.
Rozhoduji se ve všech ohledech jednat slovem i skutkem tak, jako by nikdo jiný nebyl natolik mrzký jako já a jako bych spáchal tytéž hříchy nebo měl tytéž slabosti nebo vady jako druzí; povědomost o jejich selháních nevyužiji k ničemu jinému než k tomu, abych se sám zastyděl, a jako příležitost k vyznání svých vlastních hříchů a běd před Bohem.
Rozhoduji se při každé příležitosti přemýšlet o svém umírání a běžných okolnostech, provázejících smrt.
Rozhoduji se vždy, když pocítím bolest, přemýšlet o bolestech mučedníků a utrpeních pekla.
Rozhoduji se vždy, když se objeví nějaké tvrzení týkající se Boha, které vyžaduje řešeni, okamžitě udělám všechno pro to, abych ho vyřešil, pokud mi to okolnosti dovolí.
Rozhoduji se okamžitě to odvrhnout, pokud to pro mě bude zdrojem potěšení z důvodu uspokojené pýchy nebo ješitnosti nebo něčeho podobného.
Rozhoduji se usilovat o vyhledávaní vhodných objektů dobročinnosti a štědrosti.
Rozhoduji se neudělat nikdy nic z pomsty.
Rozhoduji se nikdy nepodlehnout sebemenším záchvěvům hněvu vůči neracionálním bytostem.
Rozhoduji se nemluvit nikdy o nikom zle, takže by ho to více či méně potupilo, a to za žádných okolnosti s výjimkou situací, kdy by to přineslo skutečné dobro.
Rozhoduji se žít tak, jak bych si býval přál žít, až budu umírat.
Rozhoduji se žít vždy tak, jak považuji za nejlepší, když se nacházím ve svém nejzbožnějším rozpoložení a ve chvílích, kdy nejjasněji vnímám věci týkající se evangelia a onoho světa.
Rozhoduji se neudělat nikdy nic, co bych se bál udělat, kdybych očekával, že za méně než hodinu uslyším poslední zvuk polnice.
Rozhoduji se zachovávat nejpřísnější zdrženlivost, co se jídla a pití týče.
Rozhoduji se nikdy neudělat nic, co bych považoval za oprávněný důvod k pohrdání nebo ke zlému smýšlení v případě, že bych to viděl u někoho jiného.
Rozhoduji se usilovat o to, abych si zajistil na onom světě tolik štěstí, kolik jen budu moci, celou svou silou, mocí, vervou a horlivostí, ano, i násilím, jak jen toho budu schopen nebo co ze sebe dokáži vyprodukovat.
Rozhoduji se pravidelně hledat původní smysl, účel a dopad záměrných činů, které se sotva zdají být konané k Boží slavě; pokud zjistím, že Bohu slávu nepřinášejí, budu je považovat za nedodržení čtvrtého předsevzetí.
Rozhoduji se, že vždy, když se dopustím nějakého zjevně zlého činu, budu o něm přemýšlet, dokud neodhalím jeho původní příčinu; poté se budu co nejvíce snažit tento čin už nezopakovat a ze všech svých sil budu bojovat a modlit se proti jeho příčině.
Rozhoduji se pečlivě a neustále zkoumat, co mě v nitru nutí byť jen pochybovat o Boží lásce, a celou svou silou se proti tomu stavět.
Rozhoduji se odvrhovat všechno, co oslabuje moji jistotu.
Rozhoduji se nikdy nic svévolně neopominout, pokud to není k Boží slávě, a pravidelně zkoumat, proč k daným opomenutím došlo.
Rozhoduji se vytrvale, neustále a pravidelně studovat Písmo, abych si uvědomoval a jasně vnímal, že rostu v jeho poznání.
Rozhoduji se, že nikdy nebudu za modlitbu považovat nic, ani jako modlitbu nebo modlitební prosbu nevyslovím nic, o čem nemohu doufat, že to Bůh vyslyší; za vyznání nebudu považovat nic, o čem nemohu doufat, že to Bůh přijme.
Rozhoduji se každý týden usilovat o to, abych byl vynesen na vyšší úroveň náboženství a abych prožíval větší milost než v předchozím týdnu.
Rozhoduji se neříkat nikdy nic proti žádnému člověku, jen když je to v naprostém souladu s nejvyšším stupněm křesťanské cti a lásky k lidem, v souladu s nejhlubší pokorou a s vědomím mých vlastních chyb a selhání a v souladu se Zlatým pravidlem; když už jsem něco proti někomu řekl, podrobím to přísné zkoušce tohoto předsevzetí.
Rozhoduji se byt striktně a pevně věrny své víře, aby se na mě ani v nejmenším nemohla vztahovat slova z Přísloví 20,6: „Muže spolehlivého kdo najde?“
Rozhoduji se vždy usilovat o to, abych působil, udržoval a zachovával pokoj, pokud toho lze dosáhnout tak, aby v jiném směru nedocházelo k újmě.
Rozhoduji se neříkat při vyprávění nikdy nic než čistou a prostou pravdu.
Rozhoduji se, že kdykoli budu mít tak veliké pochybnosti o tom, zda jsem splnil svou povinnost, že to naruší můj klid a pokoj, zapíši to a uvedu, jak byla pochybnost vyřešena.
Rozhoduji se nikdy o nikom nemluvit zle, pokud k tomu nebudu mít obzvláště dobry důvod.
Rozhoduji se každý večer před spaním zkoumat, zda jsem něco nezanedbal, zda jsem nespáchal nějaký hřích a zda jsem zapíral sám sebe. Totéž budu dělat na konci každého týdne, měsíce a roku.
Rozhoduji se v den Páně nikdy nevyslovit nic rozverného nebo směšného.
Rozhoduji se neudělat nikdy nic, o zákonnosti čehož bych pochyboval, a zároveň zvažovat a zkoumat, zda to bylo zákonné, poté, co jsem to udělal; stejně tak zvažovat zákonnost toho, co jsem udělat opominul.
Rozhoduji se každý večer před spaním zkoumat, zda jsem se choval, jak nejlépe jsem mohl, co se tyče jídla a pití.
Rozhoduji se na konci každého dne, týdne, měsíce a roku klást si otázku, zda jsem nemohl něco udělat lépe.
Rozhoduji se pravidelně obnovovat svůj závazek před Bohem, který jsem učinil při křtu, slavnostně jsem ho obnovil při vstupu do církve a opět jsem ho učinil dnešního 12. dne měsíce ledna roku 1723.
Rozhoduji se, že od teto chvíle až do okamžiku své smrti nikdy nebudu jednat, jako bych patřil sám sobě, ale pouze a cele Bohu; ve shodě se stavem v sobotu 12. ledna 1723.
Rozhoduji se nenechat se ve svém jednání ovlivňovat ničím jiným než zbožností. Žádné mé jednání nebude mít za žádných okolností jiný než zbožný záměr.
Rozhoduji se vyhnout každému potěšení a zármutku, každé radosti a smutku i každému jinému citovému prožitku jakékoli intenzity a vyhnout se všem s tím spjatým okolnostem, kromě těch, které vedou ku prospěchu zbožnosti.
Rozhoduji se nikdy ani náznakem neprojevovat starosti a znepokojení před otcem a matkou. Rozhoduji se nedat je na sobě znát ani změnou řeči ani mrknutím oka a být v tomto směru opatrný zejména ve vztahu ke členům své rodiny.
Rozhoduji se vynaložit veškeré úsilí na to, abych zapíral všechny projevy, které nejsou povahy nanejvýše dobré, všeobecně příjemné a shovívavé, tiché, pokojné, vedoucí ke spokojenosti a ohleduplné, soucitné a štědré, pokorné a mírné, poddajné a ochotné, pilné a přičinlivé, dobročinné a trpělivé, umírněné, odpouštějící a upřímné; a neustále dělat to, k čemu mě taková povaha povede, a na konci každého týdne přísně zkoumat, zda jsem tak skutečně činil.
Rozhoduji se neustále a s nejvyšší pečlivostí a pílí a nejpřísnější důkladností posuzovat stav své duše, abych věděl, zda mám, či nemám skutečný podíl na Kristu, abych v hodině své smrti nemusel činit pokání z nějaké nedbalosti.
Rozhoduji se, že pokud to bude v mých silách, nikdy se to nestane.
Rozhoduji se jednat tak, jak myslím, že bych považoval za nejlepší a nejprozíravější, až vstoupím na onen svět.
Rozhoduji se jednat v každém ohledu tak, jak myslím, že bych si přál, abych býval jednal, kdybych byl nakonec zatracen.
Často slýchám starší osoby říkat, jak by žily, kdyby měly možnost žít znovu. Rozhoduji se žít tak, jak myslím, že bych si přál, abych býval žil, dosáhnu-li pokročilého věku.
SOUVISEJÍCÍ – Martyn Lloyd – Jones / Jsme opravdu evangelikálové?
Rozhoduji se využít každou příležitost, kdy jsem v tom nejlepším a nejšťastnějším rozpoloženi mysli, k tomu vydávat a obracet svou duši k Panu Ježíši Kristu, spoléhat na něj a důvěřovat mu a cele se mu zasvěcovat; abych z toho získal jistotu, že jsem v bezpečí, vždyť vím, že se svěřuji svému Vykupiteli.
Rozhoduji se, že kdykoli uslyším nějakou pochvalu na druhého člověka, se kterou se mohu ztotožnit, vynasnažím se jednat stejně jako on.
Rozhoduji se vynaložit největší úsilí na to, abych jednal tak, jak myslím, že bych jednat měl, pokud by mi už bylo dáno okusit nebeské štěstí a vidět pekelná muka.
Rozhoduji se nikdy nevzdat a ani v nejmenším neoslabit svůj zapas s porušeností, ať už budu jakkoli neúspěšný.
Rozhoduji se, že když se bojím neštěstí nebo protivenství, budu zkoumat, zda jsem splnil svou povinnost a jsem rozhodnut splnit ji a dovolit, aby se události odehrály tak, jak to určila Prozřetelnost. Bude-li to v mých silách, nebudu se zajímat o nic jiného než o své povinnosti a svůj hřích.
Rozhoduji se: Nejenže se v rozhovorech budu vyhýbat projevům nelibosti, mrzutosti a hněvu, ale navíc budu místo toho šířit ovzduší lásky, radosti a vlídnosti.
Rozhoduji se, že ve chvílích, kdy si nejsilněji uvědomuji nutkání ke zlobě a hněvu, budu usilovat o to, abych cítil a jednal dobrotivě; ano, budu v takových chvílích projevovat dobromyslnost, přestože si myslím, že v jiných ohledech by to bylo nevýhodné nebo neprozíravé.
Rozhoduji se: Kdykoli se začne projevovat, že mé pocity jsou v nepořádku, nebo kdykoli si budu vědom i toho nejmenšího vnitřního neklidu či vnější nesrovnalosti, podvolím se nejpřísnějšímu sebezpytování.
Rozhoduji se, že nedám prostor ochablosti, která, jak zjišťuji, rozvazuje a uvolňuje mou mysl, a zabraňuje ji plně a dokonale se soustředit na náboženství, ať už mám pro ni jakoukoli omluvu.
Rozhoduji se nedělat nikdy nic jiného než plnit své povinnosti a podle Efezským 6,6–8 tak činit ochotně a radostně jako Pánu, a nikoli člověku; s vědomím, že když člověk vykoná nějaké dobro, dočká se téhož od Pána.
Za předpokladu, že by na světě nikdy ani v jediném okamžiku neexistoval jedinec, který byl plně křesťanem ve všech aspektech tohoto slova, jehož křesťanství vždy svítilo v pravém světle a který se v každém projevu a rysu zdál být výtečný a přitažlivý, se rozhoduji jednat tak, jako bych se celou svou silou snažil byt tímto jedincem, který by měl žít v mé době.
Rozhoduji se, že jakmile prožiji „nevypravitelná lkání“, o nichž mluví apoštol, a „a má duše se bude stravovat touhou“, jak píše žalmista (Ž 119,20), ze všech svých sil je podpořím a neúnavně a upřímně se vynasnažím dát svým touhám průchod, a to i opakovaně.
Rozhoduji se cvičit se ze všech sil v tom, abych po celý svůj život s co největší otevřeností, jaké budu schopen, oznamoval své cesty Bohu a odevzdával mu svou duši, všechny hříchy, pokušení, těžkosti, zármutky, obavy, naděje, touhy a každou věc a okolnost, a to v souladu s kázáním Dr. Mantona na 119. žalm.
Rozhoduji se usilovat vždy o to, abych zachovával vlídnost jak v konání, tak v mluvení, na všech místech a mezi všemi lidmi, nebude-li to povinnost vyžadovat jinak.
Rozhoduji se klást si po prožitém utrpení otázku: V čem jsem nyní lepši? Jaké dobro mi tento prožitek přinesl nebo mohl přinést?
Rozhoduji se upřímně přiznat sám sobě všechno, co v sobě naleznu, ať už slabost nebo hřích, a pokud se to týká náboženství, celou věc vyznat Bohu a žádat o potřebnou pomoc.
Rozhoduji se dělat vždy to, co bych si přál udělat při pohledu na druhé, kteří to už dělají.
Nechť ve všem, co říkám, zachovávám jistou míru shovívavosti.“
Z knihy Deník Davida Brainerda
Sestavil Jonathan Edwards Zdroj: Poutnikova četba Datum: 10. ledna 2025 Foto: Wikimedia Commons
