Zuzka Csontosová je spisovatelka. Má na kontě několik krásných veselých pestrobarevných pohádkových knih pro děti. První knížkou byla Nejmocnější kouzlo, v dalších letech publikovala knihy Víla Jazmínka a škriatok Vendelín, Madam ježibaba, Majstrík a Krasomilka a Jakub a čarovná kolobežka (v českém překladu vyšla pod názvem Jakub a kouzelná koloběžka). Je autorkou prvních pohádkových knížek o bezdomovectví Zatúlaný Gombík a Sára a Zázračný stôl, jež vznikly na podporu prodejců časopisu Nota bene. Jejími prvními čtenáři bývají vždy její děti Albert a Markétka. Je také sociální pracovnice a spoluzakladatelka slovenského pouličního časopisu Nota bene. Pracuje jako koordinátorka Nízkoprahového denního centra pro lidi bez domova v Brně. Před nástupem zimy bude v centru napilno. Zima je těžké období.
Milá Zuzko, zachytila jsem na internetu Tvou výzvu s žádostí o jakékoli oblečení. Nemyslela jsem, že takové věci jsou ještě zapotřebí. Co všechno v Charitě upotřebíte?
Jsem ráda, že zpráva o naší sbírce oblečení se takto šíří. Obecně jsou lidi překvapeni, že máme velký nedostatek oblečení pro lidi bez domova. Je to i tím, že potřebujeme především pánské oblečení – většina našich klientů jsou muži a taky my ženy měníme a darováváme oblečení nepoměrně častěji než muži. Co potřebujeme? Představte si celoroční nedobrovolné kempování. Nevzali byste si na sebe bílou silonovou košili nebo lodičky, ale rifle, sportovnější boty, mikinu s kapucí… Vzácností je spacák, deka, batoh. Klidně staré, ošuntělé, to nám vůbec nevadí!
Komu Charita pomáhá?
Charita je velká organizace s velmi různorodými službami. Pomáhá lidem s postižením, seniorům, lidem bez domova, opuštěným matkám s dětmi, nabízí domácí hospicovou péči… My v našem středisku na Bratislavské ulici máme sedm různých služeb – všechny pro lidi bez domova.
Jak se o potřebných dozvíte?
Klienti do našeho centra přicházejí sami a o naše služby je velký zájem. Běžně nás navštíví stovka lidí denně. Většinou si informace předávají mezi sebou. Máme i terénní službu svatého Františka. Naši terénní sociální pracovníci taky navštěvují opuštěné lokality, chatové oblasti, squaty a klienty aktivně vyhledávají. Osobně potkávají lidi v podmínkách, které jsou až neuvěřitelné. Informují o nás i další organizace a farnosti.
Viděla jsem, že jsou potřeba kromě oděvů i deky a spacáky, to chápu. Bezdomovcům je venku v zimě zima. Ale knihy?
Knihy a práce s lidmi bez domova jsou moje srdcovka a já ráda všechno navzájem kombinuji. Knihy léčí, rozšiřují obzory. Poutavé příběhy pomáhají zapomenout a odreagovat se. Potřebujeme to všichni. Ne každý den se to podaří, ale těší mě, když je v našem centru pohodová, vstřícná atmosféra, kde si může někdo v klidu chvíli číst. Někteří si knihu půjčí a vidím je číst si třeba i v parku na lavičce.
Jací ti lidé jsou?
Jsou to především lidi, kteří mají obrovské problémy. Jsou tak chudí, že si to běžní lidi ani nedovedou představit. Často vlastní jenom to, co mají právě na sobě – staré oblečení, boty bez ponožek, které tlačí a rozpadají se… Téměř všichni pochází z nefunkčních rodin. Mnozí vyrůstali v dětském domově a rodinu nemají žádnou, nebo jsou po výkonu trestu. Situaci často komplikují i závislosti, málokdy je to ale jediný problém. Většina z nich má nalomené zdraví a trpí i vážnými duševními nemocemi. Trápí je exekuce, které vůbec nejsou schopní splatit. Nebo všechno dohromady. Jsou to velmi různé osudy lidí. Máme i lidi, kteří jsou u nás krátce, když se dostanou náhle do nesnází, třeba kvůli úrazu a následné pracovní neschopnosti.
Jak jsi je ve svých dětských knížkách ztvárnila?
Nechtěla jsem je ztvárnit jako oběti, které za nic nemohou. Ale chtěla jsem představit i okolnosti, jak rychle někdo zůstane bez střechy nad hlavou a proč je tak těžké vrátit se zpět. Zároveň jsem přemýšlela, jak tak smutné téma přiblížit dětem. V knížce Zatúlaný Gombík příběh vypráví pejsek Gombík („Knoflík“), který byl bez domova a ujal se ho Šimon, který žil na ulici. Pejsek dělá všechno jemnějším. Objeví se i malá holčička, která si pejska oblíbí a když Šimon onemocní, nosí mu jídlo. V knížce jsou reálné situace a reálné osudy, které jsem spojila do jednoho příběhu. Čtenář si udělá představu, jak to vypadá v noclehárně, jak je možné žít v kanálu. Všechna místa, která tam popisuji, jsem skutečně navštívila.
V knížce Sára a zázračný stôl zase příběh vypráví devítiletá holčička Sára. Bydlí jenom s maminkou v zahradní chatce. Situaci zvládají, jenomže osada se brzy bude rušit. Příběh graduje, když do osady přijede sanitka a záchranáři zjistí, že v chatce bez sprchy a pračky bydlí dítě. Holčička svérázným způsobem popisuje úplně obyčejné dny, které zažívají. Sní o tom, že se jednou stane terénní ošetřovatelkou, má bohatý vnitřní život a fantazii, ráda maluje. Její fantazie dělá příběh pohádkovým a zajímavým i pro děti. Když se na besedách setkávám s dětmi, těší mě, že se zajímají více o tyto sociální pohádky, při jejichž psaní jsem spotřebovala pytlík kapesníků, než o ty veselé, u kterých jsem se nasmála.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 9. listopadu