Více než jednou jsem slyšel současné zastánce takzvaného evangelia prosperity, jak se odvolávají na Pavlův způsob užívání principu setby a sklizně, aby podpořili svůj pohled. Byl však Pavel skutečně zastáncem tohoto stanoviska?
Ve svých dopisech zmiňuje apoštol princip setby a sklizně dvakrát, když vyzýval křesťany ke štědrosti a obětavému darování peněz pro účely služby.
První případ nalezneme v Galatským 6, kde Pavel píše:
„Ten, kdo je vyučován slovu, nechť se sdílí ve všech dobrých věcech s tím, kdo vyučuje. Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný. V činění dobra neochabujme; nezemdlíme-li, budeme ve svůj čas žnout. Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry“ (Galatským 6:6–10).
V tomto kontextu odkazuje setba a sklizeň na štědrost v dávání. Tímto způsobem využívá Pavel tento princip i ve druhé pasáži. V 2. Korintským 9 má na mysli osobu, která sobecky užívá bohatství pro osobní prospěch:
„Toto však vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek… Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti. Vším způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu“ (2. Korintským 9:6–8; 10–11).
Tato myšlenka setby a sklizně je, jak poznamenává John Stott, „principem řádu a konzistence, který je součástí veškerého života, materiálního i morálního.“ Je to něco, co Bůh zabudoval do reality. Pokud chcete žeň pšenice, musíte zasít přenici. Nemůžete zasít kukuřici a očekávat fazole. Dobré semeno vyprodukuje dobrou plodinu, špatné semeno špatnou. Stejně pravdivý je tento princip v našich duchovních životech. Zaséváte-li málo, málo i sklidíte. Naše činy nesou následky.
Bližší pohled na 2. Korintským 9 potvrzuje, že sklizeň, kterou měl Pavel na mysli, stejně jako v Galatským 6, není určena k hromadění osobního bohatství. Bůh zaručí hojnou žeň tomu, kdo štědře zasévá, aby měl křesťan „hojnost pro každý dobrý skutek“ – jmenovitě, aby mohl být ještě štědřejší, a to „vším způsobem“.
Zastánci evangelia prosperity, kteří argumentují slovy „pokud hodně dáváte, hodně dostanete – až si nakonec budete moci dovolit zlepšit svůj životní standard“, se nemohou legitimně odkazovat na tuto pasáž, nebo na Galatským 6, jak to často dělávají.
Abyste mohli dát více
Evangelium prosperity hlásá, že byste měli dávat, proto abyste dostali – a tím končí. Bible říká, že byste měli dávat, abyste dostali, a mohli tak dát dokonce ještě víc.
Pavel svými slovy bojuje proti strachu z dávání, který lidé prožívali. Báli se, že pokud dají, nebudou mít dostatek k naplnění svých vlastních potřeb. Ale Bůh slibuje hojně zaopatřit ty, kteří štědře dávají. Pavel chce zbavit Korintské strachu z toho, že štědré dávání je zanechá zbídačenými. Jeho slova jsou jasná: „Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar… [a] opatří a rozmnoží vaši setbu. . . [a] vším způsobem budete obohacováni.“
Znamená to tedy, že zastánci evangelia prosperity měli pravdu? Ne, musíme si položit otázku: s jakým cílem působí Bůh rozhojnění v životě křesťanského správce? Proč Bůh zaslibuje finanční hojnost těm, kteří štědře zasévají, tedy těm, kteří štědře a dobrovolně dávají druhým? Nechme promluvit samotného Pavla:
„A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek“ (2. Korintským 9:8).
„Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti“ (2. Korintským 9:10).
„Vším způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu“ (2. Korintským 9:11).
Žádný apoštol prosperity
Hlavní myšlenkou je, že Bůh nepodnítí vaše srdce k dávání, aby poté selhal v poskytnutí zdrojů k vašemu zaopatření. Ale názor, že bychom měli dávat Bohu, aby nás osobně obohatil, s ohledem na naše pohodlí a kupní sílu, je Pavlovu učení cizí. Ten nevidí osobní bohatství jako cíl sám o sobě, ale jako prostředek k vyššímu cíli – k pokračující štědrosti vůči lidem s potřebami.
Jestliže nyní štědře dáte, zjistíte, že Bůh nejenže zachová vaši touhu dávat, ale také rozhojní vaše zdroje pro ještě radostnější a slavnější dávání v budoucnu.
Takže ne. Pavel nebyl zastáncem moderního evangelia prosperity,
Autor: Sam Storms Člának vám přinášíme ve spolupráci s portálem The Gospel Coalition Foto: Wikipedie – ilustrační
