Berlín 9. února (zpravodaj ČTK) – Antisemitismus v Německu se podle odborníků v posledních letech mění. Stává se osobnějším, hlasitějším a jeho původci jsou častěji také lidé, kteří nepatří mezi pravicové radikály. I proto místní politici hledají cesty, jak nové tváři antisemitismu čelit. Nedávný návrh zavést povinné návštěvy v bývalých koncentračních táborech ale vedoucí těchto institucí většinově odmítají. Čelit antisemitismu je podle nich třeba jinak.
Ještě v 90. letech a na přelomu tisíciletí bylo podle ředitele památníku Sachsenhausen Güntera Morsche běžné, že se tento někdejší nacistický koncentrační tábor poblíž Berlína stával terčem nenávistných akcí pravicových radikálů – na místě nechávali protižidovské vzkazy, ničili zdejší památky a dokonce podpálili takzvané židovské baráky. V posledních letech ale takové útoky prakticky zcela vymizely.
Tomu odpovídají i oficiální čísla. Zatímco v roce 2001 registrovaly německé úřady zhruba 1700 antisemitských trestných činů, v roce 2016 jich bylo 1468. Přesto velká část Židů žijících v Německu vyjadřuje obavy. Ve dva roky starém průzkumu, který vznikl z popudu parlamentu, 70 procent dotázaných uvedlo, že ze strachu nenosí jarmulku nebo jiné viditelné židovské symboly.
Reklama
Důvody k tomu mají podle pozorovatelů bohužel dobré. Antisemitismus se totiž proměnil a dnes se častěji projevuje v přímé konfrontaci. „Antisemitismus v Německu v běžném životě je stále násilnější, hlasitější,“ říká Wenzel Michalski, ředitel německé odbočky organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch. Za velký problém nepovažuje jen projevy protižidovských nálad samotné, ale také neochotu úřadů proti nim něco dělat. Mluví přitom z vlastní zkušenosti.
Jeho syn Oskar se ve škole spřátelil s jedním Palestincem, jehož postoj se ale velmi rychle změnil, když zjistil, že Oskar je Žid. Od té doby musel čelit tvrdým výpadům spolužáků. „Vypadni ty špinavý Žide. Nelez sem, jsi vrah. Smrdíš. Hitler na tebe zapomněl,“ vyslechl si mimo jiné. Vše vyvrcholilo fyzickými útoky a fingovanou popravou.
Michalského, jehož syn nakonec musel školu změnit, nefrustruje jen chování spolužáků, ale i vedení školy a ostatních rodičů. „Vedení školy vůbec nic nepodniklo, i když jsme ho od začátku o všem informovali,“ říká. „Litovalo hlavně sebe, že to teď musí řešit,“ míní. Rodiče některých spolužáků navíc Michalskému napsali dopis, že dobrou pověst školy poškodil on tím, že případ ventiloval na veřejnosti.
Zkušenost Michalského není ojedinělá, o čemž svědčí i některá videa na internetu, v nichž Židé žijící ve spolkové republice čelí slovním útokům a třeba i výhrůžkám, že skončí v plynových komorách. Problémem posledních let je i to, že značná část muslimských migrantů, kteří do Německa přicházejí, má silné protižidovské předsudky.
Reklama
Také proto přišla berlínská sociální demokratka Sawsan Chebliová, sama dcera palestinských rodičů, s návrhem, aby všichni lidé žijící v Německu, včetně žadatelů o azyl, měli povinnost alespoň jednou za život navštívit jeden z dřívějších koncentračních táborů.
Šéf památníku v Sachsenhausenu Morsche je rád, že se návrhem, který podpořila i ústřední židovská rada, otevřela debata. Jako řešení ho ale nevidí, a to z praktických i pedagogických důvodů. Někdejší koncentrační tábor na sever od Berlína ročně navštíví kolem 700.000 lidí, a památník by tak podle Morsche už nyní potřeboval ideálně dvojnásobek pedagogů.
Navíc si nemyslí, že by návštěva koncentračního tábora jednoduše změnila přesvědčené antisemity. Spíše je to tak, že utvrdí postoje lidí, kteří nemají protižidovské předsudky. O tom je přesvědčen i Michalski, který to dokládá příkladem, kdy mu volají učitelé a říkají: „U nás je tolik antisemitismu ve třídě, a to už jsme byli v koncentračním táboře.“
Zdaleka nejlepší cestou podle něj je, neignorovat ani ty sebemenší projevy antisemitismu v běženém životě, pojmenovat je a důsledně se jim postavit.
Autor: ĆTK Foto: Wikimedia Commons