PRAHA – Izrael posmrtně udělil titul Spravedlivý mezi národy Václavu Čermákovi. Izraelský velvyslanec Daniel Meron předal ocenění jeho dceři 27. února v Praze na Novoměstské radnici. Čermák se tak stal 117. občanem bývalého Československa, kterého izraelský památník holocaustu Jad Vašem tímto titulem uctil.
„Já si to vůbec nezasloužím, protože já jsem se vůbec nepřičinila o nic z toho, co dělal můj otec,“ řekla pro ČT Marie Čermáková, která dnes žije v Praze. „Vím jen, že můj otec byl pokrokový člověk, velký vlastenec, člen odboje, že pomáhal všem trpícím, ať už politicky, nebo rasově pronásledovaným, že to dělal z lásky a ze své křesťanské povinnosti.“ Události kolem ukrytí dvou židovských rodin v chatě v horách, za což byl Václav Čermák oceněn spolu se dvěma Slováky, Ľudovítem Repášem a Jánem Balciarem, se staly během Slovenského národního povstání v roce 1944.
Po vypuknutí Slovenského národního povstání v srpnu 1944, které bylo reakcí na okupaci německými vojsky, nastal hon na Židy a příslušníky odboje. Se stále se zhoršující situací se Weisenbergerovi a Schönfeldovi rozhodli opustit své domovy v Prešově. Ľudovít Repáš, zaměstnanec prešovské radnice, jim zajistil falešné dokumenty a poslal je za Václavem Čermákem, baptistickým kazatelem v Klenovci. Václav Čermák se postaral o obě rodiny – Weisenbergerovy, kteří nyní používali jméno Vašenko, pomohl ukrýt v Grlici a Schönfeldovy, nyní Váňovy, poblíž vlastního domova.
S rostoucí intenzitou prohlídek organizovaných německými a slovenskými kolaboranty a nebezpečím prchalo stále více obyvatel Klenovce do hor. K odchodu se nakonec rozhodl i Ján Balciar, jeden ze zbývajících obyvatel Klenovce, a naléhal na Václava Čermáka, aby se i on s rodinou uchýlil do relativního bezpečí, které úkryt v horách skýtal. Václav Čermák však nehodlal své chráněnce opustit a trval na tom, že musí jít s nimi.
Reklama
Horský úkryt
Na nebezpečný pochod do horské chaty se vydali společně – Ján Balciar se svou těhotnou ženou a dvěma dětmi, Václav Čermák s rodinou a Ignácem a Margo Weisenbergerovými a jejich devítiletou dcerou Vierou. Druhý den se k nim připojili i Imanuel a Johanna Schönfeldovi.
Ani horský úkryt však neznamenal konec obav o životy všech přítomných. Během důkladných prohlídek, které SS hlídky v oblasti prováděli, přišla na řadu také Balciarova chata. Do té doby zpravidla během dne odcházeli všichni do lesa a přicházeli až za tmy. Tentokrát však ženy zůstaly s kazatelem v chatě. Německým vojákům bylo divné, proč je v domě tolik lidí. Pastor Čermák jim naštěstí rozuměl a duchapřítomně odvětil, že paní domácí se narodilo dítě a toto jsou příbuzní, kteří přišli na křtiny, a probíhající boje v okolí jim zabránily vrátit se domů. Situace byla napjatá, SS hlídka měla své podezření. Nakonec však odešli a obyvatele ponechali bez úhony.
Jejich řady později rozšířila ještě jedna Židovka, kterou vyhnali ti, kteří ji dosud ukrývali, poněvadž místní německé komando vyhlásilo, že kdokoliv, kdo bude přistižen při napomáhání Židům, bude zastřelen i s celou rodinou. Václav Čermák a Jan Balciar se však nezalekli ani tehdy a přijali ji pod svou střechu. Všech šest ukrývaných Židů se společně s jejich zachránci v chatě dožilo konce války. O mnoho let později Ján Balciar napsal: „Děkuji Bohu, který nás ochránil, za to, že jsme já a moje rodina mohli pomoci těm, kteří to potřebovali.“
Zdroj: ztis.cz Foto: Izrael v České republice Facebook.com