„Zírat do smartfonu znamená vstoupit do světa, kde se nemusíte zaobírat ničím, co jste si sami nezvolili“, varuje publicista Rod Dreher, autor i u nás známého bestselleru Benediktova cesta.
Internet je nejradikálnější, nejtransformativnější a zároveň nejrozvratnější technologií, která kdy byla vytvořena. Podmiňuje totiž způsob, jak zakoušíme život (spisovatel Nicholas Carr říká, že „jako rychle se pohybující proud částic“), a dává rámec celé naší zkušenosti. Internet prudce urychluje proces politické, sociální a kulturní fragmentace, který probíhá od poloviny 20. století, a vážně narušuje naši schopnost věnovat něčemu pozornost.
Jde o víc, než se zdá. Teoretik médií Marshall McLuhan kdysi vyslovil slavnou větu „medium je poselstvím“. Myslel tím, že změny, které nové médium v kultuře způsobí, jsou často důležitější než informace, tímto médiem přenášená. Proč? Protože médium mění způsob, jak zakoušíme a interpretujeme svět.
Zírat na obrazovku počítače nebo smartfonu znamená vstoupit do světa, kde se nemusíte zaobírat ničím, co jste si sami nezvolili. Na internetu můžete být neviditelní nebo si vytvořit vlastní libovolnou identitu. Nefunguje tam žádná lineární logika: můžete přebíhat ze stránky na stránku, vstupovat a vystupovat se sociálních sítí, jak se vám líbí. Pracuju jako online novinář a po většinu pracovních dní dělám právě toto. A víte co? Je to nádherné! Můj život to učinilo lepším na víc způsobů, než dokážu spočítat, včetně toho, že mohu pracovat z domu. Internet mi dal strašně moc a nadále to den co den dělá.
Nicméně internet, stejně jako všechny nové technologie, také bere. Co nám internet bere, je naše schopnost kontroly vlastního jednání. Matthew Crawford pojmenovává jeden paradox, jenž je vlastní internetu coby technologii: namlouvá nám, že nám dává více svobody a více voleb, ale ve skutečnosti nás svádí do pasivního zajetí.
Mobilní telefon se stal „nejrychleji spotřebitelsky přijatou technologií v dějinách světa“. Mít mobilní spojení se stalo tak samozřejmým, že ho už ani nevnímáme … do chvíle, kdy jsme o ně připraveni. Naše závislost na něm se projevuje téměř neovladatelným nutkáním každou chvíli sáhnout po iPhonu a zkontrolovat e-mail, facebook, twitter a zprávy…
Existuje pro to vědecké vysvětlení. Neustálé rozptylování internetem na neurologické úrovni mění fyziologickou strukturu mozku, Mozek se přetvoří tak, aby se přizpůsobil neustálému proudu nahodilých internetových zkušeností, což nás současně uvádí do stavu dychtění po opakovaných poryvech vzrušení, které přicházejí s novinkami.
Výsledkem je postupující neschopnost dávat pozor, soustředit se, hluboce přemýšlet. Jedna studie za druhou potvrzují častou zkušenost, které si již na sobě mnozí všimli: používání internetu činí nalezení nějaké informace nekonečně snazším, činí však o mnoho těžším, vyvinout nepřerušovanou pozornost, která je potřebná pro získání poznání.
Najít informaci totiž není totéž jako nalézt poznání, něco doopravdy poznat. Stará řečtina rozlišovala mezi techné neboli „řemeslnou zručností“ a epistémé, což znamená „poznání získané kontemplací“. Techné odkazuje na vědomosti, které nám umožňují vyrábět věci, zatímco epistémé odkazuje na poznání toho, jaké věci jsou, abychom věděli, jak jednat.
Internet může být užitečný ve vyhledávání informací typu techné, jak věci vyrobit, ale může nám být naopak překážkou v tom, abychom, měli čas pro kontemplaci (tedy rozjímání, umožňující nahlédnutí smyslu věcí).
* * *
Pokud neovládáte svou pozornost, je tu spousta těch, kdož to dychtivě učiní za vás. Kupř. internet je rozptylující fenomén, který podporuje podléhání vášnivým nutkáním. Pokud proti němu nebudeme tlačit tak silně, jako on tlačí na nás, hrozí nám, že ztratíme pevnou půdu pod nohama. A když ztratíme pevnou půdu pod nohama, nakonec přijdeme o přímou cestu životem.
Prvním krokem k opětovnému nabytí kognitivního sebeovládání, je vytvoření prostoru ticha, v němž můžete myslet. Během jedné hluboké duchovní krize v mém vlastním životě začal toxický příliv chronické úzkosti z mé mysli ustupovat teprve poté, co mi kněz nakázal pravidlo každodenní kontemplativní modlitby. Utišit mysl v rámci hodiny modlení bylo nesmírně obtížné, avšak nakonec to vytvořilo předmostí, odkud mohl Duch svatý pracovat v díle utišování rozbouřených vod v mém nitru.
Židovská neziskovka Reboot propaguje nadkonfesní „digitální šabat“. Jde o den odpočinku, kdy lidé vypnou svoje komunikační přístroje – zvláště počítače, iPady a chytré telefony –, aby se mohli znovu napojit na reálný svět. Digitální šabat není trestem, ale prostředkem, jak odložit světské starosti (alespoň ty z nich, které k nám přicházejí prostřednictvím digitálních technologií).
Podobá se to křesťanskému předvelikonočnímu postu. Věřící se během čtyřiceti dnů před Svatým týdnem zříkají některých druhů jídla, např. masa, ryb, mléčných výrobků a dalších potravin. Zároveň pracují na osobním růstu v modlitbě, pokání a uctívání Boha. Tak jako u šabatu, ani zde nejde o trest, ale o zřeknutí se dobrých věcí ve prospěch ještě lepších.
Během období sebezáporu se učíme zbavovat se nahromaděných rozptýlení, která nám brání vidět cíl. Neil Postman, sám sekulární člověk, chválil náboženský asketismus, neboť prý „ničí“ informace, jež odvádějí pohled od posledního cíle. Abychom parafrázovali název Postmanovy nejslavnější knihy, náboženský asketismus chrání své nositele před tím, aby se ubavili k duchovní smrti.
(Podle kapitoly „Člověk a stroj“ knihy Roda Drehera: Benediktova cesta, zpracoval David Floryk)
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.