I.
Jistého Láďu z Berouna, bratra Marie a Marty, ranila mrtvice. (Ta Marie se později proslavila skandálem, když na Ježíše vylila svůj svatební parfém a hladila mu nohy svými vlasy). Sestry poslaly Ježíšovi zprávu: „Láďu, tvého kamaráda, ranila mrtvice.“
Když si to Ježíš přečetl, prohlásil: „Ta mrtvice není k smrti, ale ke zjevení Boží slávy.“ Ježíš měl Martu, její sestru i Láďu moc rád. Přesto se ale zdržel doma na Slezsku ještě celý víkend.
Potom řekl svým učedníkům: „Pojeďme znovu do Čech.“
„To myslíš vážně?“ zhrozili se učedníci, „Pražáci tě posledně chtěli zlynčovat! Snad tam nechceš jít znova?!“
„Nemá snad den dvanáct hodin?“ odpověděl jim Ježíš jednou ze svých podivných hádanek. „Kdo cestuje ranním vlakem, tomu se nic nestane, protože jede ve světle. Kdo si ale vybere noční expres, riskuje, protože jede ve tmě.“ Neměli ponětí, o čem mluví. Když Ježíš viděl jejich nechápavé pohledy, nechal toho a jen řekl: „Náš kamarád Láďa usnul. Půjdu ho probudit.“
„Jasně, spánek mu prospěje!“ s úlevou vyhrkli učedníci. Ježíš samozřejmě mluvil o smrti, ale oni té metafoře nerozuměli. Byli zvyklí brát všechno doslovně, a tak si mysleli, že mluví prostě o spánku.
Ježíš jim to tedy řekl po lopatě: „Láďa umřel. Vypadá to, že jsem tam nebyl včas, ale kvůli vám jsem za to rád. Čeká vás lekce víry. Jedeme za ním!“
Tomáš, kterému se říkalo Dvojka, tehdy ostatním učedníkům řekl: „Tož děcka, teď všici též umřeme!“
II.
Když dorazili do Berouna, bylo už po všem. To městečko je kousek od Prahy, jen asi 30 kilometrů, a tak se na pohřeb sjela spousta přátel, aby Martu a Marii podrželi v jejich truchlení nad bratrem. Někdo z nich se zmínil, že když projížděl kolem nádraží, zahlédl tam Ježíše. Jakmile to Marta uslyšela, vyběhla mu naproti; Marie ale zůstala doma.
Před nádražím do něj málem vrazila. „Kde jsi byl, Ježíši?“ vyčetla mu. „Kdybys tu byl s námi, můj bratr mohl žít! Vím, že když se pomodlíš za cokoli, Bůh tě vyslyší…“
„Tvůj bratr vstane z mrtvých,“ přerušil ji Ježíš.
„Jistěže vstane, jako každý – při vzkříšení, v Pánův den,“ odříkala Marta, co si pamatovala už z nedělky.
„Ten den už je tady,“ odpověděl jí Ježíš. „Já jsem vzkříšení. Přišel jsem, abyste žili. Kdo mi věří, nemusí se bát smrti – se mnou bude žít navěky! Věříš mi?“
„Nechápu, ale věřím,“ vzhlédla k němu Marta skrz slzy. „Ty musíš být Ten, na kterého jsme čekali!“
III.
Na nic už nečekala a rozběhla se domů za sestrou. Vzala si Marii nenápadně stranou a pošeptala jí: „Ježíš je tady. Ptá se po tobě.“ Jakmile to Marie uslyšela, začala se oblékat, že hned půjde za ním. (Ježíš k nim ještě pořád nedorazil. Zdržoval se v parku před nádražím, kde ho zastihla Marta.)
Přátelé, kteří s Marií doma truchlili, se divili, kam se tak najednou chystá. „Asi chce jít zapálit svíčku na hřbitov,“ řekli si a šli jí doprovodit.
Jakmile Marie uviděla Ježíše, padla mu do náručí. „Kde jsi byl?“ vzlykala. „Kdybys tu byl s námi, můj bratr mohl žít…“
Když Ježíš viděl, jak Marie pláče a jak pláčou všichni, kdo byli s ní, nemohl už déle ovládnout emoce. „Kde leží?“ vypravil ze sebe.
„Tady, podívej,“ ukázali mu na čerstvý hrob.
Ježíš se rozplakal.
„Podívejte, jak ho měl rád!“ říkali místní. Někteří ale brblali: „Když uzdravil člověka, který měl AIDS, nemohl se postarat, aby náš Láďa přežil mrtvici?“
IV.
Hluboce rozrušen přistoupil k hrobu. „Odhrabejte hlínu!“ vykřikl.
„Na rozloučení už je pozdě,“ namítla Marta, sestra mrtvého Ládi. „Je v hrobě čtvrtý den, rozkládá se!“
„Neříkalas, že mi věříš?“ odpověděl jí Ježíš. „Teď něco uvidíš.“
Hrobníci začali s exhumací. Ježíš zatím zvedl oči k nebi a tiše se modlil. „Otče, díky. Ty o mě víš. Ty mi rozumíš. Nepotřebuješ moje modlitby – ale prosím, ať teď tihle všichni uvěří, že jsi mě poslal!“
Když se už objevila rakev, naklonil se nad hrob a zakřičel do něj: „Láďo, pojď ven!“ Rakev se otevřela a Láďa opravdu vyšel ven. Ruce i nohy měl ještě ztuhlé a tvář pobledlou.
„Pomozte mu, ať se rozhýbe, a nechte ho trochu projít,“ řekl jim Ježíš a šel pryč.
V.
Mnozí z místních v něj tehdy uvěřili. Někteří to ale šli nahlásit. Sešla se vláda s náboženskými poradci a toho dne padlo rozhodnutí, že Ježíš musí zemřít.
Parafráze biblického textu: Jan 11:1-53 ParaBible (Bible hezky česky)
Foto: Tysil Lori a Wikimedia, Duccio di Buoninsegna – Vzkříšení Lazara
Více na www.facebook.com/ParaBible