Amazing Grace, která má letos 250 let, se zpívá v kostelech a na pohřbech. Je to ikonickápíseň, která bývá spojována s bojem za občanská práva, a zpívají ji věřící všech denominačních skupin při shromážděních po celém světě. Zazněla v populárních seriálech, jako jsou Simpsonovi nebo Star Trek.
V roce 2016 skupina Coldplay zahájila přídavek po odehrání hlavního repertoáru na festivalu v Glastonbury ukázkou písně Amazing Grace, kterou zazpíval Barak Obama během své smuteční řeči za devět černošských křesťanů zabitých bělošským pravicovým extrémistou v kostele v Charlestonu.
Je to píseň, která sloužila jako první koktavé vyznání víry, jako poslední slova na prahu smrti i jako radostné požehnání při hudebních festivalech.
Ale proč právě tento hymnus? Existují i jiné na téma milosti, jiné, které vyjadřují hluboké teologické pravdy, a dokonce i jiné, které se zpívají stejně snadno. Ale Amazing Grace stojí o hlavu výš než všechny ostatní. Je to zdaleka nejoblíbenější a nejúspěšnější píseň všech dob.
Za prvé, píseň lidi sjednocuje. Pravdy obsažené ve slovech rezonují napříč časem a kulturou. A za druhé, tento hymnus umožňuje zpěvákovi vyprávět svůj vlastní příběh. Amazing Grace obstála ve zkoušce času, protože v ní křesťané můžou najít jazyk, který vyjadřuje životní zkušenosti a víru.
Newtonova genialita nespočívá v jeho slovní dovednosti, ale v jeho pastorační schopnosti vnést pravdu Písma do lidských srdcí, životů a úst. A po 250 let se k této písni připojovaly nesčetné miliony lidí, kteří svorně zpívali své vlastní příběhy.
Příběh této písně je stejně překvapivý jako příběh jejího autora, anglikánského duchovního a bývalého obchodníka s otroky Johna Newtona.
Newtonův život je dobře zdokumentován: matka mu zemřela v dětství, později se připojil ke svému otci, který byl námořníkem, aby se nakonec se stal obchodníkem s otroky. Toto povolání bylo morální dno i pro ty, kteří neměli etické výčitky kvůli samotnému zotročování, a Newton byl v této souvislosti zřejmě natolik morálně zkažený, že to děsilo i jeho kolegy. Nakonec uvízl v západní Africe, ale podařilo se mu dostat na svobodu.
„Sám jsem byl v podstatě, zajatcem a otrokem,“ napsal později Newton, „a postupně jsem se dostal až na nejnižší dno lidské ubohosti.“
Při plavbě domů se jeho myšlenky během prudké bouře nasměrovaly k víře jeho matky. V následujících letech přijal křesťanství a nakonec byl jmenován farářem v Olney v hrabství Buckinghamshire. Zde vzniklo jeho hluboké přátelství s Williamem Cowperem a dvojice začala psát písně.
Newtonovo evangelikální anglikánství zahrnovalo značnou část kalvinistické teologie, ale zároveň se opíralo o praktické a pastorační zájmy. Sám o sobě říkal, že je „spíše kalvinista než cokoli jiného“, ale upřesnil to dodatkem: „Svůj kalvinismus používám při psaní a kázání jako cukr. Nedávám ho samotný a celý, ale smíšený a zředěný.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Zdroj: Christianity Today Datum: 17. září 2022 Foto: Wikimedia Commons – John Newton