Lukáš 6:36 … Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
Milí dědicové Božích zaslíbení!
Koncem školního roku jsem měl možnost pobývat s dětmi na školním hřišti. Hráli jsme míčové hry, např. košíkovou nebo vybíjenou. Velice mě zamrzelo, když jsem viděl, s jakou nechutí (pokud vůbec) někteří žáci dávají balón svým menším a méně šikovným spolužákům. I když šlo jen o nevinnou hru, chvilkovou zábavu, mnozí žáci to brali tak vážně, že zapomněli, co je mnohem důležitější, než je výhra na body. Nedali těm slabším a méně zručnějším příliš šanci, aby se zapojili do hry; neukázali jim, že jsou také důležití, i když nejsou pro sport tak nadaní.
Bylo mi to všechno líto, ale uvědomil jsem si, jak snadno i my, křesťané, zapomínáme na ty (duchovně i jinak) slabé kolem nás. A jak líto je to pak našemu dobrosrdečnému Otci. Často se totiž dostane ke slovu (a činu) ten „starý Adam“ v nás a my toužíme vyniknout před světem a nebo prostě být jako tento svět. Hledáme „prázdnou slávu“ pro sebe (Gal 5:26), namísto slávy pro našeho nebeského Otce (Mat 5:16).
Proto je dnešním tématem povzbuzení: SVIŤME SVĚTU KAŽDODENNÍM MILOSRDENSTVÍM!
Příběh jednoho Shaye
Celá ta událost na hřišti mi připomněla jeden příběh, který se prý skutečně stal. Točí se také kolem sportu, konkrétně baseballu. A jen na vysvětlenou (pro ty, co neznají princip této hry), cílem je v podstatě odpálit nahozený míček a pak oběhnout dokola čtyři body na hřišti, kterým se říká mety, aniž by vás protihráči s míčkem v ruce vyřadili, tzv. „vyoutovali“. Tento příběh vyprávěl otec jednoho duševně a tělesně postiženého chlapce jménem Shay při jedné dobročinné večeři:
SOUVISEJÍCÍ – Na poznání a přístupu záleží
Šli jsme jednoho odpoledne se Shayem parkem, kde nějací chlapci, které Shay znal, hráli baseball. Shay se mě zeptal: “Myslíš, tati, že mě nechají hrát?” Věděl jsem, že většina těch chlapců by nechtěla někoho jako Shay ve svém týmu. Ale jako otec jsem také chápal, že pokud by mému synu dovolili hrát, dodalo by mu to tolik potřebný pocit sounáležitosti a vědomí, že ho druzí přijímají i přes jeho handicap.
Přišel jsem k jednomu z těch chlapců na hřišti a zeptal jsem se (přestože jsem nečekal příznivou odpověď), jestli by mohl hrát i Shay. Hoch se rozhlédl kolem sebe, jako by hledal radu, a pak prohlásil: “Prohráváme o šest bodů a už je osmá směna. Myslím tedy, že klidně může být v našem týmu. Zkusíme ho postavit na pálku v deváté (tj. poslední) směně.” Shay se potácivým krokem dobelhal na lavičku týmu a se širokým úsměvem na tváři si oblékl týmový dres. Sledoval jsem to všechno se slzou v oku a s hřejivým pocitem v srdci. Chlapci viděli mou radost nad tím, jak je můj syn přijímán mezi ně.
Na začátku deváté, poslední směny si Shay oblékl rukavici a postavil se na pravou část hřiště. I když žádný míček tím směrem neletěl, byl očividně u vytržení z toho, že vůbec může být ve hře a na hřišti. Šklebil se od ucha k uchu, když jsem na něho z tribuny mával.
Ke konci poslední, deváté směny Shayův tým zabodoval a byl blízko od možného vítězného bodu. Mohl ho skórovat ten, kdo šel právě odpalovat. Podle pořadí jím měl být právě Shay. V tomto okamžiku bylo otázkou, zda kluci nechají Shaye jít na pálku, a promarní tak svou šanci zápas vyhrát. K mému překvapení však podali pálku Shayovi. Každý věděl, že odpal byl zcela nemožný, jelikož Shay ani nevěděl, jak správně pálku držet, tím méně jak jí trefit nadhozený míč.
Jakmile však Shay vstoupil na odpalovací metu, uvědomil si nadhazovač soupeřova týmu, že tým protivníka vlastně dává svou výhru stranou kvůli jedinečnému momentu v Shayově životě. Nadhazovač tedy přistoupil o pár kroků blíž k Shayovi a nadhodil míč jen lehounkým obloučkem, aby se Shay alespoň dotknul pálkou míče.
První hod, a Shay jen nemotorně promáchl.
Nadhazovač znovu postoupil o pár kroků blíž, aby mohl balón hodit ještě načechraněji. Míč přilétl, Shay máchl pálkou a trefil míč lehce na zem zpátky směrem k nadhazovači. Bylo jasné, že hra je u konce. Nadhazovač chytil po zemi se kutálející míček a mohl ho snadno hodit spoluhráči na první metě. Shaye by tím vyoutoval a byl by konec hry.
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš – Jonáš
Místo toho ale nadhazovač hodil míček vysoko nad hlavou hráče na první metě, mimo dosah všech svých spoluhráčů. Všichni na tribuně i na hřišti začali křičet: “Shayi, běž na první metu! Běž na první!” Nikdy v životě neběžel Shay tak daleko, ale podařilo se mu dostat se na první metu. Doběhl na ní celý poplašený, s očima dokořán. Všichni volali: “Běž na druhou!”
Shay sotva popadal dech, ale vydal se neohrabaně směrem ke druhé metě. Ještě než se k ní dostal, měl už pravý soupeřův středopolař míč v ruce. Byl nejmenším hráčem svého týmu a měl teď svou první šanci stát se hrdinou svého družstva. Mohl balón hodit svému spoluhráči na druhé metě, a dostat tak Shaye ven ze hry. Pochopil však záměr svého nadhazovače a také hodil míč úmyslně vysoko nad hlavu hráče na třetí metě, takže ho nemohl chytit. Shay běžel i ke třetí metě jako pomatený. Když míjel třetí metu, chlapci z obou týmů i všichni přihlížející stáli na nohou a řvali: “Shay, oběhni to celý, běž na domácí metu!”
Shay doběhl na domácí metu, nohou se jí dotkl a byl přivítán jako hrdina, který trefil ten nejdůležitější míč a získal svému týmu skvělý úspěch. Ten den ukázali chlapci obou týmů velký kus lásky a milosrdenství.
Shay se dalšího léta už nedožil. Umřel ještě v zimě. Ale nikdy nezapomněl, jak byl přijat ostatními jako hrdina, jak mě učinil šťastným, jak viděl svou mámu, která doma se slzami v očích objala svého malého hrdinu.
V Božích očích jsme Shayové
Když otec Shaye dokončil svá slova, málokteré oko zůstalo suché. Ale důvod, proč jsem vám celý tento příběh převyprávěl, nebyl, abych vás přivedl k slzám, ale k zamyšlení. Všichni jsme totiž velmi obdarovaní. Nejen schopnostmi či majetkem. Ale také, a to především, Boží milostí a milosrdenstvím.
Nazval jsem vás v úvodu dědici Božích zaslíbení. Jsme jimi, aniž bychom si to zasloužili, díky zástupné oběti Božího jedinečného Syna Ježíše. Vírou v Něho nám patří nevadnoucí dědictví v nebesích, ale také bezprostřední společenství s Duchem svatým, který v nás už nyní přebývá jako závdavek budoucích požehnání (2. Kor1:22).
A Bůh, který prokázal a prokazuje milosrdenství přehlíženým, nás proto zve, abychom Ho nyní, jakožto Jeho děti, napodobovali. On slíbil, že nám připraví příležitosti, jak těm slabším, chudým, ubohým, postiženým ukázat kousek Jeho lásky a slitování, přijmout je mezi sebe, povzbudit je, udělat z nich “hrdiny dne”. Zkrátka ukázat jim, že pro Boha, a tedy i pro nás, jsou důležití!
Vidět Shaye mezi námi
Pán Ježíš nám připomíná, že „cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Matouš 25:40) A přitom zmiňuje činy jako nasycení hladového, pohoštění pocestného, oblečení nahého či navštívení nemocného nebo uvězněného. Proč právě tyto činy Ježíš vyzdvihuje? Protože v očích světa jsou to skutky naprosto přehlížené, někdy s posměchem nazývané „samaritánské“. Ale o to právě jde. Ježíš nevyvyšuje „běžné dobré skutky“, které i lidé tohoto světa konají. Ale učí nás skutečnému milosrdenství.
V Lukášově evangeliu říká: „Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť On je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (Lukáš 6:32-36)
Bůh nás ze své milosti prohlásil za své děti (1. Janův 3:1-2). Čím víc a hlouběji si tuhle pravdu osvojíme, tím víc na nás bude vidět. Ježíš o nás řekl, že jsme solí země. Řekl, že jsme světlem světa. A tento svět potřebuje sůl, potřebuje světlo. Potřebuje každého z nás, které si Bůh obrátil, abychom šli a svítili světu každodenním milosrdenstvím. Tak jako nemůže zůstat skryto město ležící na hoře, nemůže zůstat skryto milosrdenství, které nám Bůh, náš Otec, denně projevuje a které skrze nás touží projevit i těm přehlíženým a opovrhovaným.
Boží děti, sviťte světu Božím milosrdenstvím! Vždyť když vám Otec daroval Ježíše, jak by vám spolu s Ním nedaroval všechno, co k tomu potřebujete? (viz Řím 8:32) Míč je ve vašich rukou, komu jej dnes pošlete? Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 12. srpna 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
