Léta běžela poklidným tempem, až jednoho dne se Ježíš vypravil z Galileje na jih za svým bratrancem Janem k Jordánu. Jan byl věhlasný kazatel a Ježíš se od něj chtěl nechat pokřtít, jak se sluší a patří.
Když ho ale Jan uviděl, začal protestovat: „Cože, ty se chceš dát pokřtít? Jako hříšníci, kteří se obrací k Bohu, aby je přijal za své děti? Copak nevíš, kdo jsi? Neříkala ti máma, jak ses narodil? Ty tady nemusíš čekat frontu na křest – to my jsme celou dobu čekali na tebe!“
„Nech toho,“ odpověděl mu Ježíš. „Toužím po našem Otci v nebesích, tak jako všichni tady.“ A tak ho Jan pokřtil.
Jakmile se vynořil z vody, odněkud náhle přiletěla holubice a zamířila rovnou k němu. A jak ho ovanula svými křídly, dýchlo na něj samo nebe a objalo ho v náručí. A v tom závanu větru Ježíš uslyšel, co každý syn touží slyšet od táty: „Jsi můj kluk. Mám z tebe radost. Věřím ti.“
BHČ Matouš 3:13-17 (Bible hezky česky)
Autor: Alexandr Saša Flek
Foto: Flickr a Tysil Lori
Autor: Alexandr Saša Flek
Foto: Flickr a Tysil Lori