Po posledních prezidentských volbách se hodně hovoří o tom, že naše společnost je rozdělená. Lidé se v naší zemi začali ještě více dělit na Prahu a tzv. venkov. A vůbec se mi nechce psát o výrazech jako jsou pražská kavárna, sluníčkáři, lůza, pravdoláskaři kterými se dnes lidé ze všech možných stran nálepkují. Naše společnost se už po revoluci začala neskutečným způsobem polarizovat. Dnes zažíváme možná jakýsi vrchol této rozštěpenosti, ale může být ještě hůř. Uvědomuji si, že to rozdělení ve společnosti má více příčin. Jako věřící člověk však nemohu nevidět jistou paralelu se současnou církví.
Za poslední měsíce jsem hovořil s dvěma předními vedoucími v církvi. Každý pocházel z jiné křesťanské denominace, nicméně oba hovořili o podobných a stále se opakujících problémech. Odchody lidí, zakládání nových, často nikomu nepoddaných skupin, pomluvy, bolest a rozdělení…
Je mi smutno, když slyším tyto zvěsti po celém českém Sionu. Jak jsme rozhádaní, nejednotní, chybí nám úcta, šíříme neověřené informace, pomluvy. Jak se na to vše dívá náš Pán, který se modlil před svou smrtí za naši jednotu (J 17,21)? Vidím v tom jednoznačnou strategii Božího nepřítele. V naší zemi se mu podařilo rozdělit již mnoho manželství a rodin. O to samé se pokouší i v církvi. Chce ji rozdrobit na co nejmenší kousky, protože taková církev je slabá a bez moci.
Reklama
Možná ti to celé zní jako velmi skeptický pohled na církev, ale pokud budeme upřímní, musíme si přiznat, že je to realita dnešních dnů. Přesto všechno mám naději, protože je to Ježíš, kdo buduje svoji církev a brány pekla ji nepřemohou. Nedávno jsem na facebooku vybídl jednu sestru, aby se omluvila za to, jak nevybíravým způsobem psala o německé kancléřce. Nazvala ji fašistkou. Mám za to, že takové vyjádřování od nás Božích dětí je za hranou. My přece nejsme povoláni k tomu, abychom kritizovali společnost, abychom se mezi sebou rozdělovali na určité skupiny a hlásili se k tomu a tomu politikovi jako se v první církvi někteří hlásili k Apollovi a jiní zas k Pavlovi (1.Kor.1,12,13) Kristus přece není rozdělen! Moji milí, jsme povoláni k tomu, abychom žehnali našim i cizím politikům, abychom se za ně přimlouvali (1.Tim. 2,1) a dokonce to máme dělat na prvním místě. Dále jsme vedeni k tomu, abychom se navzájem milovali, odpouštěli si a raději sami snášeli škodu, než aby církev byla uvedena v potupu. (1.Kor. 6,5-7) Apoštol Pavel ve svých listech musel reagovat na problémy, které máme i dnes a jeho slova jsou tak i pro nás církev 21.století výzvou: Kol 3:12-14: „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.“
Pojďme si na místo pomluv a kritiky začít žehnat a přimlouvat se za sebe. Pojďme se začít více respekovat a na místo soupeření si navzájem přát úspěch! Skoncujme s drobením církve a stůjme pevně tam, kde nás Pán postavil. Respektujme své autority, přimlouvejme se za své vedoucí. Potřebujeme se navzájem a svět potřebuje Krista!
Aleš Mrázek, autor je členem KS JUDA Mělník Foto: Wikimedia Commons, Merkelová a Putin,