Pro křesťany neexistuje naléhavější otázka, než zjistit co je špatného na církvi a jak mohou napravit její pošramocenou pověst? Podle Kellera téměř všichni souhlasí s názorem, že na církvi je něco radikálně špatně.
Novináři a společnost bud naříkají nebo oslavují ztrátu vlivu, který křesťanství mělo. Někteří vůbec nevidí východisko z této situace a církev posílají na smetiště dějin. Americký teolog a zakladatel newyorského sboru Redeemer však přizvukuje, že globální křesťanská církev, stejně jako islám, rychle roste.
SOUVISEJÍCÍ – Kázání Tima Kellera po útoku z 11. září
V sérii článků pro portál Life in the Gospel se konzervativní teolog rozhodl analyzovat důvody úpadku církve na Západě a nabídnout možnou cestu vpřed.
Poslední rozkvět
Americká církev po druhé světové válce vypadala, že je silná a vzkvétá. V roce 1952 rekordních 75 % Američanů uvedlo, že náboženství je v jejich životě „velmi důležité“. V roce 1957 více než 80 % uvedlo, že náboženství „dokáže odpovědět na dnešní problémy“.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Příslušnost k nějaké z církví v padesátých letech vyskočila z 55 % na 69 %. V letech 1950 až 1960 se počet obyvatel USA zvýšil ze 150 na 180 milionů, což je rekordní nárůst podporovaný poválečným „baby boomem“.
Na konci padesátých let chodila pravidelně do kostela téměř polovina všech Američanů. Jednalo se o nejvyšší procento v historii USA.
Rozkvet křesťanství bylo podle Kellera cítit na každém kroku – v každé třídě, rase, regionu a vyznání. A také se zdálo, že katolicismus konečně vstupuje do hlavního kulturního proudu americké společnosti. Neměl zasahovat jen některé dělnické a etnické třídy společnosti.
Arcibiskup Fulton Sheen dostal velký mediální prostor v rozhlase a televizi. Afroamerická církev stála na čele a ve středu velkých sociálních změn a angažovala se v hnutí za občanská práva. V jejím čele stál reverend Martin Luther King Jr. I konzervativní bílí protestanti byli na vzestupu s nebývale úspěšnou službou Billyho Grahama, který byl sám součást nové aliance organizací a lídrů, kteří se snažili odlišit od fundamentalismu a nazývali své hnutí „evangelikalismem“.
Nejsilnější ze všeho byl tradiční protestantismus, který se skládal z těchto denominací – metodistická, luteránská, episkopální, presbyteriánská a Sjednocená Kristova církev (United Church of Christ). Jejich budovy byly ve středu téměř všech historických center, jejich školy a instituce měly nejvyšší prestiž a jejich nadační fondy byly obrovské.
Úpadek tradičních denominací
Přesto toto zdánlivě úspěšné období vedlo téměř okamžitě k bezprecedentnímu úpadku církve, který začal nejprve u tradičních denominací.
SOUVISEJÍCÍ – Keller se vyjádřil k západnímu individualistickému postoji k sexualitě
Z maxima 3,4 milionu členů v polovině 60. let 20. století klesla episkopální církev na 2,4 milionu. V roce 2019 zaznamenala 1,6 milionu členů. Presbyteriánská církev měla v roce 1965 4,25 milionu členů, ale do roku 2000 jich bylo 2,5 milionu a v roce 2020 1,25 milionu. Jiné tradiční církve z hlavního protestantského proudu vykazovaly víceméně podobně prudký pokles.
V polovině 70. let bylo jasné, že se děje něco, co se nikdy předtím nestalo.
„Poprvé v historii národa většina tradičních církevních skupin přestala růst a začala se zmenšovat … Většina těchto denominací rostla nepřetržitě od koloniálních dob … nyní se začala zmenšovat a zvrátila trend dvou posledních století.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 26. září 2021 Foto: CC Search – Tim Keller