Když se v srpnu 1948 v Amsterdamu sešli účastníci prvního shromáždění Světové rady církví (SRC), Nizozemsko bylo svědkem násilí druhé světové války. Rotterdamský přístav se zvedal z téměř totální destrukce. Mnoho dalších měst, městeček a vesnic po celé Evropě se snažilo vzpamatovat z hrůz ničivé války. Na východě byly Německo a Rakousko rozděleny do okupačních zón spravovaných spojeneckými mocnostmi. Dva měsíce předtím vedlo napětí mezi Sovětským svazem a západními mocnostmi k zahájení leteckého mostu do Berlína. Od roku 1945 se v publikacích stále častěji objevoval termín „studená válka“.
Při úvahách o prvním shromáždění SRC v kontinentální Evropě stáli organizátoři před otázkou, jak by bylo možné obnovit společenství mezi občany zemí, které ještě nedávno bojovali proti sobě. Protestantští představitelé, kteří se sešli v říjnu 1945, projednali a přijali Stuttgartskou deklaraci o vině, v níž vyznávali, že společné utrpení mezi lidmi určitého národa znamená také společnou vinu. Slovy deklarace: „Přijímáme vinu za to, že jsme nesvědčili odvážněji, že jsme se nemodlili věrněji, že jsme nevěřili radostněji a že jsme nemilovali vroucněji.“ Mezi ekumenickými představiteli, kteří se vyslovili pro tento základ smíření, byli W. A. Visser ‚t Hooft, Karl Bath, Martin Niemoeller a další bývalí aktivisté vyznávající církve.
SOUVISEJÍCÍ – Představitelé SRC navštívili Ukrajinu a odsoudili nespravedlivou válku Ruska
Pokusy o zabezpečení účasti na shromáždění ze strany pravoslavných církví v rozvíjejících se zemích východního bloku nebyly tak úspěšné. A tento proces byl narušen vývojem v Číně, Koreji a v celém mezinárodním společenství. Nakonec více než deset let církevní diplomacie a uvolnění mezinárodního napětí, vedly k tomu, že se východní pravoslavné církve na shromáždění v indickém Dillí připojily k SRC.
Důsledky války patřily ke klíčovým silám, které určovaly směřování moderního ekumenického hnutí. Edinburská misijní konference v roce 1910 byla zásadní událostí při zrodu tohoto hnutí a po ní panovalo všeobecné nadšení pro vytvoření rady pro koordinaci misií; první světová válka však v následujícím desetiletí změnila zaměření křesťanů. Souběžně s tím vznikly v letech 1937 a 1938 plány na vytvoření světové rady církví, která by spojila odpovědnost za „víru a řád“ a „život a dílo“; kvůli dalšímu celosvětovému konfliktu však muselo první shromáždění SRC počkat až do léta 1948.
Zakládajících členských církví bylo 147 a na prvním shromáždění je zastupovalo 351 hlasujících delegátů. Převážná většina těchto církví se nacházela v západní Evropě a Severní Americe. Pouze 30 zakládajících církví bylo z Afriky, Asie a Latinské Ameriky.
Organizátoři zvolili téma shromáždění Lidský nepořádek a Boží záměr. Chaotický stav poválečných poměrů byl patrný všude kolem, ale jaké poselství by mohly mít církve ohledně Božího záměru a role v každodenním životě?
Světová rada církví v procesu formace povzbuzovala ke studiu současné situace ve světle křesťanských tradic a vydávala svazky odborných článků určených ke studiu v církvích a
teologických fakultách. Oblasti diskuse, odrážející sekce, které se projednávaly na shromáždění, spadaly do kategorií (1) univerzální církev v Božím záměru, (2) svědectví církve o Božím záměru, (3) církev a neuspořádanost společnosti, (4) církev a mezinárodní řád.
Přestože delegátek na prvním shromáždění bylo málo, Kathleen Blissová z anglikánské církve předsedala výboru pro laiky a byla členkou výboru pro poselství. Amsterdamské poselství si zaslouží své místo ve sbírce zásadních ekumenických dokumentů. Na počátku diskuse o jeho přípravě navrhla Blissová větu, která se stala nejznámější větou, jež vzešla z prvního shromáždění: „Máme v úmyslu zůstat spolu.“
Studie o povaze církve poskytly bohaté možnosti pro ekumenickou teologii a ekleziologický pokrok pokračoval v souladu s Torontským prohlášením SRC z roku 1950. Výzva k jednotě v misii, evangelizaci a vzdělávání laiků zkoumala rozměr jednoty, který byl o několik let později deklarován spojením SRC, Mezinárodní misijní rady a nakonec Světové rady pro křesťanskou výchovu.
Představitelé ekumény přicházející do Amsterdamu měli na mysli válku v Evropě: nedávnou strašlivou válku a hrozící možnost násilí mezi Východem a Západem. Jedenácté shromáždění SRC, konané v Evropě, se schází ve stínu ničivé války mezi Ruskem a Ukrajinou. Lidé a církve opět stojí na opačných stranách. Stejně jako v Amsterdamu si účastníci shromáždění kladou otázku: „Co můžeme říci? Co můžeme udělat? Můžeme doufat, že něco skutečně změníme? Jak máme tváří v tvář takovému nepořádku hlásat Boží záměr?“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Zdroj: Oikumene.org Datum: 29. srpna 2022 Foto: WCC foto archív