Severní Korea jí vzala jméno, svlékla šaty a oholila vlasy. Ale jedna věc, kterou vězeňkyni 42 nemohli vzít, byla její víra v Ježíše.
Přežila to, co se zdálo jako rozsudek smrti. Uprchla do Číny během hladomoru, aby mohla nakrmit svou rodinu. Jeden rok strávila v izolačním vězení a byla propuštěna po dvou letech těžké práce. Organizace Open Doors USA odhaduje, že v Severní Korei je vězněno 250 000 lidí, z nichž 50 000 jsou političtí vězni pro svou křesťanskou víru.
Open Doors doufala, že diplomatické úsilí – včetně zimních olympijských her v roce 2018 a summit Trump-Kim – by mohlo znamenat zmírnění tlaku a násilí vůči křesťanům. Ale nebylo tomu tak.
Křesťané jsou stále považováni za „hrozbu“ ideologii a režim se snaží zbavit se jich buď smrtí, zadržovacími centry, reedukačními tábory nebo nejbezpečnějším vězeňským táborem známým jako Kwan-li-so.
V rozhovoru s Open Doors „42“ vyprávěla, že každé ráno jí ostraha položila stejné otázky: „Proč jsi byla v Číně? S kým ses setkala? Šla jsi do kostela? Měla jsi Bibli? Potkala jsi nějaké Jihokorejce? Jsi křesťanka?“
Říkala, že musela lhát, aby zůstala naživu.
„Jsem křesťan?“ „Já miluji Ježíše, ale popřela jsem to. Kdybych přiznala, že mi pomohli čínští křesťané, byla bych zabita buď rychle, nebo pomalu,“ řekla.
„Každý den jsem byla zbitá a dokopaná, nejvíc to bolelo do uší. Moje uši zvonily hodiny, někdy i dny.“
Řekla, že v prvním roce byla uvězněna v chladné cele v izolačním vězení a nikdy neviděla sluneční světlo a ani jednu duši.
„Strávil jsem ve vězení celý rok. Rok se mojí kůže nedotkl jediný paprsek slunečního světla,“ řekla. Modlila se a zpívala píseň, kterou měla v hlavě – ale nikdy hlasitě.
Jednoho dne se objevila u soudu, kde ji oficiálně rozvedli s jejím manželem. Prý kvůli sobě a svým dětem. Zjistili, že není vinná tím, že on je křesťanem. Přesto byla odsouzena na čtyři roky v reedukačním táboře.
Během 12 hodinových pracovních dnů se její stav zhoršil a musela zůstat v kasárnách. Ale tam uviděla ženu, jak se pod dekou modlí v jazycích.
„Uvnitř tohoto severokorejského vězení jsme vytvořili tajnou církev. Když jsme se setkali a cítili jsme se v bezpečí, modlili jsme se modlitbu Páně a Apoštolské vyznání víry,“ řekla. „Ona byla vlastně odvážnější než já, mluvila s ostatními o Kristu.“
Jednoho dne ji však auto odvezlo pryč. „Vězeňkyně 42″ byla propuštěna po dvou letech prací.
Open Doors řekla, že nejdříve chce najít svého manžela a děti.
„Neviděli jsme se už roky,“ řekla. „Ale Bůh nás zde hlídal v tomto severokorejském vězení a já se modlím a věřím, že také hlídal moji rodinu každou vteřinu, každou minutu každé hodiny každého dne.“
Dodala: „Musím jim vyprávět o tomto milujícím Bohu.“
Zde si můžete přečíst její celý příběh.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
-mn- Foto: Open Doors