jakým překážkám čelila? odkud se vzala ta víra? co si z toho příběhu můžeme odnést my?
Podle Mat 15:21-28: „Ježíš odtamtud vyšel a odebral se do končin Týru a Sidónu. A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle trápí démon. “ Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „ Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí!“ On řekl: „ Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“ Ona však přišla, klaněla se mu a říkala: „Pane, pomoz mi!“ On -odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům. “ Ona řekla: „Ano, Pane, ale vždyť i psi jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“ Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera uzdravena.“
Víra je ctnost, která nás skrze dokonalou osobu a hotové dílo Ježíše Krista spojuje s Bohem. O víře je v Bibli napsáno hodně. Je pro vztah s Bohem zásadní, protože bez víry není možné se Mu líbit, Žd 11,6.
O dvou lidech v Bibli čteme, že sám Boží Syn jejich víru pochválil jako velikou: římského setníka v Mt 8,5-13 a kananejskou ženu, v Mt 15,22- 28.
Co měli kananejská žena a setník společného:
1/Nebyli z židovského národa. Říman a Kananejka, cizinci. Oba jsou tak jakýmsi předobrazem církve Kristovy, do které si Bůh povolává ze všech národů.
2/Oba přišli za Ježíšem, aby prosili ne za sebe, ale za někoho jim blízkého a drahého. Ukazují nám na krásu takové lásky, která jedná pro druhé. Dcera Kananejky i služebník setníka by bez této přímluvy druhých pravděpodobně pomoci nedošli.
3/Oba věřili, že není potřeba, aby Ježíš přišel za dcerou trápenou démonem či za nemocným osobně. Jejich víra tímto nebyla omezena a spokojili se s tím, že jejich víře stačí Jeho slovo. A i nám dnes stačí Jeho slovo tak, jak je zapsáno v Bibli.
4/Oba byli vyslyšeni takovým způsobem, že k uzdravení jim blízké osoby došlo dříve, než se stačili vrátit domů.
5/A to, že mají velikou víru, Ježíš řekl oběma veřejně a před svými učedníky. Velká víra tak dostala další velké povzbuzení od samotného vůdce a dokonavatele víry, podle Žd 12,2 BKR.
Kdo z nás by nechtěl být na místě té ženy a toho setníka, být pochválen samotným Ježíšem?
K víře vždy patří a patřily překážky víry.
Jaké překážky to byly a jak je kananejská žena překonávala:
1/ V tehdejší době a kultuře byla velká potíž v tom, že ona byla žena a Boží Syn Ježíš byl ve svém lidském těle mužem. Její víra v Ježíše na tu překážku nedbala. Více se soustředila na Něj než na to, co si o tom setkání řeknou lidé okolo.
2/ Musela najít Ježíše v pro ni cizí zemi v cizím domě. Ježíš přitom nechtěl, aby o tomto místě někdo věděl, jak čteme v Mk 7,24. Byl tam v utajení. Ta žena musela vyvinout detektivní úsilí věříc, že Jej najde.
3/ Aby se mohla setkat s Ježíšem, potřebovala odejít od své dcery. Neměla ji už pod svým dohledem. Pro matku je toto těžké, když navíc ví, že její dceru trápí démon. Dívala se však dopředu a odešla od dcery, aby našla řešení, Ježíše.
4/ Odmítnutí od učedníků. Ti Ježíše prosili, aby se jí zbavil, poslal ji pryč. Překonala jejich nedostatek pochopení a soucitu s pokorou. Jednala ve víře, neodpovídala učedníkům, nepřela se, nehádala se, nebránila se. Učedníky prostě ignorovala a mluvila jen na Ježíše.
5/Zakusila další odmítnutí od samotného Ježíše. Dvakrát. Poprvé jí neodpovídal přímo, jakoby přes učedníky: „byl jsem poslán ke ztraceným ovcím z domu Izraele“. Podruhé ženu i její národ přirovnal ke psům a národ izraelský k dětem. Zde je dobré si uvědomit, že Boží pomoc si nikdo z lidí nemůže nárokovat, ani ty ovce či děti izraelské. Ona s tím počítala, že nemá nárok. Namísto toho, aby dala najevo uraženost, klaněla se mu, stále jej nazývala Pánem. Zůstávala pokorná.
6/ S přirovnáním souhlasila a ještě jej vystupňovala. Je malým psíkem, kterému stačí jen malý drobek chleba. Viděla jako malou nejen sebe, ale i svou záležitost. Nechce až tak mnoho od Toho, kdo je všemohoucím Bohem. Podobně ani Ježíš po nás nechce mnoho. Stačí mu, když naše víra v Něj bude malým drobkem, velikosti semínka hořčičného. Věřila v Něj stále, i když slyšela odmítnutí. Vytrvala jako ta žádající vdova vůči soudci v Ježíšově podobenství Lk 18,1-8.
Poznámka k tomu, jestli Ježíš myslel svá odmítnutí vážně, nebo ženu jen zkoušel. On je přece dobrý a zcela jistě ji jen zkoušel. Proč? Protože znal dopředu vytrvalost ženiny víry. Takto, na pozadí všech překážek, mohla její víra zazářit jako osvětlený vzácný diamant na tmavém sametu. Pro poučení učedníků a pro svědectví všem generacím čtenářů Písma.
Ale odkud se taková velká víra vzala? Víra kananejské ženy byla pokorná.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Byla zaměřena na Kristovu osobu a ne na sebe:
1/ Její víra vycházela z toho, co slyšela, že On už udělal. Vyháněl zlé duchy pouhým slovem. On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl, Mt 8,16-17. Podobně Mt 9,35: uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu. A neslyšela nic o tom, že by On někoho odmítal, že by nějaká nemoc či démon byli nad jeho síly.
2/ Věřila správně v Něj, jaký je, že je dobrý a mocný. Že On jí může a chce pomoci v tom, na co člověk nestačí. Nazvala jej Synem Davidovým, což znamená mnohem víc, než jen Jeho fyzický rodokmen. Viděla v něm Mesiáše, dlouho očekávaného Vysvoboditele, který je naplněním starozákonních proroctví o potomku Davidovu. Tím, jak jej pokaždé nazývala Pánem, vyjadřovala svou víru v Jeho Božství, v Jeho vládu a moc.
3/ Věřila a pokorně uznala svou bezmoc. Připustila, že je závislá na Jeho pomoci, sama démona ze své dcery vyhnat nedokáže. Věděla, že je závislá na Jeho pomoci zvenčí, nad možnosti svých sil a nad možnosti lidí okolo ní. On je mocný.
Co si z tohoto příběhu o víře můžeme odnést my dnes?
1/ I my máme různé překážky. Nedívejme se na lidi okolo, na jejich selhání a hříchy, jejich nedůvěru, ale na Ježíše. On je dobrý a mocný.
2/ Nehledáme Ježíše fyzicky, ale máme oproti ženě obrovskou výhodu Písma v rukou. K tomu Ducha svatého, který přebývá ve všech věřících v Ježíše. Držme se toho, co je napsáno v Písmu o Ježíši a spoléhejme na Jeho odpuštění na kříži, na všechna Jeho zaslíbení.
3/ I my musíme vyvinout úsilí a poodejít od věcí, se kterými potřebujeme od Něj pomoci, přímo ke zdroji pomoci, ke Kristu, k Jeho osobě.
4/ Bude se i nám stávat, že nám Kristovi učedníci neprojeví pochopení ani soucit. Nevšímejme si toho.
5/ Když neuslyšíme okamžitou odpověď na naše modlitby, zůstávejme v pokoře a klanějme se Mu.
6/ Přiznejme pokorně Bohu své postavení závislosti na Něm. Čekejme jako služebníci až na ně přijde řada. Můžeme čekat mnohem déle než ta kananejská žena.
Velké povzbuzení pro srdce věřících je to, že se každý z nás se nachází v zásadně jiném a mnohem lepším postavení, než Kananejka či římský setník. Díky nesmírné Boží milosti, po Kristově ukřižování, vzkříšení a nanebevzetí. „Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.“ (1K 12:13). Už nejsme cizinci ani přistěhovalci. Děkujme Bohu denně za to, co pro nás Kristus na kříži vykonal, za Ducha svatého přebývajícího v nás, že jsme skrze Krista vykoupenými dětmi Boha Otce. To je Boží evangelium.
A připomeňme si závěrem, že Ježíš nabízí mnohem více, než vyhnání démona. V Janovi 5 od v. 19 čteme, že Otec ukáže Synu ještě větší skutky, než tyto, aby Židé žasli: Syn bude křísit mrtvé a soudit je. Kdo k němu přijde, dostane věčný život. Ať tato skutečnost ovlivní naše přímluvy.
Autor: Jiří Aron Datum: 31. července 2021 Foto: Wikipedie – autor Pietro del Pò
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.