Jeruzalém – Majitel restaurace v jeruzalémské čtvrti Rechavja minulý týden požádal nejvyšší soud o povolení zachovat certifikát košer podniku i v tom případě, že bude v provozu i o židovském šabatu. Podle žadatele není spravedlivé, aby zařízení, které striktně dodržuje židovské postupy při přípravě jídla, přišlo o certifikát jenom proto, že nabízí služby i o šabatu. Izraelský deník Haarec tento případ podepřel příkladem starým 250 let a pocházejícím z Prahy. Tamní rabíni tehdy povolili otevření kaváren o sobotách, a to i v pražské židovské čtvrti. Historici to označují za rané období moderní doby, v níž bylo možné provozovat něco, co je v Jeruzalémě problém v 21. století.
Materiál Haarecu pak podrobně popisuje rozhodování představitelů pražské židovské obce v 18. století. Izraelská Národní knihovna příští týden začne zpřístupňovat databáze se stovkami historických záznamů o životě židovských komunit v Evropě. Lidé se dostanou k záznamům týkajícím se rituálních porážek zvířat, narození i úmrtí, daní nebo pogromů. Knihovna dá k dispozici i příběh kaváren v pražské židovské čtvrti. Bylo jich nejméně osm a všechny měly v sobotu dopoledne otevřeno.
Jak napsal historik Maoz Kahana, nebylo to v rozporu s rabíny, ale přesně naopak. Pražští rabíni prý byli kavárnám nakloněni a rozhodli se nezakazovat provoz ani o šabatu. V rozmezí 15 let se konalo na toto téma pět slyšení u rabínského soudu, což je ve srovnání s jinými tématy nezvykle mnoho. Řešily se otázky, zda je dovoleno do kávy přidávat mléko nadojené o sobotě, zda je možné použít mléko dodané nežidem nebo zda mohou ženy pít kávu společně s muži.
Na počátku rabíni kladli odpor. Na jednání v roce 1757 se řešilo, zda vůbec mají být kavárny v židovské čtvrti. Roku 1765 rabíni varovali před škodlivým vlivem kaváren na zvyky o šabatu, jelikož někdo si ráno zajde na kávu a pak bude v synagoze rušit modlitby vyprávěním o tom, co slyšel a viděl. Ale rabíni si uvědomili, že vlak už se rozjel a snažit se ho zastavit je marné. Zaměřili se proto na stanovení pravidel.
První z nich bylo, že v týdnu budou kavárny otevřeny jenom hodinu po ranní modlitbě a pak další hodinu po modlitbě odpolední. Později se povolilo ponechat kavárny otevřené celý den s výjimkou doby modliteb. Ženy do kaváren původně nesměly vůbec, pak s omezením – totiž pouze do šesté hodiny večerní a jenom do oddělené části podniku.
Sobotní provoz byl zpočátku přísně a pod hrozbou pokuty zakázán. Pak rabíni povolili Židům vyzvednout si kávu s sebou – v době, kdy neexistovaly kelímky na jedno použití. Jak to? Zákazník zaplatil buď před nebo po šabatu a káva byla připravena způsobem, který neporušil zásady svátečního dne – nejspíš nežidovským personálem. Rabíni se nebáli ani tak porušení určitého pravidla jako toho, že věřící budou posedáváním v kavárně marnit čas určený synagoze. Roku 1762 se změnilo i to. Kavárny mohly být o šabatu otevřeny až do poledne. Majitelé ale neměli prodávat mléko, aby to nekomplikovalo život těm, kdo chtěli o šabatu konzumovat také maso.
Roku 1774 se povolilo prodávat kávu o šabatu, ale jenom Židům a rabíni přestali kavárny považovat za konkurenty synagog, neboť obojí přispívá k radosti ze šabatu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor: ČTK Foto: Wikimedia Commons – ilustrační