Internet a sociální sítě mění svět. I ten křesťanský. Když se věřící nemohou zúčastnit nedělní bohoslužby, stáhnou si během týdne na webu její záznam. Modlitební potřeby se svými blízkými sdílejí prostřednictvím speciální mobilní aplikace, místo papírové biblické konkordance používají Google. A dokonce i papež má svůj účet na Twitteru a Instagramu.
O úskalích, které internet (a především sociální sítě) přináší, toho bylo řečeno a napsáno mnoho. Svádějí k narcisismu, vytvářejí nerealistická očekávání a jsou prostředím, ve kterém se velmi snadno pěstuje závist. I pro křesťany bývá obtížné pohlídat si, aby motivy, se kterými sdílí své příspěvky, byly čisté.
Vztah většiny českých církví k sociálním sítím se nachází ještě v plenkách, pokrokovější už ale začínají chápat jejich význam a využívat potenciálu, který internet nabízí. To je rozhodně dobrá zpráva – pokud se z internetu nestane náhrada církve, ale její doplněk, může posloužit jako velmi užitečný nástroj. Jenže například ve Spojených státech se už situace překlopila a pro mnohé křesťany se „internetová církev“ stala tou jedinou, kterou navštěvují. Díky snadnému přístupu k obrovskému množství zdrojů z celého světa není složité najít si vhodnou duchovní potravu – tak proč kvůli tomu staromódně docházet do kostela?
Reklama
Zároveň si lidé vlivem moderních technologií zvykli, že můžou mít všechno hned. Nemusí kvůli jedné informaci zdlouhavě listovat encyklopediemi, když stačí naťukat dvě slova do vyhledávače. Nemusí se trmácet do supermarketu, když si jídlo mohou několika kliknutími objednat rovnou domů. Nemusí čekat, až se bude v televizi dávat jejich oblíbený film, když si ho kdykoliv odkudkoliv stáhnou. A nemusí se zdlouhavě nořit do Bible, když na sociálních sítích existuje tolik stránek, které servírují jeden líbivý biblický verš s povzbuzením za druhým. Internet může svádět ke zkratkovitost, tendenci vybírat si snazší cestu. Ne všechno se ale dá uspěchat. Sledování křesťanských videí na YouTube a lajkování facebookových veršíků se nemůže stát náhradou živého vztahu s Ježíšem. A online svět nikdy plnohodnotně nezastoupí fyzické společenství. „Tělo Kristovo“ se neskládá jen z jedniček a nul.
Obrovský potenciál sociálních sítí ale tkví v nepřeberném množství evangelizačních možností. Způsobů, jak být „světlem a solí“, je v online světě mnoho. Internet nabízí prostor pro sdílení svědectví a šíření dobré zprávy, vybízí uživatele, aby vystoupili z pasivní role příjemců a stali se tvůrci jeho obsahu. Ten může mít až nepředstavitelný dosah a lidí, kteří by ho mohli potřebovat, se v online světě pohybuje mnoho.
Podle loňského průzkumu agentury STEN/MARK průměrný český uživatel internetu stráví denně na sociálních sítích téměř dvě a půl hodiny. To je spousta času. Pro mnoho hledajících je internet prvním místem, kam se uchylují při pátrání po odpovědích. Církev by se měla postarat o to, aby je našli. Vzít „online misii“ za správný konec a prostřednictvím sociálních sítí se otevírat i těm, kteří by jinak na nedělní bohoslužbu nikdy nepřišli.
Autor: Kristýna Gillíková Foto: