První výsledky Lukašenkovy návštěvy věznice na sebe nedaly dlouho čekat.
Dva účastníci sobotního setkání s Lukašenkem byli v neděli propuštěni z věznice KGB. Jsou nadále stíhaní, ale vazba jim byla změněna na domácí vězení. Prý se dohodli na spolupráci s úřady a práci na nové ústavě. Jeden z propuštěných již stihl povyprávět o tom jednání s Lukašenkem a nechal se slyšet, že takového činu (rozuměj – jít jednat s oponenty do vězení) je schopen jenom silný politik a že jednání bylo velmi konstruktivní. Přesně taková strategie se dá čekat – Luka jim naslibuje hory doly, aby je přetáhl na svou stranu a tím postupně zadusil protesty. Vzhledem k tomu, že ostatní propuštěni nebyli, dává to naději, že Lukašenkovu nabídku ke spolupráci alespoň prozatím odmítli. Kéž by to tak bylo a zůstalo!
Někteří čekali, že když v sobotu Lukašenko „zahájil dialog“, proběhnou nedělní Pochody cti v klidu, bez zadržování. Pravdou byl pravý opak! V Minsku se konaly neuvěřitelné manévry vojenské techniky. V příloze je mapka, kde je vyznačeno, které ulice byly zablokovány silovými složkami, schválně se na ni podívejte, abyste měli představu, jak každou neděli vypadá hlavní město! Proti demonstrantům použili obušky, vodní děla s oranžovou tekutinou, zábleskové granáty, slzný plyn, dokonce měli střelné zbraně a někde opravdu stříleli. Po celé zemi bylo zadrženo kolem 500 lidí, na některých místech velmi brutálně, mlátili je obušky, byly rozbité hlavy, jezdilo velmi mnoho sanitek. OMONovci nedovolili jednotlivým průvodům, aby se spojily v jeden velký jako v minulých nedělích, proto se po městě pohybovalo několik průvodů. V Minsku pršelo. Svým způsobem to ale lidem pomohlo proti vodním dělům, protože byli oblečení v pláštěnkách, měli deštníky… Navzdory všemu protivenství a hrubému násilí v Minsku bylo znovu kolem sta tisíc lidí. Opět se konaly cílené hony na žurnalisty, bylo jich po celé zemi zadrženo 43, mnozí ještě před začátkem akce (večer zase mnohé propustili). Internet v Minsku nefungoval. Úřady se všemožně snaží, aby znemožnily reportáže z demonstrací, ale v době chytrých telefonů nemají šanci. Lidé sami natáčejí, co se děje v jejich okolí, hodně videí natáčejí z oken a balkonů svých bytů, odesílají to médiím, takže i když někdy není možný přímý přenos z nějakého místa, protože korespondent byl zadržen, informace jsou díky občanům…
Sviatlana Cichanouska vydala prohlášení k nedělnímu násilí ze strany OMONu: „Nespím, stejně jako nyní všichni Bělorusové. Stovky zadržených, masové bití, krev – to je jediná odpověď, jaké jsou schopni. Za dva měsíce jsme za svou svobodu zaplatili strašnou cenu. Ale nás je víc a my dosáhneme svého. Vy sami víte, co dělat.“
Víc dnes psát nebudu. Skončím slovy Maryny Adamovič, statečné manželky politického vězně Mikoly Statkieviče: „Jsou tři věci, na které je možné hledět donekonečna: na vodu, na oheň a na to, jak Bělorusové vzdorují slabovikům.“ („slaboviky“ – posměšná přezdívka pro „siloviky“ = příslušníky silových jednotek, kteří svým jednáním projevují svou slabost)
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 12. října 2020 Foto: Olga – protesty v Bělorusku