Ženy překvapivě často opouštějí křesťanskou církev a vůbec organizované náboženství. V dějinách ženy téměř vždy počtem převyšovaly muže v návštěvě bohoslužeb, s mladými mileniály a generací Z se příliv mění v odliv.
Podle jednoho letošního článku v listě New York Times za to může komplementární (a údajně pohlavně diskriminační) teologie. Podle mého názoru jsou důvody mnohostrannější a zahrnují jak církevní, tak i sekulární kulturu, a součástí problému mohou být pastoři, kteří zneužívají své autority. Sama se kloním k názoru, že zčásti mohou k řešení přispět pastoři, kteří jsou ve své úloze vedoucích věrní.
Odmítání zneužívání komplementarity
Z článku v listě New York Times by se dalo vyvodit, že se pro mladé ženy odcházející z církve mnoho udělat nedá. Komplementarita – vzájemně se doplňující úlohy obou pohlaví – přece i nadále patří k dobrému Božímu plánu, takže jej, suma sumárum, nemůžeme v zájmu přizpůsobení naší kultuře jen tak odhodit.
SOUVISEJÍCÍ – Co dělat, když se duchovní učení zmocní vlády nad mým životem
Ne všechny mladé ženy však opouštějí církev proto, že by zásady komplementarity úplně odmítaly. U mnoha žen ve skutečnosti nejde ani tak o samotné zásady komplementarity, jak je podává Bible, nýbrž spíše o reakci na jejich hrubé zneužívání. V posledních letech se mezi ostře sledovanými křesťanskými vedoucími vynořuje jeden skandál a jedno mravní selhání za druhým, a mnoho mužů zapletených do těchto afér se ospravedlňuje právě komplementarismem. V mnoha případech poslali pastoři pryč ženy, které prožily zranění, místo aby jim naslouchali. Divíme se, že mezi ženami narůstá nedůvěra v církev, a že to některé dohání k úplnému odchodu?
Přesto však dokonce i poukazování na tato zneužívání jako na základní příčinu prudkého odcházení žen z organizovaného náboženství považuji za příliš zjednodušující snahu o konečný závěr.
Past světských pokladů
Kristova církev a svět stojí a vždy stály proti sobě. Avšak křesťanství a jeho hodnoty – uctívání Boha, svatost, místní sbor, pohostinnost, evangelizace, monogamní manželství a mateřství, i mnoho jiného – dnes představují daleko ostřejší kontrast oproti světským hodnotám, než tomu bylo o jedno či dvě pokolení dříve.
Mimoto se dnes mnoho mladých žen chytí do pasti světských „pokladů“ v době, kdy jsou zvláště přístupné dojmům. Zamyslete se nad tím moderním lákadlem sexuální svobody. Internet a sociální sítě nezletilým dívkám děsivě zpřístupnily sexuální obsah, a společenský tlak na internetu teď mnohé svádí, aby si sexuální život vyzkoušely v nezralém věku. Pravděpodobně jsou zvláště ženy z generace Z bolestně vystaveny tlaku pohlavní zvrácenosti, dříve než ty z generace mileniálů, a mnohé si už vyzkoušely nebo běžně provádějí experimenty s osobami hlásícími se k LGBT+. Mladé ženy nezavrhují jen komplementarismus a jeho zneužívání; odmítají i biblickou sexuální mravouku.
SOUVISEJÍCÍ – Chci každého člověka brát jako osobnost s vlastním příběhem
Rovnostářské sbory podporující LGBT se však v posledních desetiletích po celé Americe rozmnožily jak houby po dešti. Jestliže mohou ženy – jak se domnívají – mít pořád ještě Boha bez těch článků víry, které považují za nepřijatelné, nač by se vlastně vůbec vzdávaly křesťanství?
Bylo by možné, že tyto ženy stále méně vidí Boha jako potřebného pro svůj život? Koneckonců moderní, světský Západ učí ženy novému náboženství: své naplnění mají nalézt v sebeurčení, v strmé dráze kariéry a v sexuální svobodě. Druhá vlna feminismu ženy řvavou reklamou nalákala na mýtus, že kariéra jim dodá základní význam, radost a postavení. A od šedesátých let se ženy staly vzdělanějšími, vice zaměřenými na pracovní sílu a liberálnějšími. Zvláště v oblasti vyššího vzdělání ženy už celá léta stále více předstihují muže, a držitelkami bakalářského titulu jsou dnes téměř ze šedesáti procent ženy.
Současně se ženy v politice posouvají doleva. Podle nedávného zjištění zpravodajského webu Axios je dnes u žen ve věku 18-29 let o 15 procent větší pravděpodobnost, že se hlásí k liberalismu, než u mužů v souvěké skupině, často proto, že jim jde především o právo na potrat. Ženy jsou indoktrinovány učením, že mají moc nejen nad svým tělem, nýbrž i nad rozhodováním o tom, kdo bude žít a kdo zemře. Nač by potřebovaly Boha, když se samy sobě staly bohyněmi, a funguje jim to?
Oklamání planými sliby
Jako křesťané však víme, že bezbožnost a spoléhání na sebe sama nikdy nepřinese uspokojení. A vidíme, že to zvláště platí pro ženy.
Navzdory velkým příjmům jsou ženy v posledních desetiletích méně šťastné než před čtyřiceti až šedesáti lety. Nárůst příležitostí pro ženy v posledních pěti generacích je závratný, a na mnoha úrovních je to dobré. Právě v tomtéž období, kdy se společenské vyhlídky žen rozhojnily, však jejich štěstí pokleslo.
K tomuto poklesu štěstí pravděpodobně přispělo více faktorů. Přinejmenším to však ukazuje, že jim světské přísliby úspěchu, šplhání po byznysovém žebříku nahoru a sexuální promiskuita nic nepřinášejí. A i když mnoho žen dalo těmto planým příslibům přednost před církví, mohlo by je zklamání z těchto příslibů do ní přivést nazpět.
Přijít ke Kristu skrze komplementaritu
Pastoři se mohou na přijetí žen, které po zklamání z planých slibů tohoto světa přijdou do jejich sborů, a na péči o ně cíleně připravit, jako tomu bylo v případě mé přítelkyně Anny. Anna, která se jako náctiletá, i po dvacítce, sama prohlašovala za ateistku, za vstup do samostatnosti slibované feminismem zaplatila. Úspěšně postupovala v náročné kariéře a domnívala se, že odmítnutí autority vede ke svobodě. Krátce po dosažení věku třiceti let však začala stále více ztrácet iluze a zmocňoval se ji neklid. Pustila se do studia křesťanství a o několik měsíců později nalezla cestu do mého reformovaného baptistického sboru, který se hlásí ke komplementarismu.
Komplementární teologie sehrála v Annině obrácení významnou roli. Po léta sledovala, jak je zneužívání autority škodlivé. Příklad našeho pastora jí však ukázal, jak dobrá autorita – nikoli odvržení veškeré autority – slouží jako východisko z omylů. Naši pastoři nejsou dokonalí, ale snaží se sloužit, bez průtahů činí pokání a ve své úloze vedoucích kladou důraz na uzdravování. Poskytli Anně nový, mocný příklad péče Dobrého pastýře. A Bůh si toho použil k jejímu spasení.
Pravda, Anna reprezentuje jen jeden příběh ženy, která se po zklamání z příslibů seberealizace obrátila k církvi. Bude-li to však Boží vůle, vejde v budoucích letech do bran církve více žen, a pastoři mají ohromnou příležitost a odpovědnost za jejich navrácení ke Králi Ježíši. Pastoři, kteří opravdově usilují o to, aby poznávali, pomáhali a naslouchali ženám ve svých sborech, mohou těmto ženám přiblížit obraz Krista, který vede a zároveň slouží, jako tím naši pastoři pomohli Anně.
Pověstná selhání několika pastorů mohou některé ženy od církve odradit. Věrné péče a vedení mnohých pastorů si však Bůh může použít k tomu, aby ženy do církve opět přivedl.
Elizabeth Hanceová slouží v komunikačním týmu Colsonova střediska a v současné době prostřednictvím Univerzity Johna Hopkinse pracuje na své magisterské kvalifikaci v oboru psaní. Žije ve městě Washingtonu a je členkou baptistického sboru.
Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 1. listopadu 2024 Foto: Pixabay
PRŮKOPNICÍM FEMINISMU
Odpusťte mi, sestry, že nemohu více
za statečnost vaši než být nevděčnice,¨
že jsem vzbudila se – mám být proto zmetek? –
ze snů doktorek a ze snů sufražetek.
K čemu jest mi volnost? K čemu jsou mi práva?
K smrti unavená svobodná je hlava.
K čemu volná náruč? Vězení jí schází.
Pustý prostor kolem jako sněhy mrazí.
Práva na skalpely, soukolí a zbraně –
dala bych vás za dvě vřelé lidské dlaně.
Radost, opojení z úspěchu a díků –
dala bych Vás za kus dětinského křiku.
Čtyři volné, jasné, ale chladné stěny –
dala bych vás za dům révou obtočený.
Révou obtočený, okna rozsvícená.
Nejsem sufražetka. Já jsem jenom žena.
Autor: Ivana Kultová