Satan: “ Způsobím úzkost, strach a paniku. Zakážu podnikání, školy, bohoslužby a sportovní akce. Způsobím ekonomické nepokoje.“
Ježíš: „Spojím sousedy, obnovím jednotu rodiny, přinesu večeři zpět ke kuchyňskému stolu. Pomohu lidem zpomalit jejich životy a ocenit, na čem opravdu záleží. Naučím své děti spoléhat se na mne a ne na svět. Naučím své děti, aby věřily mně, nikoli svým penězům a materiálním zdrojům.“
Tato slova připisovaná C. S. Lewisovi a jeho knize Rady zkušeného ďábla, která se po internetu šířila, mě velmi zaujala. Podle Dana Devona je ale autorem současník, který se Lewisovou knihou inspiroval. Velmi dobře vystihují duchovní zápas, který se děje o lidské srdce, o to, komu nebo čemu bude člověk naslouchat. To ovlivní jeho vnitřní svět i jeho další jednání. To platilo v čase druhé světové války, kdy Lewisova kniha vznikala, platí to dnes, stejně jako to platilo v předchozích staletích.
Gary S. Selby ve svém článku na webu Christianity today výstižně aktualizuje Rady zkušeného ďábla pro dnešek.
Rady zkušeného ďábla pro dnešek
Co byste měli udělat? Představit si všechny špatné věci, které by se mohly stát. Když jste vzhůru ve tři hodiny ráno, představte si každou hroznou možnost. Přemýšlejte o tom, jak byste to snášeli, kdybyste byli nemocní coronavirem, nebo pokud COVID-19 zasáhl někoho, koho máte rádi.
To by zkušený ďábel doporučil. Mnoho lidí v současné době hledá praktickou radu a vynikajícím zdrojem je právě série dopisů „Rady zkušeného ďábla“ publikovaných C. S. Lewisem. Autor Rady zkušeného ďábla (které Lewis psal někdy během těžkého nacistického bombardování Londýna v letech 1940–1941), o naší situaci konkrétně nemluví. Zkušený ďábel ve své radě svému synovci Tasemníkovi, mladému ďáblovi, který měl v době druhé světové války svádět jednoho konkrétního člověka, nic neřekl o koronaviru. Přesto se od zkušeného ďábla máme co učit a lekce lze aplikovat na naši současnou situaci.
Například zkušený ďábel má návrhy na to, co bychom si mohli myslet, když v noci ležíme beze spánku v posteli. Říká Tasemníkovi, aby povzbudil lidskou mysl k těkání. „Chceme, aby člověk byl v maximální nejistotě, aby jeho mysl byla naplněna protichůdnými obrazy budoucnosti, z nichž každý vzbuzuje naději nebo strach.“ Lidé milují „odvahu“. Rádi si představují, jak jsou „silní“ a ovládají svět v mnoha různých hypotetických scénářích. „Nechte ho zapomenout,“ píše zkušený ďábel, „protože ty věci jsou protichůdné, nemohou se mu všechny stát. Nechej ho, aby se je všechny pokusil trpělivě a statečně dopředu promýšlet.“
Lewis, který byl spíše staromódním křesťanem, se snažil lidi odradit od naslouchání tomuto mudrci. „Čtenářům se doporučuje pamatovat si, že ďábel je lhář,“ napsal v předmluvě k Radám zkušeného ďábla v roce 1942. „Ne všechno, co Zkušený ďábel říká, by se mělo považovat za pravdivé, a to ani z jeho vlastního úhlu pohledu.“
Lewis by řekl, že to, co v této situaci musíme udělat, je „s trpělivostí přijmout soužení, které nám bylo dáno – současnou úzkost a napětí“. Pro něj je úzkost, kterou nyní cítíme ohledně naší budoucnosti, náš současný kříž. Křesťanskou výzvou je vzít svůj kříž, jako Ježíš vzal ten svůj. Měli bychom si přiznat náš strach, požádat Boha o pomoc a pak se modlit, jak nás Kristus učil: „Tvá vůle se staň.“ Když to uděláme, stane se úžasná věc. Síla, kterou nás svírá strach, není-li odstraněna, je alespoň zmenšena a my najdeme sílu, díky které můžeme pokračovat.
Člověk se však musí opravdu probudit, po tom, co je hodinu nebo dvě vzhůru a přemýšlí o faktech z článku o prvních příznacích COVID-19, aby věděl, že rada zkušeného ďábla je mnohem přesvědčivější. Volba mezi důvěřující modlitbou a bezesným strachem však není vůbec jednoduchá volba.
Zaměřte se na vztahy
Zkušený ďábel nabízí i další rady. Poradil by nám všem, abychom v této době posilovali mezilidské nepřátelství, , něco snadno proveditelného, když jsme zaplaveni úzkostí. V krizi se mohou ostatní lidé stát hrozbou nebo přinejmenším zdrojem podráždění. To je to, co cítíme, když jdeme do obchodu hledat dezinfekční gel a toaletní papír a najdeme pouze prázdné police. Okamžitě se nás zmocní podráždění, a dokonce i hněv vůči lidem, kteří vzali víc, než potřebovali. Začínáme vidět všechny ostatní v obchodě optikou odsuzování. Povzbuďte tento proces, říká zkušený ďábel. Zdůrazněte, že ostatní lidé jsou hloupí. Najděte perfektní způsob, kterým vyjádříte vaše pohrdání. Může to chvíli trvat, ale to je v pořádku. Udělejte si čas na prohlubování svého nepřátelství. Jakmile budete naštvaní na cizince, které neznáte, můžete se obrátit na lidi blíže k domovu. Zkušený ďábel doporučuje kultivovat „dobře ustálený zvyk obtěžování druhých; každodenní popichování“.
V dalším konkrétním případě, o kterém pojednávají Rady zkušeného ďábla, poskytuje zkušený ďábel rady také ohledně vztahu mezi matkou a synem. Rady však můžeme snadno přizpůsobit našim konkrétním okolnostem: funguje to mezi manželi, spolubydlícími nebo sourozenci, stejně jako mezi rodičem a dítětem! Bez ohledu na to, o koho se jedná, zahrňte ho co nejvíce otravným chováním. Přemýšlejte o tom, proč to či ono dělají. Často si připomínejte, že byste takové věci nikdy neudělali a spekulujte o jejich možné motivaci.
V tomto bodě je obzvláště důležité omezit vaši fantazii, aby vás to nedovedlo k soucitu. Za žádných okolností nemyslete na obavy a nejistoty, které by mohly do této situace přivést další osobu. Pokud tak učiníte, můžete zahlédnout skutečného člověka uprostřed jeho vlastního boje, a pak byste ztratili šanci na dobré pohrdání tím člověkem.
Je důležité být neustále zaneprázdněn
Další rada během této karantény: Zkušený ďábel by nás nutil vyhýbat se jednoduchým potěšením a krásám všude kolem nás. Je samozřejmě v pořádku myslet na krásu jako na abstrakci. Přece nechcete jít na procházku a začít si říkat hloupé věci, například „to je pták“, když uvidíte ptáka, nebo „to je vánek“, když se vítr hýbe.
To je problematické zahrnutí smyslů potěšením, které nás rozptylují, abychom nebyli plni úzkosti. Lewis potvrdil nudnou starou tradicionalistickou představu, že cílem lidského života je oslavovat Boha a radovat se z něho navěky. Byl přesvědčen, že lidé mají zvláštní schopnost vnímat nádheru svýma očima – mají „dar sítnice a oční čočky“. Malá, bezvýznamná potěšení se mohou stát uctíváním, pokud si všimnete, jak k nim dochází.
„Prožít malé setkání s Bohem je samo o sobě uctíváním,“ napsal v jiné knize O modlitbě – dopisy Malcolmovi. „V doteku prstu Jeho ruky se nám dostává věčného potěšení.“
Jaký nesmysl! Zkušený ďábel nás učí, jak se tomu vyhnout: zaneprázdněnost. To může být obtížné v době, kdy jsou obchody zavřené, akce jsou zrušeny a lidé jsou povinni zůstat doma a trávit čas sami nebo se svými rodinami, ale s trochou úsilí je to stále možné. Existuje spousta videí na webu, které lze sledovat, aktuality na sociálních sítích a je třeba zapojit různé formy zábavy. Všechno, co je hlučné, je dobré, protože hluk „nás chrání před hloupou slabostí, přehnanými ohledy a nenaplnitelnými touhami“.
Starosti také vyžadují velkou pozornost, stejně jako ambice. Přemýšlejte o tom, jak se dostanete dopředu, protože v této současné situaci se všechno mění a připravte se na své budoucí úspěchy.
Přesné podrobnosti vašeho zájmu nejsou podle zkušeného ďábla důležité. Pokud čas plyne a vy jste si toho ani nevšimli, děláte to správně.
Nakonec by zkušený ďábel chtěl, abychom ignorovali to, jak se vede „reálným“ lidem, kteří žijí blízko nás. Normálně to není zase tak těžký úkol. Ale v takových chvílích, kdy jsou naše životy narušeny virem, existuje skutečné riziko, že si uvědomíme naši smrtelnost, křehkost, omezenost, a že opravdu nemáme vše pod kontrolou. A tomu je třeba se vyhnout!
Dobrým nápadem je použít správnou techniku. Zkušený ďábel píše, že nejlepší metodou je zaměřit se na způsob, kdy „Země se jednou v budoucnu může stát nebem díky politice, genovému inženýrství, může se jím stát vědeckou cestou, psychologií, nebo něčím dalším“.“ Věda je záludná, protože vás může přimět začít si představovat nepředstavitelné věci, přemýšlet ve velkých rozměrech a dostávat se za hranice lidské představivosti. Ale pokud se soustředíte na část, která vám dává pocit úspěchu, budete pravděpodobně v pořádku.
Cílem je zabránit myšlenkám na nebezpečí. Když je válka, jako když byly napsány Rady zkušeného ďábla, nebo pandemie, jako v naší době, může to být velmi obtížné, protože „ani člověk nemůže uvěřit tomu, že bude žít navždy“.
Problém s touto znepokojující myšlenkou spočívá v tom, že může probudit myšlenky na něco více než jen tento život a vyvolat „chuť na nebe“. Tato touha je velmi nešťastná, je velmi nepříjemné, když ji člověk získá, protože tu nemůže uspokojit ničím, co udělá.
Podle zkušeného ďábla je ideálním scénářem, když lidé čelí smrti obklopeni „lékaři, kteří jim lžou, sestrami, které jim lžou, přáteli, kteří lžou, jak jsme je naučili, slibují život umírajícímu, povzbuzují víru, že nemoc omlouvá každou shovívavost, a dokonce, pokud naši pracovníci znají svou práci, odmítají jakýkoliv návrh na návštěvu kněze, aby nemocnému neprozradil jeho skutečný stav“.
Žádný čas není jako přítomnost
Jak křesťané dobře vědí, pouze v současnosti máme svobodu jednat – poslechnout „přítomný hlas svědomí“, nést „přítomný kříž“, „obdržet „přítomnou milost“ nebo poděkovat za „přítomnost potěšení“. Lewis dodal, že je to jen v současnosti, kdy si můžeme vzpomenout na minulost, kdy byl Bůh věrný, nebo hledět do budoucnosti, kdy Bůh obnoví a naplní všechny věci.
Naštěstí si můžeme ušetřit ten nepořádek, pokud se rozhodneme žít v minulosti, zaměřeni na lítost, kterou nemůžeme napravit. Nebo ještě lépe, když čelíme hrozbě této současné pandemie, můžeme se zaobírat budoucností, nekonečně hrát scénáře „co kdyby“. Namísto přemýšlet o tom, co má přijít, jen natolik, kolik je nezbytné pro plánování skutků milosrdenství, které budou zítra zřejmě… [naší] povinností. “
Ať už před námi leží cokoliv, měli bychom udělat vše, co je v našich silách, abychom se vyhnuli okamžiku, kdy se „čas dotkne věčnosti“. Protože tam, jak píše zkušený ďábel, a pouze tam „se nachází všechna oddanost, veškerá milost, veškerá znalost a veškeré potěšení.“ Dobře, že máme tak „moudrého zkušeného ďábla“, který nám dává praktické rady, jak se vypořádat s přítomností!
Autor: Gary S. Selby , profesor na Emmanuel Christian Seminary v Milliganu USA.
Autor úvodníku a překlad Jan Kuklínek Foto: Pixabay – ilustrační