…a taky být super nemusí. Ale o tom se mezi námi křesťany až tak nemluví. V oblasti sexu povídáme a píšeme především v souvislosti s předmanželskou čistotou, případně s pornografií. A to mnohdy může vyvolávat dojem, že jsou to jediné oblasti, které jsou v sexuálním životě křesťanů nositelem problémů a starostí. Jakoby platil vzorec, že pokud se s partnerem před svatbou sexuálně nestýkáte a nesledujete porno, v manželském sexu vám to bude určitě klapat.
Méně se věnujeme tomu, že mezi manželi se někdy objevuje sexuální nesoulad. Že ani křesťanům se nevyhýbají sexuální dysfunkce, že máme různé úrovně libida, odlišné vědomosti a představy o sexu i na základě kvality sexuální výchovy v rodině, že nás ovlivňují traumatické sexuální zážitky (znásilnění, sexuální obtěžování).
A tedy se například může stát, že žena je po svatbě zklamaná z toho, že zatímco ona by chtěla sex každý den, manželovi stačí jednou měsíčně. Nebo že muž vyvrcholí do 2 minut od začátku soulože a pro ženu se ze společných intimních chvil brzy stane nudná záležitost. Že žena není schopna pohlavního styku kvůli jeho bolestivosti. Nebo že po nějaké době, kdy jeden z partnerů nedosahuje orgasmu, se specializovaným vyšetřením přijde na to, že ho opačné pohlaví vlastně vůbec nepřitahuje.
Ve své psychoterapeutické praxi jsem se setkala se zkušeností, kdy v novém křesťanském manželství nastaly sexuální potíže. Pohlavní styk nebyl možný. Po čase se žena bez jakéhokoli pokusu o řešení tohoto problému rozhodla manželství ukončit rozvodem. Slyšela jsem i mnoho jiných příběhů, ve kterých jsou křesťané ze svého manželského sexuálního života zklamaní; nebo jsou šokováni tím, co se jednomu nebo druhému v sexu líbí; případně nejsou schopni se svému partnerovi odevzdat. Někdy to s jinými sdílejí, mnohdy se o tom ale stydí mluvit a doufají ve změnu, nebo v to, že si zvyknou a přestanou po lepším sexu toužit. Po čase frustrace a nenaplnění v sexuální oblasti třeba o sex nakonec ztratí zájem.
Je na místě zdůrazňovat, že obtíže v sexu se prostě můžou přihodit a že většina z nich je řešitelná. Někdy jen vzájemnou komunikací mezi partnery, jindy četbou odborné literatury, sdílením s druhými, pastoračním poradenstvím, psychoterapií, sexuologickou či jinou lékařskou pomocí. Sexuální reaktivita je totiž složitý proces, na kterém se podílejí jednak somatické děje (např. když chybí fyziologická reakce pro účinný sexuální vztah, což může být třeba absence dostatečné erekce), ale i množství psychologických faktorů. Promítá se do ní náš vnitřní život, dávné zkušenosti s nejbližšími vztahy (především v rodině), emoční zranění, nevědomé pocity k partnerovi atd.
Pamatuji si na klienta, který mi po roce psychoterapie nadšeně povídal o tom, že kvalita jejich manželského sexuálního života se po 8 letech vztahu rapidně zlepšila – že poprvé dosáhl vyvrcholení v situacích a polohách, ve kterých to předtím pro něho nepřipadalo v úvahu, ale po kterých naopak toužila jeho žena.
Musím podotknout, že nešlo o žádnou sexuální terapii, a zlepšení pohlavního života ani nebylo primárním cílem naší spolupráce. K uvedené změně ale došlo na základě zpracování vztahových témat tohoto muže – jeho traumatických prepubertálních sexuálních zážitků s vlastní chůvou, vztahu s přehnaně moralizující a puritánskou matkou (a absenci jakékoli zmínky o sexu v rodině), nevěry jeho první přítelkyně a následně nedůvěry vůči manželce. I tento příklad alespoň zčásti poukazuje na složitost lidské sexuality a na to, co všechno ji v psychologické rovině může ovlivnit.
Sex je krásným Božím darem. Pokud s ním jsme nespokojení, můžeme se buď smířit s jeho neuspokojivostí, nebo naopak hledat způsoby, jak ho zlepšit a jak se z něho začít těšit. Prokop Remeš v úvodním slovu ke knížce Tajemství milování píše: „(Sexualita) představuje jedinečné obdarování člověka od Boha. Obdarování, jehož účelem je nejen plodit potomstvo, ale i být zdrojem radosti a obohacení vztahu muže a ženy v biologické i psychologické oblasti.“. Pokud existují prostředky, jak zlepšit neuspokojivou manželskou intimitu, byla by škoda na tuto radost a obohacení vztahu rezignovat.
Autor: Viera Kliszová – psycholožka a terapeutka, psychologicke-poradenstvi.com , Ilustrační foto: unsplash.com
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.