Co vám fyzikální zákony říkají o Bohu? Vidíte v nich Boží krásu?
Určitě. Přírodní zákony mají vnitřní krásu, na tom se shodují i nevěřící vědci. Krása či elegance někdy dokonce slouží jako kritérium k posouzení správnosti určité teorie. Kdyby stejnou věc vysvětlovaly dvě teorie, vědec se přikloní spíše k té elegantnější. Hodně to o Pánu Bohu a jeho velikosti vypovídá.
Nebo si třeba vezměme kvantovou fyziku: Ta nám říká, že velmi malé objekty (např. elektrony) se chovají naprosto zvláštně a platí pro ně řada velmi překvapivých a podivuhodných zákonitostí, které člověku připadají až absurdní. Někdo by si mohl říct, že by bylo rozumnější ty zákony vymyslet jinak. Ale ukazuje se, že kdyby byly jiné, třeba jen o trošku, svět by vůbec nemohl fungovat tak, jak funguje, a nejspíš by nefungoval vůbec. To mi ukazuje, že Pán Bůh je opravdu geniální konstruktér. Že při tvoření světa myslel na neuvěřitelné detaily. Všechno je pozoruhodně propletené, je zde spousta nečekaných souvislostí. To mohl vymyslet jen někdo, kdo je úplně geniální a jehož moudrost dalece převyšuje tu naši.
Ovlivňuje to nějak váš vztah k němu?
Myslím si, že trošku ano. Když vidím Boží moudrost – kterou dokážu ocenit díky tomu, že jsem vědec – vede mě to k většímu obdivu k němu. Někdy mi úplně spadne čelist a musím chválit Pána Boha, jak to vše geniálně udělal. Ten, kdo není vědec, může samozřejmě Boží velikost, krásu a moudrost vidět v jiných věcech, třeba v tom, jak jedná s lidmi nebo jak vymyslel plán spasení. Díky vědě se ale člověku mohou otevřít zase jiné obzory a může vidět Boží velikost novým způsobem.
V jednom rozhovoru jste mluvil o tom, že všude kolem nás teoreticky může existovat temná hmota, paralelní svět, bytosti, které nejsme schopni vnímat, protože spolu interagují jinak než elektromagnetickou interakcí. Může to mít nějakou souvislost s duchovním světem?
O temné hmotě máme jen nepřímé důkazy, protože ji nemůžeme vidět, projevuje se jenom gravitačně. Z nesrovnalostí mezi gravitačním zákonem a tím, jak rotují galaxie, usuzujeme, že tady je i nějaká další, neviditelná hmota, která normální hmotu přitahuje. Temná hmota interaguje s normální hmotou pouze gravitačně, jinak vůbec. Částice temné hmoty nenesou elektrický náboj, a proto jsou naprosto lhostejné ke světlu, elektromagnetickému poli atomů apod. Proto také mohou normální hmotou volně procházet. Můžeme si tedy klidně představit, že by mohly být nějaké bytosti na stejném místě, jako jsme teď my, ale vůbec nic se o nich nemůžeme dozvědět. Prochází jimi světlo, moje ruka, všechno. Jestli by toto mohl být duchovní svět, to je velmi zajímavá otázka. Třeba ano. Já bych spíš řekl, že to tak asi není, duchovní svět s tím naším přece jenom nějak interaguje. Jestli by mohla být interakce ze světa temné hmoty, když démon člověku našeptává zlé myšlenky… Těžko si to představit, ale samozřejmě to nemohu úplně vyloučit.
Řešil jsem různé jiné konflikty – bylo pro mě těžké v určitých situacích nebo při čtení některých míst ve Starém zákoně vidět, že Pán Bůh je spravedlivý a milosrdný. To mě trápilo. Podvědomě jsem si myslel, že bych některé věci dokázal udělat líp, než je udělal on, což je samozřejmě hrozná troufalost a pýcha, ale bylo to tak. Byl to můj dlouhodobý problém.
Co vám ho pomohlo vyřešit?
Jednou, asi před čtyřmi lety, se mi zdálo, jakoby mě Pán Bůh zval na modlitební procházku. Někdy to tak dělám, že jdu někam mezi pole a modlím se. Vyrazil jsem a přemýšlel jsem o tom. A Pán Bůh mi najednou ukázal hrozně zajímavou věc: Připomenul mi, že v kvantové fyzice – jak už jsem o tom na začátku mluvil – je spousta velmi divných věcí. Někdo by si řekl: „Kdybych to vymýšlel já, tak bych to udělal nějak jinak, aby se atomy a molekuly chovaly rozumněji.“ Ve chvíli, kdy by ale člověk zákony změnil, by to celé přestalo fungovat, protože každá změna ve fyzikálním zákoně má dalekosáhlé důsledky.
Tehdy mi Pán Bůh ukázal, že s ním je to úplně stejné. Když se pokouším posuzovat jeho jednání, vidím jen kousíček pravdy, nevidím celkový obraz, nevidím spoustu jiných věcí, které s tím souvisejí. Kdyby něco šlo udělat líp, on by byl první, kdo by to udělal. Jestliže mě napadlo nějaké řešení určitého problému, tak jej napadlo už dávno předtím. Důvodem, proč to neudělal, je souvislost s něčím dalším, co já už nevidím. Tehdy jsem pochopil svou naivitu, pochopil jsem, že Pánu Bohu fakt nemůžu nic poradit, že on všechno udělal nejlíp, jak to šlo.
Tehdy jsem se před ním musel pokořit. Spadly ze mě pochybnosti o jeho dobrotě, pochopil jsem, že je skutečně mnohem moudřejší a spravedlivější než já, mnohem víc, než si dokážu představit. Bylo to podobné jako s Jóbem. On se také nejdřív chtěl s Pánem Bohem přít. Když pak ale Pán Bůh promluvil, Jób přiznal, že hlásal, čemu nerozuměl. Pokořil se.
Takovéhle věci jsem tedy řešil, ale konflikt mezi vědou a vírou asi nikdy.
Autor: Lucie Švábová
Foto: Život víry / Archiv Tomáše Tyce
———————————————————————-
Nakolik věřit médiím? Na tuto otázku, která je ústředním tématem čísla, se snaží najít odpověď např. Dan Drápal, David Novák nebo Jana Frantíková. Číslo dále obsahuje životní příběh Lydie Smilkové, dlouhodobě bojující s nádorovým onemocněním, nebo virtuální rozhovor se zakladatelkou Svátku matek.
Číslo je možné objednat na adrese:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2017-5
Elektronické vydání (PDF):
https://www.palmknihy.cz/detail/ebook_161506/Zivot-viry-2017-5-
Informace o časopise a předplatném: www.zivotviry.cz