Věřím, že Bůh existuje. Je to ale vše, co nám stačí ke spasení? Nemusím přidat ještě něco? Tuto otázku si klade velké množství křesťanů. Je skvělé, že to tak je! Bohužel je též řada křesťanů, která takto neuvažuje.
Co vlastně znamená slovo „věřit“?
Věřím, že jste již seděli na židli v nějakém vyšším podlaží. Měli jste strach, když jste se chystali na ní sednout? Asi ne. A co strop, který v tu chvíli přenášel vaši váhu do nosných stěn, báli jste se, že vás neunese? Pokud ne, co vás k tomu vedlo? Přece jste to nemohli vědět. Stačila jediná malá chyba ve výpočtu statika nebo nepřesnost dělníka a nacházeli byste se o patro níž. Vedla vás k tomu důvěra. Důvěřovali jste židli i stropu, že vás udrží. Tak je to i s vírou v Boha. My důvěřujeme Bohu, že to, co nám pověděl, je pravda. Věříme, že jeho plán je mnohem lepší, než ten náš.
Zní to sice hezky, ale nestačí věřit pouze v jeho existenci? Podívejme se, co nám praví Boží slovo:
„Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.“ (Jakub 2:15-19)
Samo Boží slovo tvrdí, že to nestačí. Víru musí doprovázet skutky. Jen taková víra má spásnou moc.
Znamená to, že víra + skutky = věčný život? Nikoliv. Třeba apoštol Pavel v Efezským 2:9 píše: „Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ Tak jaké skutky mám dělat? Jak už Pavel píše, spasení není z našich skutků. Když budu věřit v existenci Boha a dělat dobré skutky, je mi to stále k ničemu.
Použiju jeden z Žalmů krále Davida, konkrétně první Žalm: „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.“
David mluví o stromu, který plodí ovoce. Strom neplodí ovoce proto, že ho k tomu někdo nutí ani je neplodí proto, že se mu chce. Plodí je proto, že je to jeho podstata. Sám Ježíš říka: „Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.“ Asi víte, kam tím ovocem směřuji. Samozřejmě mám na mysli ovoce Ducha. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Jestli je naše víra pravá, jsme stromy, které plodí ovoce Ducha. Vraťme se zpět k naší rovnici. Víra = skutky+spasení.
Milí čtenáři, ke spasení nestačí pouze víra v to, že Bůh je. My mu musíme důvěřovat. To je ta opravdová víra, která plodí ovoce a dává nám věčný život.
Poslední otázka. Věříte? Je-li vaše odpověď ano, je to skvělé! Pokud ne, je nutno na tom zapracovat. Jak? Modlitba a čtení Božího slova jsou skvělými prostředky.
Chceš číst o víře která jedná? Pořiď si tuhle knihu.
Anebo tuhletu o zbožnosti, která nebývá zadarmo.
Obě je najdeš v našem křesťanském obchodě.
Byl pro Tebe článek přínosný? Přečti si jich víc na blogu TheRivers.