Je krátce po sedmé hodině ranní a já odemykám dveře našeho oddělení. Proti mně jde paní, na hlavě má nataženou šusťákovou nákupní tašku a její ucha si zrovna zavazuje kolem krku. Takový obraz mě probere a přiměje mě k akci: „Paní Kahounová, co to děláte? Proč máte na hlavě tu tašku?“
„To není taška, to je čepice,“ i přes šusťákovinu je slyšet, že se paní Kahounová urazila.
„Aha, tak jo, čepice…“ přemýšlím, jak zareagovat, aby se paní nerozzlobila ještě víc. „A nemohla byste si dělat čepici z něčeho bezpečnějšího? Takhle byste se mohla udusit!“
„Tak jo,“ ozve se z tašky, paní stáhne pokrývku hlavy, otočí se na patě a odchází pryč. Za chvilku se vrací s vánočním řetězem položeným na vlasech. Už z dálky hlásí: „Paní doktorko, podívejte, jakou mám krásnou korunku!“ Ulehčeně si oddychnu, korunku pochválím a konečně vejdu do klidu své kanceláře. Když je to korunka na hlavě, a ne kolem krku… co na tom, že paní je přes padesát.
Zapnu počítač a natáhnu se do křesla. Mám práci psychiatra ráda. A mám ráda svoje pacienty.
Duševní a duchovní stav
Jestli je na světě něco nevyzpytatelné, je to lidský mozek. Jak se to stane, že někdo v padesáti nerozpozná tašku od čepice a automat od vysílačky? Většinu psychických nemocí nelze vysvětlit jednoduchou poučkou, která by objasnila vznik všech neduhů podobného druhu. Mozek je jediný lidský orgán, jehož funkce není plně probádána. Známe některé principy fungování mozku, ale zdá se, že na lidské prožívání mají kromě biologické složky vliv i další věci, jako je třeba výchova, okolní prostředí nebo duchovní život. Lidská bytost je tělo, duše a duch. Pokud nefunguje jedna z těch složek, nezbytně to ovlivní i zbývající dvě části.
Zdá se, že mnohé věci z oblasti psychiatrie jsou čistě biologickou záležitostí a nejde o démonický útok, nevyznaný hřích ani osobní problém ve vztahu s Bohem. Jak to můžu s určitostí vědět? Jeden z důležitých přenašečů nervového vzruchu v mozku je dopamin. Pomocí něj si povídají neurony například v pohybových centrech, ale také v centrech zodpovědných za vnímání reality, interpretaci viděného a slyšeného a za schopnost rozlišovat důležité od nedůležitého. Pokud je dopaminu v mozku málo, člověk se špatně pohybuje a vzniká soubor příznaků odpovídající Parkinsonově nemoci. Pokud je ale dopaminu v mozku příliš, začne člověk pokládat nedůležité věci za důležité – za znamení a náhody, kterým věnuje pozornost. K tomu se nezřídka přidávají i zrakové nebo sluchové halucinace.
Psychické rozpoložení člověka má přímý vliv na jeho duchovní život. Nemusí to být žádná „velká diagnóza“, stačí obyčejný stres. Pokud člověk rozvine stresovou reakci, nebude pravděpodobně schopný soustředit se na dlouhé hodiny rozjímání v modlitbách nad Božím slovem. A nemusí to být nutně důsledek hříchu, že se na Boha nesoustředí, může v tom mít prsty úzkost nebo deprese.
Naopak při rozhovorech s křesťany trpícími mánií se ukázalo, že jejich nejsilnější duchovní zážitky byly právě v období mánie – Bůh k nim nejvíce mluvil, nejvíc zažívali jeho přítomnost a nejvíc zakoušeli Boží jednání ve svých životech. Myslím, že vztah s Bohem prostě odpovídá duševnímu rozpoložení jedince – tak jako depresivní člověk bude stažený do sebe, nebude mít chuť ani energii mluvit s lidmi ani s Bohem a nebude se soustředit na čtení knížek, Bibli nevyjímaje, člověk s mánií je s každým kamarád, se všemi rád mluví a má spoustu elánu, energie a nápadů. Není divu, že tomu odpovídá i jeho duchovní prožívání.
Přesto existuje řada případů, kdy hřích vede k psychickým problémům. U lidí s úzkostí, depresemi a sebevražednými úvahami se častěji než jindy setkávám s problematickými vztahy v rodině provázenými neodpuštěním. Úzkosti podpoří sledování hororů nebo poslouchání špatné hudby, nevěra, záměrné vystavování emoci strachu a negativní vyznávání. Lidé s halucinacemi častěji než jiní mluví o zkušenostech s věštěním, vyvoláváním duchů a nadužíváním drog způsobujících halucinace. Někteří z nich se účastní nebo účastnili rituálů spojených s požitím halucinogenních látek. Život v hříchu zcela jistě otvírá Satanovi možnost zasahovat nepříznivě do našeho života. Netroufám si tvrdit, že znám všechny Satanovy taktiky, ale myslím, že kromě přímého vlivu démonů na život lidí zasahuje třeba i přes méně nápadné naklonění chemické rovnováhy našeho mozku tím nebo oním směrem. Proto někdy není čas pro vymítání démonů z duševně chorých, ale pro modlitby za jejich uzdravení a případně nastavení medikace.
…
Autor: Tereza Hejnicová Foto: Pixabay – ilustrační
MUDr. Tereza Hejnicová je lékařkou Psychiatrické nemocnice Bohnice v Praze. Je členkou KS Praha.
Kam se obrátit o pomoc při „depresivní epizodě“? Kdy navštívit psychiatra a kdy psychologa nebo pastora? Existují „léky proti démonům“? I na tyto otázky odpovídá Tereza Hejnicová ve svém článku, který v plném znění vyšel v únorovémčísle časopisu Život víry (2023/2).
Tématu psychických nemocí se únorové číslo věnuje i v dalších článcích. Jak poznám, jestli potřebuji pastoraci, nebo terapii? Co neříkat člověku v depresi a co mu naopak pomůže? K tématu píšou Pavel Raus či Ráchel Bícová; osobní zkušenosti z pohledu matky líčí Ida Pencová. Své příběhy vyprávějí Tony Kalmová a čtenáři, kresleným vtipem téma odlehčuje Pavel Bosman.
Aktuální číslo Života víry přináší také rozhovor s Martinem a Kateřinou Okáčovými, ve kterém vyprávějí o tom, jak i s diagnostikovanou schizoafektivní poruchou lze žít smysluplný život a pomáhat ostatním nemocným.
V časopise dále najdete vyprávění čínské misionářky v Severní Koreji, zamyšlení Petra Kučery o přípravě na Velikonoce, Martin Penc reflektuje výsledky průzkumu o sborových mládežích. O tom, jak se mají „nedobrovolně svobodní“ v církvi, píše Lenka Mikisková. Číslo doplňuje příběh o hrdinské oběti čtyř kaplanů za druhé světové války a rozhovor se současným vojenským kaplanem Miloslavem Kloubkem.
Nechybí ani zprávy o dění u nás i ve světě či oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě.
Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.
5 Komentáře
P. Ašer
Je otázkou, zda zvýšená či snížená hladina některého neurotransmiteru (dopamin, serotonin) je příčinou nenormálního chování a prožívání či zda je jen důsledkem démonizace, která se takto manifestuje na biochemických procesech v mozku.
Každopádně bible nezná pojem psychické nemoci. V NZ čteme o démonizovaných nebo o těch, kteří měli zlého či nečistého ducha. Pojem psychické nemoci vznikl spíše na základě platonismu, neboť Platón psal o „nemoci duše“ (Sofistés 228b,d – srov. Nomoi XI, 934d).
Budeme se tedy spíše řídit biblí nebo platonismem? Budeme pomáhat šílencům medikací nebo vymítáním?
Mirek P.
Pane Ašere, to je zase nějaká Vaše provokace, jako s plochou Zemí ?
Já jsem především nadšený, že v PL Bohnice pracuje křesťan, který má lásku a empatii k takto postiženým lidem. ( Váš termín šílenec je nehezký anachronismus ). Hodně výdrže a úspěchů, přeji autorce.
Biblická antropologie rozeznává triádu tělo ( soma ), duše ( psyché ) pneuma ( duch ). Duch člověka je schován uvnitř lidské duše jako morek v kosti – Žd 4,12 Písmo mluví o duši radostné, ztrápené, v hořkosti atp . Job 7,11 mluví současně o úzkosti ducha a hořkosti duše. Je zřejmé, že takzvané malé duševní poruchy ( úzkosti, dysthymie ), lze mírnit přírodními produkty, uměním, sociálními interakcemi, moderní antidepresiva fungují spolehlivě. Sám od krize středního věku používám v mírné dávce SSRI a díky tomu nejsem tak popudlivý dědek, jak bych asi jinak skončil. Přitom je dobře, že jsem s jejich používáním začal poměrně pozdě, když už jsem měl zažité vzorce odpovědnosti všednodenního života. Takže pozor s podáváním psychiatrických léků dětem.
U tzv. velkých diagnóz ( schizofrenie, mánie, bludy ) mnoho nevíme. Sám jsem viděl nějaké spontánní démonické projevy a byl rád, že to skončilo aspoň remízou ( tedy ne úplným vysvobozením ani ne zhoršením ). A zase jindy viděl, jak závislost na alkoholismu či tabáku, neúspěšně léčená světskými prostředky, spontánně zmizela po slyšení evangelia a radostném obrácení k Ježíši.
M. Pinkas
Karel Konečný
Myslím paní doktorko, že dobrá znalost psychologie a logického myšlení sníží sníží počet bludů ve společnosti, které vznikají , když někteří lidé pomlouvají druhé a může to být i zájem. Zkusím s Vámi takový test: Jak by jste to paní doktorko vnímala, kdyby si z Vás paní Kahounová dělala legraci, samozřejmě ona si přitom uvědomuje, že si to k Vám nemůže dovolit, protože by jste jí to nějak oplatila. Je to takový vtípek a tak se snad neurazíte.
P. Ašer
Ad Mirek P.
Napsal jste:
„Pane Ašere, to je zase nějaká Vaše provokace, jako s plochou Zemí ?“
Jaká provokace s plochou zemí? Já o ní někde psal?
Napsal jste:
„Váš termín šílenec je nehezký anachronismus.“
Proč nehezký anachronismus? Vždyť je používán běžně v bibli – třeba o Davidovi, když předstíral, že je šílencem:
„Akíš však řekl svým služebníkům: „Víte přece, že to je šílenec (íš mišttaggea), proč ho přivádíte ke mně?
Nedostává se mi snad šílenců (mešuggaim), že jste přivedli tady toho, aby mě svým šílením (lehišttaggea) obtěžoval? Takový by měl vstoupit do mého domu?“ (1 S 21:15-16)
Šílenství je také jednou z ran, které Bůh sesílá na svůj neposlušný lid:
„Hospodin tě raní šílenstvím (šiggaón), slepotou a pomatením mysli.“ (Dt 28:28)
A na jiných místech…
Považujete snad z tohoto důvodu bibli za anachronismus?
Napsal jste:
„Písmo mluví o duši radostné, ztrápené, v hořkosti atp . Job 7,11 mluví současně o úzkosti ducha a hořkosti duše.“
Ano, duše může zděšená, pociťovat úzkost apod. Prožíval to i Ježíš:
„A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a být stísněný. Říká jim: „Má duše je zarmoucená až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ (Mk 14:33-34)
To však není případ pro psychiatra, nýbrž normální reakce na extrémně tíživou situaci.
Napsal jste:
„..moderní antidepresiva fungují spolehlivě.“
Fungují spolehlivě tím, že z člověka často udělají třesoucí se slintající zombie? Psychiatři pro to mají „krásný“ termín – tardivní dyskineze…
Spolehlivě funguje také EKT (elektrické šoky) – asi tak, jako byste vzal člověka pořádným klackem po hlavě.
A pak Höschl rozhlašuje do médií, jak tito pacienti žijí „plnohodnotný život“. Inu, každá liška chválí svůj ocas…
Takže jim poděkujme za jejich nabídku, ale místo psychiatrů s jejich metodami pokusu a omylu, sypáním pseudodiagnóz z rukávu a falešným ujišťováním o „plnohodnotném životě“, dejme jako křesťané přednost biblické praxi.
P. Ašer
Kdysi jsem na téma šarlatánských metod psychiatrů napsal následujícící epigram:
Už kdysi před lety
vymyslel Cerletti
v té době hektické
šoky elektrické.
By z duší hnal zmatek,
on učil se z jatek.