Se sekerou v ruce
Caroline Amelia Nation (25. 11. 1846 – 9. 6. 1911) žila ve zvláštní době. Koncem 19. století v USA vypili muži starší patnácti let průměrně dvě láhve tvrdého alkoholu týdně a spor o alkohol se po zrušení otroctví stal symbolem morálního boje za očistu Ameriky. Země byla v otázce alkoholu rozdělena na „mokrý“ východ, zastoupený především katolickými přistěhovalci, a tradiční „suchý“ protestantský jih, známý svým důrazem na střídmost a bezúhonnost. Tehdy začaly vznikat vlivné spolky, v jejichž čele stáli většinou horliví křesťané. Naše sestra Caroline (zkráceně Carrie), jejíž první muž, lékař v armádě Unie, zemřel po dvou letech od svatby na alkoholismus, se k tomuto hnutí rázně připojila.
Carrie se v roce 1874 vdala podruhé za právníka, později kazatele Davida Nationa, a stala se radikální členkou spolku Woman´s Christian Temperance Union (ženského křesťanského svazu střídmosti), který usiloval o zákaz prodeje alkoholu v Kansasu. Formy protestů sestry Carrie byly zpočátku poklidné. Chodila po hospodách, hrála na akordeon a hospodské častovala pozdravy typu: „Dobré ráno, vy ničitelé mužských duší.“ S výsledky svých aktivit však nebyla spokojena, a tak se modlila za Boží vedení.
SOUVISEJÍCÍ – Peter Cartwrigh – Bohem pomazaný putující kazatel
Po zvláštním prožitku z 5. 6. 1900 se však její aktivismus radikálně proměnil. Cítila prý nutkání jít do Kiowy a ničit věci předmětem ve svých rukou. Prohlásila, že je „buldokem u Ježíšových nohou, který štěká na vše, co Ježíš nemá rád“, a pomocí kamenů začala ničit vybavení hospod. Její manžel tehdy zažertoval, že se sekerou by škody byly větší. „To je to nejrozumnější, co jsi kdy za celé naše manželství vyslovil,“ odpověděla mu Carrie a rozvedla se s ním. Se zástupem svých kamarádek křesťanek začala pak obrážet bary a za zpěvu chorálů likvidovala vše, co jí přišlo pod ruku. Během deseti let byla snad třicetkrát zatčená za „sekernictví“, jak svou činnost nazývala. Peníze na soudní výlohy získávala ze svých přednášek, prodeje suvenýrů, seker s nápisem „Smrt rumu“ a její věhlas rostl. Zákazu výroby a distribuce alkoholu, toho, co bylo smyslem jejího života, se však nedožila.
Prohibice
Teprve 17. ledna 1920 vstoupil v platnost 18. ústavní dodatek, známý také jako Volsteadův zákon. Byla zakázána výroba, distribuce, prodej i vývoz jakéhokoli nápoje, který obsahoval více než 0,5 % alkoholu. Výjimku dostalo pouze víno používané při náboženských obřadech a alkohol pro medicínské účely. Podle zákonodárců se měl zlepšit zdravotní stav obyvatelstva, zvýšit pracovní morálka a snížit kriminalita.
Opak se však stal pravdou. Z pití se stala móda a pít začali i ti, kteří předtím nepili. Začaly vznikat tajné nalévárny, například jen v New Yorku jich vzniklo asi sto tisíc, kde popíjeli i zákonodárci, kteří prohibici odhlasovali. Začaly vznikat tajné palírny, jejichž výsledkem byly tisíce otrávených a násobně více osleplých. Distribuci alkoholu ovládly gangy, obrovským způsobem vzrostla kriminalita a ke každodennímu koloritu amerických velkoměst přibyly přestřelky v ulicích za denního světla. Důsledky prohibice byly naprosto devastující. I když tyto zákazy po třinácti letech v Americe skončily, dodnes se svět nevypořádal s mafiánskými skupinami, které tehdy vznikly.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Postmileniální kořeny
Křesťanský aktivismus naší sestry Carrie byl důsledkem nového eschatologického pohledu, tzv. postmilenialismu, který se začal rodit koncem 18. století na americké půdě z víry ve triumf evangelia ve světě. Postmilenialisté hledí na milénium (tisícileté království) jako na dlouhou dobu všeobecného míru a spravedlnosti, jež přijde jako výsledek kázání evangelia, spásného díla Ducha svatého v srdcích jedinců a christianizace světa. Podle nich tento zlatý věk duchovní prosperity přijde na konci věku církve a vyvrcholí poté (post-) ve druhém příchodu Ježíše Krista. Byl to čas obrovského nadšení, ohnivých kázání Jonathana Edwardse a dalších významných puritánů, při kterých se obracely velké zástupy lidí. Vznikaly mnohé hymny, chvalozpěvy plné postmileniálních témat, kterými se křesťané povzbuzovali k přemáhání nepřátel. Hlásali, že se blíží „doba zbudovaná láskou“, která „nezná válek vír“.
Od té doby se však toho hodně událo. Dvě světové války, holocaust, hrozba jaderného Armageddonu a zlo, které přes nejlepší lidské snahy nemizí, přesvědčilo většinu křesťanů, že svět sotva stojí na prahu zlatého věku a postmileniální výklad eschatologie byl tak postupem času vytlačen na sám okraj. Do popředí se dostává důraz na chápání posledních věcí světa tak, jak to vyučovali první křesťané – že Ježíš Kristus přijde před tisíciletým královstvím, které velmi zjednodušeně řečeno chápali buď doslovně (v okolí Efezu) nebo více obrazně (v Alexandrii).
Když zmiňuji, že se dnešní křesťané více zajímají o život a teologii raných křesťanů, je třeba si uvědomit, že křesťané žijící v prvních třech stoletích po Kristu neměli rozhodně žádnou moc a ani zájem někoho přesvědčovat násilím. Tehdejší církev rostla, i když byla velice pronásledovaná.
Otázkou proto je, proč postmileniální témata tak často zaznívají i v různých hnutích současné doby. Po roce 1970 se objevilo například politicky konzervativní sociálně teologické hnutí, tzv. dominionismus (teologie opanování), které kromě důrazu na osobní obrácení pěstuje i politickou agendu k založení „křesťanské republiky“. A některé skupiny dnes oprašují třeba Hnutí sedmi vrchů vzniklé rovněž v sedmdesátých letech 20. století, které je založené na jednoduché myšlence: aby mohla mít církev skutečný vliv na svět a aby mohla prosadit změny, potřebovala by obsadit klíčové sféry (vrchy) vlivu – od politiky přes kulturu, rodinný život, náboženství až po ekonomiku. Stoupenci hnutí tvrdí, že když budeme mít dostatek vlivu na onom vrchu, budeme schopni prosadit správné hodnoty a změníme to, jak vypadá náš svět.
Silou a mocí?
Je mnoho oblastí, které nás křesťany trápí. Není to jen alkohol, jehož spotřeba stále roste, obzvlášť nyní v čase pandemie. Potraty, eutanazie, genderová ideologie nebo třeba snižování důležitosti rodiny ve společnosti. Víme, že se tyto věci Bohu nelíbí, a toužíme s tím něco dělat, stejně jako kdysi naše sestra Carrie. Asi nás nenapadne brát tomahawk do ruky, ale dění ve společnosti můžeme ovlivnit ve volbách a prosadit zákony, které těmto nepravostem zatnou tipec.
Měli bychom se však zamyslet, zda je takováto cesta efektivní. Zda je moudré násilím nutit společnosti naše křesťanské hodnoty. Jedno přísloví říká, že kdo se nepoučí z historie, je odsouzen ji prožít znovu. Příběh alkoholové prohibice ve Spojených státech je jen malým střípkem do mozaiky zobrazující další úsloví, že cesta do pekel bývá často dlážděná dobrými úmysly.
Křesťanství samozřejmě přineslo lidstvu mnoho dobrého – v okamžicích, kdy křesťané dobře pochopili svou úlohu ve společnosti – sociální systém, zdravotnictví, školství… Ovšem způsobilo rovněž nezměrná zvěrstva a utrpení – když křesťané uchopili moc do svých rukou. Velmi často se také necháme ošálit „biblickými hodnotami“ ve volebním programu různých politických stran a uniknou nám jiné, veskrze velmi temné plány jejich vůdců. Ano, je třeba si uvědomit, že i Hitlerovi dopomohli k moci křesťané.
Prorok Zacharjáš píše: „Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Za 4,6 ČSP) Je nesmírně důležité mít dobře nastražené uši, abychom uslyšeli, co Duch praví církvím.
Autor: Jindřich Novák Datum: 30. června 2021 Foto: Wikipedie – Caroline Amelia Nation
AC KC Český Těšín
Text je součástí červnového vydání časopisu Apoštolské církve Život v Kristu v rámci tématu Křesťan a stát.
• Časopis informuje, buduje, vyučuje, spojuje, je kronikou. Každý měsíc nové téma reagující na duchovní či aktuální otázky. Dostupný v tištěné i digitální formě.
• Předplatné: https://apostolskacirkev.cz/predplatne-zvk
• Podpořit časopis můžete i finančně:
číslo účtu: 2000731339/2010
variabilní symbol: 504