Itálie – Katolický internetový portál InTerris na toto téma rozmlouval s knězem Paolem Carlinem, exorcistou italské diecéze Faenza. Tento kapucín, člen Mezinárodní asociace exorcistů a koordinátor její italské sekce, je autorem knihy De cura obsessis, v níž přibližuje svou službu.
„Papež často mluví o satanovi, čímž ovšem jenom poukazuje na biblické zjevení a církevní učení. Ježíš sám totiž opakovaně potvrdil, že ďábel není jakási pověra či pro člověka nepochopitelný symbol zla, nýbrž že je veskrze reálný, osobní a netělesný.
Carlin dále vysvětluje, že pojetí ďábla jako pouhého mýtu se zrodilo v osvícenství: „Vše nadpřirozené, včetně Boží přítomnosti, se tehdy začalo považovat za výlučně kulturní fakt. Odtud se vyvinul filosofický a literární proud, který haní středověk a považuje za zpátečnickou víru v Boha, přítomnost ďábla a lidovou zbožnost. Tento názor bohužel dodnes přetrvává i mezi řadou zasvěcených osob. Navíc k němu přistupuje rovněž nepřítelova taktika – tedy snaha přesvědčit nás o tom, že jeho existence je pouhá báchorka. Využívá k tomu dominantní kulturu, která se vysmívá jako bláznu každému člověku, který by snad tvrdil opak. K šíření této představy přispívají také všechna okultně působící sdružení, která ve svých rituálech přísahají věrnost nepříteli.“
Démonickému pustošení bohužel nahrávají rovněž takzvaní teologové, kteří považují ďábla za „mýtus, představu, symbol, obraz či ideu“, pokračuje italský kapucín. „Kdyby to byla pravda, Ježíš by musel být psychopat, protože sám překonával odpor Zlého. Je ovšem třeba vzít v úvahu, že dnešním kněžím schází patřičná formace a projevují v těchto otázkách zásadní nevědomost. A kde je nevědomost, nastupuje strach anebo popření.“
Zdroj: Vatikánský rozhlas Foto: Pixabay