Vatikán – Deník L’Osservatore Romano zveřejnil v rubrice nazvané „smutek v episkopátu“ nekrology tří čínských biskupů, kteří zemřeli v posledních měsících. Jsou to Ondřej Ťin Tao-jüan, který odešel v 91 letech 20. listopadu loňského roku, Josef Ma Čung-mu, který zemřel 23. března ve věku 101 let, a Josef Ču Pao-jü, který zesnul 7. května v 99 letech.
List Svatého stolce většinou publikuje oficiální nekrology krátce poté, co zpráva o úmrtí ve světovém episkopátu dorazí do Vatikánu. V případě Číny je tomu ovšem jinak. Po přerušení vztahů s komunistickým režimem v roce 1951 a prvních tajných biskupských svěceních roku 1958 se jména nově vysvěcených biskupů přestala objevoval v papežské ročence a smuteční oznámení v L´Osservatore Romano. Navzdory provizorní dohodě o jmenování biskupů, kterou Svatý stolec s Čínou podepsaly 22. září 2018, jména čínských pastýřů, kteří nyní všichni vstoupili do plného společenství s Římem, dosud nebyla otištěna v papežské ročence. Důvodem je přetrvávání “dvojího seznamu” čínských diecézí, jehož položky se neliší jenom jménem, ale též hranicemi. Na jedné straně je zde jejich přehled stanovený Piem XII., který Svatý stolec již dále neupravoval, na druhé pak ten, který jednostranně určila čínská vláda.
Co se týče publikace nekrologů, Svatý stolec k ní přístoupil od dubna 2004. Od té doby L’Osservatore Romano a spolu s ním agentura Fides, podléhající Kongregaci pro evangelizaci národů (tedy vatikánskému úřadu odpovědnému za diecéze v misijních územích, včetně čínských), systematicky zveřejňují oficiální nekrology všech biskupů ve společenství s Římem, kteří se navrátili do Otcova domu. Mnohdy se ovšem jedná spíše o hrdinská svědectví, která tvoří mozaiku svízelných dějin čínské katolické církve v minulém století.
O monsignoru Ťin Tao-jüanovi nekrolog vysvětluje, že byl biskupem “bez jurisdikční moci” diecéze Čchang-č’/Luan v Šan-si, přičemž delikátně opomíjí jeho ilegální vysvěcení v lednu 2000, po němž o osm let později následovala legitimizace, avšak “bez církevní moci”. Vatikánské oznámení nicméně podotýká, že “v těžkém kontextu padesátých let byl biskup Ondřej Ťin zatčen a zůstal třináct let ve vězení”. Zdůrazňuje dále, že byl znám jako “horlivý pastýř, oddaný svému lidu”, který se “věnoval zejména pastoraci povolání a přispěl k formaci mnoha kněží i řeholnic”.
Z nekrologu mons. Ma Čung-mu se dozvídáme, že byl emeritou diecéze Jin-čchuan/ Ning-sia a také prvním a dosud jediným biskupem z mongolského etnika. “V roce 1958, poté, co odmítl podepsat členství ve Vlasteneckém sdružení, byl odsouzen k nuceným pracím. Po deseti letech byl osvobozen, avšak pracoval jako dělník vodohospodářských závodů ve své vesnici. Až po rehabilitaci v dubnu 1979 se mohl vrátit ke kněžské službě. O čtyři roky později (1983) byl vysvěcen na biskupa a po více než dvacetileté pastorační službě se roku 2005 zřekl úřadu, aby se za pomoci několika věřících mohl věnovat překladu Nového zákona a Římského misálu do mongolštiny.
Obdobně mons. Ču Pao-jü, emeritní biskup diecéze Nanyang v Che-nanu, byl “kvůli víře odsouzen k nuceným pracím v letech 1964-67”. Poté mu byl povolen návrat do rodné vsi, kde tajně pokračoval v kněžské službě, což mu v roce 1981, jako “nepříteli revoluce”, vyneslo “nové odsouzení k deseti letům nucených prací”. Po propuštění roku 1988 se mohl vrátit k pastoraci v několika farnostech. Byl vysvěcen pomocným biskupem Nanyangu v roce 1995 a o sedm let později (2002) nastoupil na tamní biskupský stolec. Svatý stolec jej považoval za emeritního od roku 2010, avšak mons. Ču, předtím neuznaný čínskou vládou, se roku 2011 stal “oficiáním” biskupe Nanyangu, kam ovšem Svatý stolec již o několik let dříve jmenoval mons. Petra Ťin Lu-kanga. Situace se vyřešila v lednu loňského roku, když toto vatikánské jmenování potvrdila rovněž vláda Čínské lidové republiky.
Autor: Vatikánský rozhlas Datum: 26. května 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační