Křesťané jsou nejvíce nábožensky pronásledovanou skupinou na světě. Co si o tom myslíte?
V médiích v České republice o tom moc zmínek nenajdete, ale je to nepopíratelný fakt, před kterým je potřeba nezavírat oči. Musíme daleko více jako demokratičtí politici spolupracovat, napnout síly a za křesťany se postavit. Evropská unie má zvláštního vyslance, ten však má jen velmi malé pravomoci, což mě velmi mrzí. Osobně bych byl u těchto věcí více nekompromisní a trval na ochraně křesťanů i za pomoci různých ekonomických nebo cíleně mířených sankcí. V mnoha případech se totiž ukazuje, že nějaký kulturní dialog postrádá smysl.
Angažujete se intenzivně v pomoci pronásledovaným křesťanům. Podařilo se už něco změnit?
Každý případ je jiný a je škoda, že se o této činnosti některých europoslanců moc neví. Osobně jsem se angažoval třeba v případu Petra Jaška, který byl vězněn v Súdánu nebo Asii Bibi a dalších křesťanů v Pákistánu. Celkově se ale hlavně snažím o systematické změny, proto jsem se třeba spolupodílel na vzniku několika rezolucí, kdy jsme s kolegy kritizovali situaci v konkrétních zemích, třeba na Maledivách, a žádali nápravu. A mám radost, že se v řadě zemí podařilo věci posunout dopředu. Extra kapitolu pak tvořila pomoc pronásledovaným křesťanům v Číně, to jsem byl i hlavním předkladatelem písemného prohlášení, díky kterému se pak zvedla vlna zájmu o téma i v České republice.
S jakými tématy vstupujete do voleb v Bruselu?
Hlavním tématem bude reforma. Evropská unie je pro nás obrovsky důležitá, jsme totiž jednou z nejvíce otevřených ekonomik na světě a zcela tak závislí na zahraničním exportu. Tato fakta ale nemůžou být alibi k tomu, že budeme přehlížet nedostatky, které EU má. Mluvím proto o věcech otevřeně a snažím se odstranit ty nedostatky, ne celou EU. Už jsem třeba předložil přes 1 200 pozměňovacích návrhů pro zjednodušení legislativy EU, boji proti korupci a zneužívání dotací, terorismu a k řešení migrace. Do budoucna jsem třeba pro změnu systému udělování dotací tak, aby skutečně pomáhaly budovat infrastrukturu a místo soukromých firem z nich těžili třeba naši vědci, jejichž vynálezy pak pomohou všem. Také jsem hodně kritický k různému prosazování ideologií, protože si nemyslím, že by se toto mělo míchat do evropské politiky. Chci, aby Evropská unie a Česká republika v ní se soustředili na budování skutečné sebevědomé a demokratické společnosti postavené na křesťansko-židovských hodnotách.
To mě přivádí k otázce jak vnímáte ostrou debatu kolem Istanbulské úmluvy? Kritikům dokumentu se vytýká hlavně chybějící věcnost a fakta…
To si nemyslím. Řada kritiků je velmi věcná a naopak zastánci si často vystačí s tím, že je označí za dezinformátory, aniž by vyvraceli jejich tvrzení. Dostalo se to tak do osobní, nikoliv věcné roviny. Osobně jsem se vždy snažil o maximální věcnost a své kritické texty jsem podkládal odkazy a fakty. Web manipulatori.cz na mé články řekl jen větu: „Neříkáme, že šíří nepravdu, jen se na věci dívá ze svého konzervativního pohledu.“ To mě tehdy obrovsky rozesmálo. Už kvůli tomu, že jsem vždy byl brán spíše za moderního až liberálního lidovce, k tomu konzervatismu jsem vyloženě dospěl, a to na základě debat se zastánci různých levicových ideologií v Evropském parlamentu. Jednou z nich byl gender, který jsem dlouho neřešil. Úplně na začátku jsem i sám úmluvu podpořil, přišlo mi skvělé, že by se mělo řešit násilí na ženách, protože v sobě očividně nezapřu vrozené gentlemanství. Pak jsem ale slyšel vše interpretovat členky monitorovacího orgánu GREVIO a došlo mi, že to o pomoci obětem domácího násilí vůbec není.
Vždyť Úřad vlády a různé feministické spolky tvrdí naprostý opak. Prý vše bude jen symbolické a dobrovolné. Co je tedy na smlouvě špatně?
Nebude to ani tak dobrovolné a symbolické, jak se u nás zastánci snaží prezentovat. V nedávné debatě v Parlamentu už vše bylo jen v rovině „země musí“ – tu dát více peněz neziskovkám, které řeší genderová témata, jinde řekli, že vše musíme naprosto důsledně dodržovat, aby se dosáhlo společenské změny apod. Jenže já už třeba vidím důsledky v Německu, kde se chytají za vlasy, co to vlastně podepsali, protože to jen pomáhá ženám lépe kriminalizovat muže, zvláště v čase před a během rozvodů. To samé v Dánsku, kde jim členky GREVIO vyčetly, že domácí násilí řeší příliš obecně, tedy i na mužích a mají striktně hlídat hlavně genderové hledisko.
Co tedy může smlouva znamenat v budoucnu pro naši společnost?
Tato smlouva je pak používána jako takové beranidlo k dalším nařízením. Minulý měsíc to třeba byly humanitární víza. Odkázali se na články 60 a 61 a chtěli, aby se všem ženám z muslimských a subafrických zemí automaticky dával azyl, protože tyto třetí země dostatečně nechrání práva žen. Neprošlo to o pouhých 27 hlasů, kdy můžeme děkovat jen velmi nízké účasti na hlasování, protože jinak byla nadpoloviční většina přítomných pro. A to je nádherná ukázka salámové metody, která se bude na základě Istanbulské smlouvy prosazovat.
Mnoho lidé dnes kritizuje narůstající nacionalismus a populismus ve světě. Jak se s tímto trendem vyrovnat v České republice?
Tak třeba tím, že nebudeme každého byť jen trochu kritického, označovat za xenofoba, extremistu, ruského švába apod. O věcech musíme umět mluvit otevřeně, protože největší úspěchy skutečných extrémistů jsou tam, kde vládne politická korektnost a neochota diskutovat. Osobně se proto celou dobu mandátu maximálně snažím jezdit i do těch nejmenších vesnic v republice, abych se zde setkal s lidmi a slyšel jejich názory. Většinou jich i na besedu přijde víc, než ve velkém městě. Další věc pak je mediální gramotnost a kritické myšlení. Teď ani tak nemluvím o ruské a další propagandě, jako o tom, že si lidé často někde přečtou jen nadpis, který leckdy nemá nic společného se zbytkem článku a už z toho dělají závěry.
Angažujete se v případě Jiřího Sagana, řidiče odsouzeného ve Francii k 18 měsícům vězení za údajné pašování migrantů. Jaká je jeho situace dnes?
Neveselá, protože pan Sagan stále je ve vězení a rodina s ním od 5. července, kdy byl zatčen, nemohla ani telefonicky mluvit. Je to velmi nestandardní, což potvrzuje i současný právník, který dostal povolení návštěvy pana Sagana ve vězení až koncem listopadu, tedy dva měsíce po té, co se podalo blankytní odvolání. Zprávy od něj jsou takové, že ho za celou dobu nikdo nevyslechl, domlouvá se tam jen velmi špatně a čas mu utíká neskutečně pomalu. Jinak je ale v pořádku a je odhodlán očistit své jméno. Z druhé stránky dodám, že situace řidičů by se měla probírat na prosincovém, nejdéle lednovém plénu, máme už i odpověď od pana prezidenta Macrona, který vše předal na ministra spravedlnosti a slíbili se kauzou skutečně zabývat. Přímluvu poslala i Komise. Bohužel to ale nevypadá na to, že by mohl být na vánoce doma.
Co byste rád dosáhl v příštím roce?
Velkou výzvou bude kampaň a ano, chci obhájit mandát. Ta práce mě baví, daří se věci posouvat a měnit k lepšímu. Už se tam totiž dobře orientuji a český pohled tak je všude slyšet. Navíc mi dělá obrovskou radost, že ze své pozice mohu pomáhat lidem, ať už jde o ty zmíněné řidiče kamionů, perzekuované křesťany nebo třeba diskriminované otce.
Tomáš Zdechovský byl v roce 2014 zvolen za KDU-ČSL do Evropského parlamentu. Působí ve výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), ve výboru pro rozpočet (BUDG) a je vice-koordinátorem za EPP ve výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT). Dále působí v delegaci pro vztahy s Čínskou lidovou republikou.
Připravil: Michal Nosáľ
