Dalším okruhem činnosti bratra Šedého byla snaha zlepšit hmotné postavení obyvatel Svébohova. Žilo zde mnoho malých rolníků či bezzemků, kteří byli velmi chudí. Snažil se zajistit práci, na níž by mohli vydělat nějaké peníze.
Celkem dobrým „domácím průmyslem“, jak to ve svých pamětech nazývá, bylo třídění husího peří. Tuto práci nabídl pan Čeněk Uherka, majitel závodu na čištění a zpracování peří v tehdejším Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Přihlásila se řada rodin. Činnost probíhala několik let, asi do začátku první světové války.
Související – Vikář Rudolf Šedý – apoštol severní Moravy (část 4.)
Bratr Šedý se sám zapojil vážením a vydáváním peří jednotlivým rodinám. Žoky s peřím byly uskladněny na půdě fary, přes léto i v modlitební místnosti, která se využívala pouze v zimě. Během první světové války „domácí průmysl“ ustal. Rudolf Šedý Svébohovským alespoň pomáhal při žních a při sklizni brambor.
Během let služby ve Svébohově odjel Rudolf Šedý několikrát na delší dobu. Již jsme zmínili jeho cestu na Volyňsko za potomky exulantů. To bylo v roce 1911. V roce 1912 na podzim se vydal do severočeských Loun, aby vypomohl nemocnému faráři Satranovi. Snad na tu dobu jej ve Svébohově zastupoval diakon Procházka.
V roce následujícím navštívil Rudolf Šedý potomky exulantů ve Slezsku a na jiných místech někdejšího Polska, jehož území bylo v době před první světovou válkou rozděleno mezi Německo, Rakousko-Uhersko a Rusko. Nejspíše někdy před první světovou válkou strávil čtyři měsíce službou na Ostravsku, kde se bohoslužby konaly ve školních třídách. Po válce se pak na krátkou dobu přesunul do Českých Budějovic. Zdálo se, že by zde mohl vykonat více práce než v malé obci v kopcích na severní Moravě. S léty služby ve Svébohově si ovšem k tomuto místu vytvořil blízký vztah, a tak se zanedlouho vrátil pokračovat v zahájeném díle. Brzy se mělo ukázat, že to bylo užitečné rozhodnutí.
V prvních letech po první světové válce se ve společnosti objevilo – bratr Šedý to ve svých pamětech nazývá „náboženské hnutí“. To se jeví jako snaha navázat na české tradice husitské a bratrské a připojit se k „církvi otců“. K tomu patřila také vlna odchodů z římskokatolické církve.
Někteří lidé, kteří vystoupili, se stali členy Církve československé, která vznikla v roce 1920. Dnes se nazývá Církev československá husitská. Jiní se připojili k Českobratrské církvi evangelické, která vznikla v roce 1918 spojením českojazyčných sborů obou evangelických církví, luterské a reformované. Ještě jiní zůstali zcela mimo církev. Toto přestupové hnutí by bylo zapotřebí zhodnotit na základě podrobného historického výzkumu. Pokud je mi známo, doposud nebyl uskutečněn.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Pro naše vyprávění je významné, že starosta obce Hrabová František Chlebníček vyhlásil v červenci 1920, že zájemcům zařídí úřední vystoupení z římskokatolické církve. Rudolf Šedý ve svých pamětech uvádí, že Českobratrská církev evangelická (ve které nyní sloužil) toto hnutí nevyvolala. On sám byl velmi proti tomu, aby byli římští katolíci „přetahováni“ ze své církve do jiné. Na druhé straně však považoval za nutné se ujmout těch, kdo se chtěli stát členy Českobratrské církve evangelické. První evangelická bohoslužba v Hrabové se konala na sklonku léta 1920 na zahradě sokolovny.
Příznačné pro tu dobu je, že se při ní zpívaly národní písně jako Hej, Slované, Bývali Čechové i Kde domov můj. Záhy bylo přijato prvních šedesát lidí do evangelické církve, čímž byly položeny základy sboru v Hrabové. Ten byl oficiálně zřízen v roce 1923.
Působení evangelické církve se v následujících letech rychle rozvíjelo. Rudolf Šedý uvádí v pamětech až dvanáct míst, kde se konaly bohoslužby, biblické hodiny a výuka náboženství ve školách. Byl zde „mateřský“ Svébohov, kde vikář Šedý sídlil snad do roku 1924, kdy byl pověřen službou v nově vzniklém sboru v Hrabové.
Svébohov byl k Hrabové přičleněn jako filiální sbor (dříve patřil pod Olomouc). V Hrabové byl do roku 1933 vystavěn velký evangelický kostel s farou, bytem kazatele a místností pro setkávání mládeže. Hrabová byla v době první republiky jednoznačně centrem působení evangelické církve na Zábřežsku.
Dalším místem byl samotný Zábřeh, kde v roce 1923 vznikl filiální sbor. Řady zábřežských evangelíků rozšířili navrátilci z exilu v polském Zelově. První rodiny přišly na Vánoce 1922 a na počátku roku 1923. Dále to byl Písařov, kde také byl vybudován kostel (dnes je Písařov kazatelskou stanicí sboru v Letohradu). A také Brníčko, Janoslavice, Klopina, Kosov, Leština, Stavenice, Sudkov, Úsov. Práce bylo velmi mnoho a Rudolf Šedý by ji sám těžko zvládl.
Velmi mu pomohl český farář Losa, který působil v americkém Pittsburghu. Ten v roce 1925 poskytl dar 40 000 Kčs na zakoupení auta. Peníze nejspíše získal sbírkou mezi křesťany v Americe. Vedle toho na pomoc vikáři Šedému přicházeli bratři z misijní školy, která v té době působila v Olomouci. Nešlo totiž jen o církevní aktivity, ale také o výstavbu budov. Jak jsme již řekli, byly vybudovány kostely v Hrabové a v Písařově. V Sudkově vznikl malý kostelík a v Zábřehu byla zakoupena a upravena Fröhlichova vila, kde evangelický sbor sídlí dodnes.
Pan vikář Rudolf Šedý – apoštol severní Moravy (sepsal Aleš Zapletal, bohoslovec, na základě knihy Paměti pana vikáře Šedého, vydané v Benešově nakladatelstvím Eman v roce 2008) Foto: Wikipedie – Rudolf Šedý
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.